2 VSPH 44/2013-A-191
MSPH 79 INS 7499/2011 2 VSPH 44/2013-A-191

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Karla Řeháka, bytem Nad Tejnkou 2403/13, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Tomášem Leuchterem, sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, zahájené na návrh navrhovatelů a) Petra Bujnocha, bytem U Třešňovky 255/17, Praha 8, zast. advokátem JUDr. Jiřím Vlasákem, sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, b) CUBICK CZECH, a.s., sídlem V Celnici 1031/4, Praha 1, a c) Ticiana, s.r.o., sídlem Pláničkova 442/1, Praha 6, zast. advokátkou Mgr. Radkou Šimkovou, sídlem V Kolkovně 921/3, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7499/2011-A-157 ze dne 7. prosince 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7499/2011-A-157 ze dne 7. prosince 2012 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 7499/2011-A-157 ze dne 7.12.2012 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Karla Řeháka (dále jen dlužník), na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Roberta Hynka (body II. a III. výroku), věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do třiceti dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly jemu, ale insolvenčnímu správci (body IV., V. a VI. výroku), na den 5.3.2013 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program s tím, že účast dlužníka a insolvenčního správce je nezbytná (body VII., VIII. a IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku domáhal Petr Bujnoch (dále jen navrhovatel a/ s tím, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 15.000.000,-Kč, jež vznikla ze smlouvy o půjčce, kterou s dlužníkem dne 7.11.2008 uzavřel věřitel David Senger, jenž ji postoupil smlouvou ze dne 10.9.2009 společnosti BALLANGEN, SE a ta mu ji postoupila posléze smlouvou ze dne 23.11.2009. Dále tvrdil, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 274.400,-Kč z titulu přiznaných nákladů řízení podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38E 73/2010-41 ze dne 17.8.2010 a usnesení Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 460/2010-63 ze dne 11.1.2011.

CUBICK CZECH, a.s. (dále jen navrhovatel b) v insolvenčním návrhu tvrdila, že má za dlužníkem splatnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 150.000.000,-Kč z titulu pohledávky vzniklé z ručení dlužníka za závazek TWIN EYE, a.s., který této společnosti vznikl v důsledku neuhrazení smluvní pokuty, kterou byla povinna zaplatit v důsledku porušení ustanovení článku 6.2 smlouvy o společném záměru ze dne 27.11.2008 uzavřené mezi BALLANGEN, SE a TWIN EYE, a.s. (dále jen smlouva o společném záměru). Podle navrhovatele b) je pohledávka v této výši vykonatelná od 19.4.2011, neboť byla BALLANGEN, SE přiznána rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Luďka Lisseho, Ph.D., LL.M. č.j. Rp 74/2010-12 ze dne 13.4.2011, který nabyl právní moci dne 15.4.2011. Pohledávka byla smlouvou ze dne 4.6.2010 postoupena navrhovateli b).

Ticiana, s.r.o. (dále navrhovatel c) tvrdila, že má za dlužníkem čtyři splatné pohledávky v celkové výši 15.861.634,-Kč. Pohledávka ve výši 5.431.650,-Kč (resp. 210.000,-EUR) vznikla ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřela BALLANGEN, SE s dlužníkem dne 21.4.2009. K zajištění této pohledávky byl dne 24.4.2009 sepsán exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, v němž se dlužník zavázal uhradit svůj závazek s dohodnutým příslušenstvím nejpozději dne 15.7.2009. Smlouvou ze dne 13.1.2010 ve znění dodatku ze dne 18.1.2010 postoupila BALLANGEN, SE pohledávku navrhovateli c). Pohledávka ve výši 10.000.000,-Kč vznikla ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 11.12.2008 mezi dlužníkem a věřitelem Davidem Sengerem. K zajištění této pohledávky byl dne 11.12.2008 sepsán exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, v němž se dlužník zavázal uhradit svůj závazek s dohodnutým příslušenstvím nejpozději dne 16.1.2009. Pohledávku smlouvou ze dne 10.9.2009 postoupil David Senger BALLANGEN, SE, která ji následně smlouvou ze dne 13.1.2010 ve znění dodatku č. 1 postoupila navrhovateli c). Pohledávka ve výši 205.460,-Kč svědčí navrhovateli c) z titulu neuhrazených nákladů řízení, které mu byly přiznány pravomocnými rozhodnutími exekučního a odvolacího soudu v rámci řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k vymožení druhé pohledávky. Pohledávka ve výši 224.524,-Kč svědčí navrhovateli c) z titulu neuhrazených nákladů řízení, které mu byly přiznány pravomocnými rozhodnutími exekučního a odvolacího soudu (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38 E 71/2010-35 ze dne 12.7.2010 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 410/2010-73 ze dne 14.12.2010,) v rámci řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva.

K insolvenčnímu návrhu navrhovatele a) dlužník uvedl, že pohledávka ve výši 15.000.000,-Kč zanikla v důsledku dohody o narovnání uzavřené dne 25.2.2010 mezi ním a Davidem Sengerem. K insolvenčnímu návrhu navrhovatele b) uvedl,

že rozhodčí nález je neplatný, protože rozhodčí doložka byla sjednána pouze mezi účastníky smlouvy o společném záměru. Kromě toho je neplatná sama rozhodčí doložka pro obcházení zákona, neboť odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. K insolvenčnímu návrhu navrhovatele c) uvedl, že podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 404/2011 ze dne 1.12.2011 došlo k zastavení dříve nařízené exekuce vedené k vymožení pohledávky ve výši 10.000.000,-Kč pod sp. zn. 38 EXE 1297/2010. Pohledávka již dříve zanikla na základě dohody o narovnání uzavřené dne 25.2.2010 mezi dlužníkem a Davidem Sengerem. K tvrzené pohledávce ve výši 5.431.650,-Kč (resp. 210.000,-EUR) namítl, že zanikla započtením vůči pohledávce za BALLANGEN, SE dne 9.6.2010. K započtení byl dlužník oprávněn, neboť postoupení pohledávky na navrhovatele c) mu nebylo před započtením oznámeno. Zpochybnil také oprávněnost doložení pohledávek přiznaných navrhovateli c) v souvisejících exekučních řízeních s odkazem na ust. § 524 občanského zákoníku a poukazem na to, že jde o příslušenství pohledávek, které navrhovateli c) nesvědčí. Dlužník argumentoval rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 39 Cm 189/2010-25, podle něhož na navrhovatele c) nikdy nepřešla pohledávka ve výši 10.000.000,-Kč, a tvrdil, že navrhovatel c) nemůže uplatňovat ani příslušenství (náklady řízení) této pohledávky. Čtvrtá pohledávka zanikla podle dlužníka složením peněz do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 1.

Z těchto skutečností soud prvního stupně dovodil, že navrhovatel c) doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 5.431.650,-Kč (210.000,-EUR) z titulu půjčky. Z obsahu o exekutorského zápisu sp. zn. 100 EZ 24/09 ze dne 24.4.2009 totiž vyplývá, že dlužník vůči BALLANGEN, SE uznal závazek ve výši 5.431.650,-Kč (210.000,-EUR), a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.1.2010 a jejího dodatku ze dne 18.1.2010 je zřejmé, že pohledávka přešla na navrhovatele c). Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38 E 71/2010, ze dne 19.5.2011 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 409/2011-129 ze dne 10.1.2012 pak vyplývá, že tato pohledávka nemohla podle dohody o narovnání ze dne 9.6.2010 uzavřené mezi dlužníkem a BALLANGEN, SE zaniknout. Pokud jde o pohledávky ve výši 138.016,-Kč a 86.508,-Kč (tj. celkem ve výši 224.524,-Kč), jedná se o vykonatelné pohledávky z titulu neuhrazených nákladů soudního řízení podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38 E 71/2010-35 ze dne 12.7.2010 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 410/2010-73 ze dne 14.12.2010, jejichž zániku nemohl dlužník účinně dosáhnout složením částky 224.524,-Kč do úschovy soudu prostřednictvím Davida Sengera, protože neosvědčil, že příslušný soud o přijetí úschovy kladně rozhodl.

Za situace, kdy byla věcná aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu dostatečně doložena pohledávkami navrhovatele c), se soud prvního stupně dále nezabýval tím, zda byly doloženy také pohledávky tvrzené navrhovateli a) a b).

Dalším věřitelem dlužníka je však podle soudu Ing. arch. Josef Panna s pohledávkou ve výši celkem 1.239.684,83 Kč, jejíž existence byla doložena v přihlášce směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č.j. 49 Cm 15/2010-12 ze dne 28.6.2010, rozsudkem téhož soudu č.j. 49 Cm 15/2010-

91 ze dne 7.12.2010 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 302/2011-137 ze dne 19.10.2011. Pohledávka byla osvědčena jako splatná a vykonatelná a dlužníkem nebyla nijak zpochybněna. Věřitelem dlužníka je i PXP GROUP, a.s. s pohledávkou v celkové výši 7.932.536,76 Kč, která byla osvědčena směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č.j. 7 Cm 201/2010-29 ze dne 29.7.2010 a rozsudkem téhož soudu č.j. 7 Cm 201/2010-55 ze dne 11.1.2011, směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č.j. 7 Cm 200/2010-30 ze dne 29.7.2010 a rozsudkem téhož soudu v Praze č.j. 7 Cm 200/2010-56 ze dne 11.1.2011, směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č.j. 7 Cm 202/2010-29 ze dne 29.7.2010 a rozsudkem téhož soudu č.j. 7 Cm 202/2010-55 ze dne 11.1.2011, usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 5 Cmo 398/2011-135 Praze ze dne 12.12.2011, směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze č.j. 7 Cm 172/2010-27 ze dne 29.7.2010 a rozsudkem téhož soudu č.j. 7 Cm 201/2010-42 ze dne 11.11.2011.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník má kromě navrhovatele c) i další věřitele, kteří vůči němu mají splatné (vykonatelné) pohledávky. Přitom vykonatelné pohledávky navrhovatele c) a pohledávky dalších věřitelů, jimiž byl osvědčován úpadek dlužníka, jsou splatné po dobu delší 30 dnů. Dlužník nedoložil ani netvrdil, že disponuje dostatečnou peněžní hotovostí k úhradě svých splatných závazků, a je proto v úpadku ve formě insolvence, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit déle než tři měsíce.

Protože dlužník je fyzickou osobou, která není podnikatelem, nelze jeho úpadek řešit reorganizací, a vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení, nelze ho řešit ani oddlužením. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka tak zůstal konkurs.

Určení stejného správce jako v případě dřívějšího rozhodnutí o úpadku dlužníka, jež bylo zrušeno odvolacím soudem, se soudu jevilo vhodným zejména z důvodu ekonomiky řízení, neboť opětovně ustanovený správce provedl již v rámci dříve zjištěného úpadku dlužníka řadu šetření týkajících se zjištění majetku dlužníka a přezkoumal přihlášky věřitelů přihlášených do řízení po předchozím rozhodnutí o úpadku. K ustanovení správce z důvodů uvedených v ust. § 25 odst. 2 insolvenčního zákona neshledal soud prvního stupně důvod, resp. takové důvody nebyly věrohodným způsobem dlužníkem doloženy.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že pohledávka navrhovatele c) ve výši 5.431.650,-Kč (resp. 210.000,-EUR) zanikla v důsledku jednostranného zápočtu, který byl zmíněn v dohodě o narovnání ze dne 9.6.2010. Pokud měl soud prvního stupně zato, že je dohoda o narovnání absolutně neplatným právním úkonem, byl podle dlužníka povinen zkoumat, zda byl jednostranný zápočet proveden platně. Dlužník byl oprávněn provést jednostranný zápočet vůči předchozímu věřiteli BALLANGEN, SE, protože mu bylo postoupení pohledávky oznámeno až po zápočtu pohledávek, když smlouva o postoupení pohledávek se stala účinnou až dne 13.7.2010. Pohledávka v celkové výši 224.524,-Kč zanikla složením peněz do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 35 ScI 113/2012. Dlužník se proto domnívá, že vůči navrhovateli c) nemá žádné závazky. Tvrzení ohledně mnohosti věřitelů jsou podle něj nepřezkoumatelná vzhledem k tomu, že soud vyšel z údajů ke dni 1.2.2012, kdy byl nepravomocně zjištěn úpadek a věřitelé přihlašovali své pohledávky na základě usnesení č.j. MSPH 79 INS 7499/2011-A-85 ze dne 1.2.2012. Soud prvního stupně navíc pochybil tím, že se nezabýval návrhy insolvenčních navrhovatelů a) a b) a nerozhodl o nich. Ustanovením insolvenčního správce Mgr. Roberta Hynka porušil soud ust. § 25 odst. 2 insolvenčního zákona, protože dlužník tvoří jakožto její společník koncern s RE 100D, s.r.o., která je v úpadku a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Miloš Bačík. Kromě toho dlužník namítal, že pohledávky jeho věřitelů lze uspokojit v rámci exekuce z jeho majetku, a odvolacímu soudu za tím účelem předložil znalecký posudek oceňující jeho rodinný dům.

Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání dlužníka usnesením č.j.-A-176 ze dne 14.2.2013 tak, že usnesení soudu prvního stupně v bodech I., II. a III. výroku potvrdil. Dospěl přitom k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti. Stejně jako soud prvního stupně vyšel přitom ze zjištění, že dlužník je po dobu delší tří měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátil právní domněnku, že není schopen plnit své peněžité závazky, když neprokázal, že má (a měl) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných na úhradu svých splatných závazků. Pokud se týká námitky dlužníka, že pohledávky věřitelů je schopen upokojit v rámci exekuce ze svého majetku, k jejímuž prokázání předložil znalecký posudek znalkyně Ing. Ivy Lavičkové, podle něhož činí obvyklá cena rodinného domu v jeho vlastnictví 60.000.000,-Kč, odvolací soud konstatoval, že ze zprávy insolvenčního správce ze dne 5.4.2012 založené v insolvenčním spisu vyplývá, že celková výše přihlášených pohledávek činila ke dni 5.4.2012 273.288.674,71 Kč, přičemž pohledávky ve výši 225.037.933,79 Kč byly přihlášeny jako zajištěné. Nelze proto předpokládat, že by věřitelé mohli své pohledávky vůči dlužníkovi vzhledem k jeho majetkovým poměrům bez obtíží vymoci výkonem rozhodnutí (exekucí) zejména proto, že nemovitý majetek dlužníka je zatížen zástavním právem zřízeným ve prospěch jiných věřitelů. Je tedy zřejmé, že dlužník domněnku platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona nevyvrátil.

K dovolání dlužníka Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. 29 NSČR 40/2013-A-186 ze dne 30.1.2014 usnesení odvolacího soudu č.j.-A-176 ze dne 14.2.2013 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle závazného právního názoru dovolacího soudu neposuzoval odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR platební schopnost dlužníka pouze ve vztahu k těm pohledávkám, jež měl pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené). V posuzované věci měl odvolací soud za osvědčené pohledávky navrhovatele c) a dalších tří věřitelů v celkové výši 23.840.084,91 Kč. Přesto při posuzování obrany dlužníka vyvracejícího domněnku své platební neschopnosti poukazem na existenci majetku postačujícího k úhradě pohledávek věřitelů (rodinného domu v tvrzené hodnotě 60.000.000,-Kč) vyšel z toho, že celková výše přihlášených pohledávek k 5.4.2012 činila 273.288.674,71 Kč, z nichž 225.037.933,79 Kč byly pohledávky zajištěné. V situaci, kdy celková výše pohledávek věřitelů dlužníka, které měl odvolací soud za osvědčené (23.840.084,91 Kč), nedosahovala ani poloviny dlužníkem uváděné hodnoty jeho nemovitého majetku (60.000.000,-Kč), nebylo možné (bez dalšího) uzavřít, že dlužník nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti. Navíc nelze přehlédnout, že u jedné z osvědčených pohledávek-pohledávky banky, kterou vzal v potaz pouze odvolací soud-neobsahuje napadené usnesení žádný údaj o její splatnosti. Poukazoval-li odvolací soud na to, že dlužníkův nemovitý majetek je zatížený zástavním právem, neuvedl již, jaké pohledávky (kterých přihlášených věřitelů) byly zástavním právem zajištěny a zda je pokládá za doložené (osvědčené). Z tohoto důvodu nebylo právní posouzení věci odvolacím soudem správné.

Vrchní soud v Praze opětovně přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a/ více věřitelů, b/ peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c/ tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a/ zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b/ je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, c/ není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d/ nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Pokud je v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána některá ze skutkových podstat popsaných v ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona zakládající vyvratitelnou domněnku neschopnosti dlužníka platit své splatné závazky, je na dlužníkovi, aby prokázal, že je schopen uhradit své splatné závazky. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené).

Vzhledem k tomu, že se soud prvního stupně nezabýval tím, kolik činí výše všech osvědčených pohledávek a zda by je bylo možné uspokojit z nemovitého majetku dlužníka, je zřejmé, že napadené usnesení spočívá na neúplném právním posouzení věci a že řízení, jež mu předcházelo, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přitom bude nutné, aby soud prvního stupně řádně vyhodnotil (i s přihlédnutím k námitkám, jež dlužník uplatnil v odvolání a dovolání), které z tvrzených pohledávek insolvenčních navrhovatelů a dalších označených či přihlášených věřitelů dlužníka lze mít za osvědčené a kdy se tyto pohledávky staly splatnými. Při posuzování obrany dlužníka, který tvrdí, že nesporné pohledávky svých věřitelů je schopen uspokojit ze svého nemovitého majetku, je nutné zabývat se rovněž tím, které pohledávky jsou zástavním právem zajištěny a zda je lze pokládat za doložené (osvědčené).

Protože je nutné doplnit dokazování v rozsahu, který zjevně přesahuje rámec funkční působnosti odvolacího soudu, odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 4. dubna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková