2 VSPH 44/2011-A-13
MSPH 88 INS 15903/2010 2 VSPH 44/2011-A-13

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka EMA Partners Czech & Slovak, s.r.o., sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, zahájené na návrh Michala Šaldy, bytem Cerekvice nad Loučnou 5, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15903/2010-A-5 ze dne 28.prosince 2010

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15903/2010-A-5 ze dne 28.prosince 2010 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 15903/2010-A-5 ze dne 28.12.2010 odmítl insolvenční návrh, jímž se Michal Šalda (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku EMA Partners Czech & Slovak, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem doručeným dne 22.12.2010 domáhal zjištění úpadku dlužníka, u něhož byl zaměstnán od 1.7.2010 do 30.9.2010. Tvrdil, že v dohodě o ukončení pracovního poměru se mu dlužník zavázal uhradit do 20.10.2010 mzdu za měsíc září ve výši 18.196,-Kč a odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku v celkové výši 58.500,-Kč ve třech splátkách do 20.11.2010, 20.12.2010 a 20.1.2011, ale ke dni podání návrhu mu nezaplatil nic. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel INSIGNIA, s.r.o., vůči níž má mít dlužník závazek na nájemném minimálně ve výši 111.500,-Kč, jenž dlužník uznal co do důvodu a výše dne 30.9.2010, Finanční úřad pro Prahu 1, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a Správu sociálního zabezpečení.

Dále soud citoval a interpretoval ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona ve vztahu k ust. § 3 odst. 1 téhož zákona a uzavřel na tom, že navrhovatel nedostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Dle tvrzení navrhovatele totiž nejsou závazky dlužníka déle než 3 měsíce po splatnosti, z návrhu neplyne, že by dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že by nebylo možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí. U pohledávky INSIGNIA, s.r.o. neuvedl navrhovatel datum její splatnosti a z tvrzení, že dlužník již závazek uznal, nelze dovodit, kdy a zda vůbec nastala jeho splatnost. O splatnosti pohledávek ostatních věřitelů neuvedl navrhovatel nic. Insolvenční soud proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu

řízení. V odvolání poukázal na to, že v článku IV. insolvenčního návrhu výslovně uvedl, že dlužník má závazky více než 3 měsíce po splatnosti, a to od 13.5.2010 vůči INSIGNIA, s.r.o. a od července 2010 vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 1, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a Správě sociálního zabezpečení. V odvolání navíc konkretizoval splatnost sedmi faktur vystavených INSIGNIA, s.r.o., s jejichž úhradou je dlužník v prodlení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh navrhovatele ze dne 22.12.2010 nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. V souvislosti s odůvodněním napadeného usnesení považoval odvolací soud za nutné především zmínit, že soud prvního stupně zjevně přehlédl, že tvrzení ohledně dalších věřitelů dlužníka obsažená v bodě III. insolvenčního návrhu doplnil navrhovatel o údaje o splatnosti jejich pohledávek, jež vtělil do bodu IV. návrhu a jež odpovídají jeho tvrzení, že dlužník má závazky déle než 3 měsíce po splatnosti. Na rozdíl od soudu prvního stupně je proto odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh žádnou vadou, jež by bránila jeho projednání, netrpí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová