2 VSPH 421/2012-P96-13
MSPH 96 INS 3912/2010 2 VSPH 421/2012-P96-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice TRANSTAR, s.r.o., sídlem Plaská 622/3, Praha 5, o odvolání Milosze Witky, bytem Paproc, os. Kolonia 8, Nowy Tomysl, Polská republika, zast. advokátem Mariuszem Ratajczakem, sídlem ul. Pilsudskiego 28/1, 67-100 Nowa Sól, Polská republika, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 3912/2010-P96-2 ze dne 24.srpna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 3912/2010-P96-2 ze dne 24.srpna 2011 se mění tak, že se přihláška pohledávky Milosze Witky neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení se neukončuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se TRANSTAR, s.r.o. (dále jen dlužnice) rozhodl o tom, že se k přihlášce pohledávky Milosze Witky (dále jen odvolatel) nepřihlíží, že se přihláška jako opožděná odmítá a že právní mocí usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že v usnesení ze dne 22.6.2010, jímž rozhodl o úpadku dlužnice, vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě třiceti dnů od rozhodnutí o úpadku a současně je poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám nepřihlíží a že se takto uplatněné pohledávky v insolvenčním řízení neuspokojují. Protože lhůta k podání přihlášek uplynula dnem 22.7.2010, odvolatel podal přihlášku pohledávky k poštovní přepravě až dne 21.1.2011 a insolvenční správce dlužnice JUDr. Pavel Čížkovský (dále jen správce) nepovažoval odvolatele za známého věřitele ve smyslu ust. § 430 insolvenčního zákona (dále též jen IZ), insolvenční soud k ní dle ust. § 173 odst. 1 IZ nepřihlédl a dle ust. § 185 téhož zákona rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání, v němž namítal, že o zjištění úpadku dlužníka a o tom, jaké jsou lhůty pro přihlášení pohledávky, nebyl informován. Tyto skutečnosti zjistil až v průběhu řízení o žalobě, kterou podal proti dlužnici u polského soudu, přičemž přesné údaje o insolvenčním řízení dlužnice získal až prostřednictvím velvyslanectví Polské republiky v Praze. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že mu vůči dlužnici přizná právo na náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle ust. § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že rozhodnutí o úpadku (obdobně jako vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení) doručuje soud pouze postupem dle ust. § 71 odst. 1 IZ (vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku), zvlášť se dle ust. § 138 téhož zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení), a vyrozumění o něm insolvenční soud adresuje jen orgánům a institucím uvedeným v ust. § 139 IZ.

Odvolací soud je však s odvolatelem zajedno v tom, že hlava II. společných ustanovení IZ zakotvuje speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisejí. V tomto rámci ust. § 430 IZ stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odst. 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odst. 3).

Obdobně je i v judikatuře soudů vyšších stupňů, např. v usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 25/2009, kladen důraz na to, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, musí být insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí a musí jim být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek. Podle ust. § 74 odst. 2 IZ jim pak začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva byla zvlášť doručena. Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. KSUL 44 INS 11234/2010, 2 VSPH 701/2011-P ze dne 11.8.2011 upřesnil, že to platí i v případě, kdy se věřitel již dříve o zahájení insolvenčního řízení či o rozhodnutí o úpadku dozvěděl. Smyslem této úpravy je odstranit jazykovou bariéru, jež těmto věřitelům zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s článkem 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie a s potřebnými informacemi dle článku 40 bodu 2 Nařízení (formulář výzvy je přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti).

Z uvedeného pro daný případ plyne, že shora popsaná zvláštní povinnost soudu ve vztahu k odvolateli jakožto zahraničnímu věřiteli dlužnice s bydlištěm ve státě Evropské unie oživla v okamžiku, jakmile se soudu stal známým. Známým mu v daném případě dosud nebyl zjevně proto, že dlužnice v rozporu se zákonem nepředložila soudu a správci seznamy svých závazků s uvedením svých věřitelů ani své účetnictví (viz č.l. A-28 a B-45). Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 172/2010-P6 ze dne 1.9.2010) ovšem vychází z toho, že je v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení založit odmítnutí přihlášky věřitele jako opožděné na porušení základní povinnosti dlužníka, jež je právě ve vztahu k zahraničním věřitelům zárukou, že i jim budou poskytnuty rovné možnosti, neboť s nimi bude zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka. Ochrana majetkových zájmů zahraničních věřitelů dlužníka je totiž závislá na řádném plnění povinností, které dlužníkovi ukládá zákon jak v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, tak v souvislosti s jeho povinností předložit k výzvě soudu seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ i v případě, že dlužník není insolvenčním navrhovatelem. Nelze-li přijmout závěr, že odvolateli jako známému zahraničnímu věřiteli počala běžet lhůta k podání přihlášky, pak logicky nemůže obstát závěr, že přihlášku podal opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Dlužno dodat, že odvolacímu návrhu požadujícímu přiznání práva na náhradu nákladů řízení vůči dlužnici nebylo možno vyhovět s ohledem na ust. § 170 písm. f) IZ, dle něhož se náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 6. dubna 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva