2 VSPH 420/2012-B-49
KSHK 41 INS 1533/2009 2 VSPH 420/2012-B-49

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Everest One, s.r.o., sídlem třída SNP 402, Hradec Králové, o odvolání členů prozatímního věřitelského výboru a) České republiky-České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, adresa pro doručování: Slezská 839, Hradec Králové, b) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, adresa pro doručování: Hořická 1710/19a, Hradec Králové, a c) České republiky-Finančního úřadu v Hradci Králové, sídlem U Koruny 1632, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 1533/2009-B-40 ze dne 2. března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 1533/2009-B-40 ze dne 2. března 2012 se mění tak, že se členům prozatímního věřitelského výboru České republice-České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a České republice-Finančnímu úřadu v Hradci Králové povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil členům prozatímního věřitelského výboru (dále jen PVV) České republice-České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a České republice-Finančnímu úřadu v Hradci Králové (dále jen odvolatel a), odvolatel b) a odvolatel c), popř. odvolatelé), aby do patnácti dnů od právní moci usnesení společně a nerozdílně zaplatili na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 297 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve výši 51.804,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 9.4.2009 rozhodl o zjištění úpadku Everest One, s.r.o. (dále jen dlužnice), prohlášení konkursu na její majetek a ustanovení Ing. Vladimíra Diveckého (dále jen správce) do funkce insolvenčního správce. Konstatoval, že mu správce v podání doručeném dne 5.1.2012 doplněném dne 30.1.2012 sdělil, že se v majetkové podstatě nacházejí finanční prostředky ve výši 55.000,-Kč (sestávající z dlužnicí složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč a výtěžku zpeněžení prodejního stánku ve výši 10.000,-Kč) a že dosud neuhrazené výdaje podstaty ve výši 51.804,-Kč tvoří náklady právního zastoupení ve sporu o zaplacení částky 241.314,-Kč s příslušenstvím (dále jen Pohledávka), jenž vede s jednatelem dlužnice Petrem Hendrychem. Správce proto požádal soud, aby členům PVV uložil povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení, konkrétně (právě) na náklady výše zmiňovaného právního zastoupení.

Při posuzování důvodnosti návrhu insolvenční soud konstatoval, že ačkoli IZ blíže neupravuje povinnost (právo) věřitelského výboru (dále jen VV) složit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jež vznikly v jeho průběhu, z ust. § 297 odst. 1 téhož zákona lze dovodit, že s touto možností počítá. Potřebu složit zálohu v této věci odůvodnil tím, že správce na základě pokynu PVV vymáhá Pohledávku soudně a tím mu vznikly náklady spojené s právním zastoupením, k jejichž krytí není v majetkové podstatě dostatek finančních prostředků, neboť dle ust. § 305 odst. 2 IZ je třeba počítat s tím, že se nejdříve uspokojí (musí uspokojit) odměna a hotové výdaje správce. Proto rozhodl, jak uvedeno výše. Současně upozornil na to, že pokud členové PVV zálohu neuhradí, vystavují se riziku, že v případě skončení právního zastupování, nebude správce ve sporu o zaplacení Pohledávky úspěšný; naopak v případě vymožení Pohledávky, kdy v majetkové podstatě bude dostatek finančních prostředků, mohou členové PVV uplatnit náhradu za složenou zálohu jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelé včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil.

Odvolatel a) zdůraznil, že IZ neobsahuje ustanovení o povinnosti, ale toliko o možnosti VV složit zálohu na náklady insolvenčního řízení, přičemž ust. § 297 odst. 1 IZ s tím počítá v případě, že v majetkové podstatě není dostatek finančních prostředků. Správci vytýkal, že předem nepožádal PVV o schválení nákladů na právní služby, jak mu to ukládá ust. § 39 IZ.

I odvolatel b) upozornil na to, že správce nepožádal PVV o poskytnutí zálohy ani o souhlas s náklady spojenými s využitím právních služeb. Poukazuje na Komentář k IZ autorů Jana Kozáka, Petra Budína, Alexandra Dadama a Lukáše Pachla, vydaný ASPI v roce 2008, dovodil, že posouzení nákladů správce vynaložených na úhradu činností třetích osob v insolvenčním řízení musí být zejména věcí VV, který v insolvenčním řízení chrání zájmy věřitelů dlužníka, a že záloha na výdaje správce by měla být účelově určena s jasně stanovenými podmínkami pro její použití a následné vyúčtování, k čemuž v tomto případě nedošlo. Uzavřel na tom, že ust. § 297 odst. 1 IZ sice umožňuje použít prostředky získané zálohou poskytnutou VV ke krytí pohledávek a nákladů na správu majetkové podstaty, pokud na jejich úhradu nepostačuje výtěžek zpeněžení, ale k tomu je nutný souhlas VV.

Odvolatel c) ve shodě s odvolateli a) a b) akcentoval, že insolvenční soud pochybil, pokud vyhověl návrhu správce, aniž by si ověřil, zda správce předem požádal PVV o schválení nákladů spojených s využitím právních služeb.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud považoval v první řadě za nutné připomenout, že náklady na právní pomoc při vymáhání Pohledávky poskytnutou třetí osobou patří mezi náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužnice dle ust. § 168 odst. 2 písm. b) IZ, které se podle odst. 3 téhož ustanovení zásadně uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Účelnost a výše těchto nákladů však (logicky) podléhá kontrole ze strany věřitelů reprezentovaných VV či PVV, jenž dle ust. § 58 odst. 2 písm. d) IZ průběžně schvaluje jejich výši a správnost, a potažmo i insolvenčním soudem (např. při schvalování konečné zprávy dle ust. § 304 IZ).

V posuzovaném případě je napadené usnesení postaveno na tom, že IZ sice (výslovně) neupravuje právo nebo povinnost VV složit zálohu na náklady insolvenčního řízení, avšak tuto povinnost lze dovodit z ust. § 297 odst. 1 IZ. S tímto závěrem však odvolací soud nesouhlasí. V první řadě proto ne, že ust. § 297 odst. 1 IZ, dle něhož v případě, že výtěžek zpeněžení nepostačuje k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou, pohledávek na roveň jim postavených, jakož i nákladů souvisejících se správou majetkové podstaty, lze použít zálohu na náklady insolvenčního řízení nebo zálohu poskytnutou VV, má, pokud jde o zálohu VV, zjevně na mysli zálohu poskytnutou dle ust. § 39 odst. 1 IZ. Odvolací soud je tudíž s odvolateli zajedno v tom, že insolvenční soud zcela pominul úpravu obsaženou v tomto ustanovení, dle něhož jsou věřitelé oprávněni poskytnout se souhlasem insolvenčního soudu na základě rozhodnutí VV insolvenčnímu správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně, přičemž při poskytnutí zálohy se určí podmínky jejího vyúčtování; určit lze též účel, na který má být záloha vynaložena. Toto ustanovení tedy upravuje možnost (právo) VV poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů. Poskytnutí zálohy správci je však dobrovolné a žádného věřitele (člena VV či PVV) k němu nelze nutit.

Odvolací soud dále poukazuje na ust. § 39 odst. 3 IZ, jež určuje, že náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich využití účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny VV. Toto ustanovení dává správci možnost, aby činnosti, které-vzhledem k jejich povaze a k obsahu povinností správce vyplývajících z IZ-je jinak povinen konat osobně a za jejichž provedení je honorován odměnou, zadal k provedení na účet podstaty třetí osobě. To ovšem jedině za předpokladu, že s takovým postupem, který podstatu zatíží náklady zákonem jinak nepředpokládanými, vyslovil předem souhlas VV. Jestliže tedy správce sjedná se třetí osobou, že činnost, kterou je jinak povinen konat osobně on sám, provede místo něj tato osoba, a jestliže tento postup VV předem neschválí, pak nároky třetí osoby vyplývající z tohoto závazku správce nemohou být k tíži věřitelů uspokojovány z majetkové podstaty, ale správce je nese ze svého.

Typickým příkladem činnosti, kterou je správce povinen konat osobně a na kterou dopadá úprava obsažená v posledně zmiňovaném ustanovení, je dle ust. § 294 odst. 1 IZ povinnost uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty pohledávky dlužnice. V daném případě je z obsahu spisu (č.l. B-37 a B-39) zřejmé, že správce sjednal s advokátem JUDr. Kamilem Podroužkem smlouvou o poskytnutí právních služeb spočívajících v jeho zastupování v soudním řízení o vymožení Pohledávky dlužnice a že k tomuto postupu neobdržel předchozí souhlas od PVV nutný k tomu, aby tyto náklady bylo možné hradit z majetkové podstaty. Odvolací soud se neztotožnil ani s argumentem, dle něhož byla potřeba složení zálohy (uložení povinnosti složit zálohu), dána tím, že PVV nesouhlasil s prodejem Pohledávky, ale požadoval její vymožení soudní cestou. Především proto ne, že dle ust. § 294 odst. 2 IZ nemá insolvenční správce povinnost uplatnit a vymáhat dlužníkovy pohledávky, pokud náklady s tím spojené jsou neúměrně vysoké nebo je nelze krýt z majetkové podstaty. Jinými slovy, a opakovaně to budiž zdůrazněno, v posuzované věci bylo na správci, aby v situaci, kdy považoval za účelné nechat se zastoupit v řízení o žalobě na zaplacení Pohledávky advokátem a kdy náklady s tím spojené nebylo lze krýt z majetkové podstaty, postupoval dle ust. § 39 odst. 1 IZ a požádal PVV o poskytnutí zálohy na jejich úhradu. Jelikož tak neučinil a PVV o poskytnutí zálohy na právní zastoupení nerozhodl, nemohl tak učinit ani insolvenční soud.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. září 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva