2 VSPH 419/2015-A-16
KSPH 66 INS 2973/2015 2 VSPH 419/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Magdy Šestákové, bytem Březohorská 183, Příbram, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 2973/2015-A-8 ze dne 12. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 2973/2015-A-8 ze dne 12. února 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 66 INS 2973/2015-A-8 ze dne 12.2.2015 uložil Magdě Šestákové (dále jen dlužnice), jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice podáním doručeným soudu dne 6.2.2015 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Protože dlužnice v návrhu uvedla, že má nezajištěné závazky v celkové výši 519.887,76 Kč a žádný příjem, lze podle názoru soudu prvního stupně usuzovat na to, že je v úpadku. Dle soudu lze též předpokládat, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, a to i s přihlédnutím k tomu, že má závazky z podnikání, nedoložila, že věřitelé těchto pohledávek souhlasili s řešením jejího úpadku oddlužením, a není vyloučeno, že na schůzi věřitelů podají proti tomuto způsobu řešení úpadku námitky podle ust. § 403 insolvenčního zákona. Protože dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky, nemá žádný příjem a je nemajetná, dovodil soud, že je třeba zajistit prostředky nezbytné na úhradu nákladů insolvenčního řízení, a rozhodl proto, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jí neuložil. V odvolání argumentovala tím, že by soud měl postupovat podle ust. § 397 odst. 1 insolvenčního zákona a měl by povolit oddlužení, i když má pochybnost o oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení, neboť stanovisko věřitelů pohledávek z podnikání může zjistit až na schůzi věřitelů a následně může dle ust. § 405 odst. 1 téhož zákona neschválit oddlužení, jestliže vyjdou najevo skutečnosti odůvodňující odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Zdůraznila, že po novele insolvenčního zákona provedené s účinností od 1.1.2014 lze postoj věřitele pohledávky z podnikání považovat za pasivní souhlas s řešením úpadku oddlužením. Dále poukazovala na to, řešení úpadku oddlužením je vhodnější než jeho řešení konkursem, neboť v souladu se zásadami insolvenčního řízení umožňuje vyšší uspokojení věřitelů, a v této souvislosti odkazovala na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1675/2013-A-19 ze dne 13.2.2014, jež se touto problematikou fundovaně zabývá. Tvrdila, že si při zpracování insolvenčního návrhu na povolení oddlužení byla vědoma toho, že je třeba splnit zákonem vymezené požadavky, tj. uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek, nepodávat jej s nepoctivým záměrem, nebýt trestán v oblasti hospodářské a ekonomické povahy, osvědčit svůj úpadek a spolupracovat se soudem, a vyjádřila přesvědčení, že její návrh všechny tyto požadavky splňuje.

Pro úplnost dlužno uvést, že dne 30.4.2015 předložila dlužnice soudu prvního stupně pracovní smlouvu na dobu neurčitou, již uzavřela dne 24.3.2015 s Milanem Heroldem, podle níž by měla od 1.4.2015 vykonávat práci servírky, za níž by jí měla náležet mzda ve výši 11.200,-Kč, přičemž ve smlouvě byla sjednána tříměsíční zkušební doba. Žádnou listinu, jíž by doložila, jakých příjmů v tomto pracovním poměru dosahovala, dlužnice nepředložila.

Věřitel RILEX TRADERS, a.s. pak podáním ze dne 11.3.2015 informoval soud o tom, že s dlužnicí spolupracoval jakožto s obchodním zástupcem, že mu opakovaně neodevzdala vybranou hotovost (v posledním čtvrtletí roku 2013 se jednalo o částku 16.710,-Kč) a že dne 25.9.2013 uznala dluh ve výši 81.397,-Kč, kterážto částka jí měla být odcizena. Upozornil na to, že tyto skutečnosti jsou prověřovány jako přečin zpronevěry Policií ČR. Spolu s podáním ze dne 15.9.2015 předložil týž věřitel pravomocný trestní příkaz ze dne 27.4.2015, jímž Okresní soud v Příbrami uložil dlužnici trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců za spáchání přečinu zpronevěry, jímž RILEX TRADERS, a.s. způsobila škodu ve výši 16.710,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle ust. § 389 odst. 2 téhož zákona nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, že dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 390 odst. 3 věty první insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Pokud jde o dluhy pocházející z podnikání dlužníka, prosazuje Vrchní soud v Praze v současné době názor, že nesouhlasné stanovisko k řešení úpadku dlužníka je relevantní, jen pokud je vyjádřil věřitel pohledávky pocházející z podnikání, jenž ji již přihlásil do insolvenčního řízení. Jinak je pro posouzení subjektivní nepřípustnosti oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona relevantní, zda věřitel takové pohledávky vznese takovou námitku a vyjádří nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením na schůzi věřitelů podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž jeho nesouhlas lze pominout toliko v případě, že by se jednalo o pohledávku bagatelní, nebo že by se v kontextu dalších okolností věci jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti je proto významné, že do insolvenčního řízení přihlásila svou pohledávky vůči dlužnici pouze LG Real Invest, s.r.o., jež žádné stanovisko ke způsobu řešení úpadku dlužnice nevyjádřila.

Pro rozhodnutí o odvolání je pak podstatné, že z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jejich příloh a doplnění předložených dlužnicí i po vydání napadeného rozhodnutí, nelze dovodit, že by dlužnice byla schopna splnit požadavek zakotvený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona uspokojit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. I když předložila pracovní smlouvu uzavřenou dne 24.3.2015, ničím nedoložila, jaké výdělku dosáhla za trvání pracovního poměru založeného touto smlouvu, resp. zda vůbec do pracovního poměru nastoupila, a pokud ano, zda trvá. V tomto smyslu je bez významu i darovací smlouva, již připojila k návrhu, neboť dárkyně Marie Bryndová podmínila svůj závazek poskytovat dlužnici pravidelné měsíční splátky ve výši 4.000,-Kč tím, že soud schválí oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Současně však odvolací soud nemohl přehlédnout, že-jak tvrdil a doložil věřitel RILEX TRADERS, a.s.-dlužnice byla pravomocně odsouzena za trestný čin majetkové povahy, přičemž by pohledávka věřitele vzniklá jejím protiprávním jednáním měla být uspokojována v rámci insolvenčního řízení. Z těchto okolností odvolací soud dovodil, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona nepoctivý záměr.

Stejně jako soud prvního stupně je proto i odvolací soud toho názoru, že úpadek dlužnice nelze řešit jinak než konkursem. Protože dlužnice nedisponuje žádnými likvidními prostředky a nemá žádný zpeněžitelný majetek, je ve shodě se soudem prvního stupně i toho názoru, že jinak než složením zálohy nelze zajistit prostředky potřebné na krytí nákladů insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková