2 VSPH 418/2013-A-13
MSPH 89 INS 4194/2013 2 VSPH 418/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Martina Fexy, bytem Nepasické náměstí 402, Praha 9, zast. advokátkou JUDr. Ivanou Seifertovou, sídlem Masarykovo nábřeží 12, Praha 1, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 4194/2013-A-8 ze dne 28. února 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 4194/2013-A-8 ze dne 28. února 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkovi Martinu Fexovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 4194/2013-A-8 ze dne 28.2.2013 uložil Martinu Fexovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 18.2.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. V dané věci předložil dlužník seznam závazků, ze kterého vyplývá, že převážná část prostředků zakládajících vznik jeho závazků byla použita k nákupu spotřebního zboží, přičemž dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že bydlí ve společné domácnosti se svými rodiči, je svobodný, bezdětný a jeho průměrný měsíční příjem činí 18.000,-Kč. V návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že se dostal do finanční tísně z důvodu sázek na sportovní události, po neúspěších začal hrát karty a prohrané částky se snažil řešit půjčkami. Podle předloženého seznamu závazků si dlužník půjčil během roku 2009 částky dosahující výše 350.000,-Kč, v roce 2010 si půjčil 50.000,-Kč, v roce 2011 částku 90.000,-Kč, v roce 2012 částku 14.000,-Kč a v roce 2013 částku 1.600,-Kč. Uvedené nasvědčuje tomu, že dlužník na sebe bral další závazky v době, kdy již byl zjevně v úpadku. Předběžným hodnocením insolvenčního návrhu dlužníka dospěl soud k závěru, že není vyloučeno, že shledá v jednání dlužníka nepoctivý záměr. Pokud bude úpadek dlužníka zjištěn a bude na jeho majetek prohlášen konkurs nebo bude oddlužení povoleno a dále řešeno zpeněžením majetkové podstaty, bude záloha sloužit k pokrytí hotových výdajů a odměny správce. Naproti tomu, pokud bude povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, bude zaplacená záloha sloužit jako rezerva pro případ náhlého výpadku v dlužníkových příjmech, event. jako mimořádná splátka ve prospěch dlužníkových věřitelů.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení stanoví v nižší výši. Namítal, že sledování nepoctivého záměru není nijak kvalifikovaně zdůvodněno. Dlužník v posledních pěti letech nespáchal majetkový trestný čin a insolvenční řízení proti němu nebylo nikdy vedeno. Pravdivě uvedl, že část prostředků skutečně prohrál v kartách, ale z této závislosti je nyní vyléčen. Proto by neměl být trestán za to, že se ze své finanční minulosti nesnaží nic zatajit. Pokud by soud trval na úhradě zálohy ve stanovené výši, znemožnil by mu požádat o oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči sedmi věřitelům má jedenáct splatných závazků v celkové výši cca 400.000,-Kč, vlastní pouze mobilní telefon, počítač, televizi a sbírku vláčků. Jeho měsíční příjem činí cca 18.000,-Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužník v úpadku, či o tom, jakou formou bude jeho úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku. Protože z údajů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a rozsahu jeho majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

Pouč ení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 5. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová