2 VSPH 415/2011-A-15
KSCB 28 INS 3446/2011 2 VSPH 415/2011-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Půjčovny mechanizace, s.r.o., sídlem Vožická 2604, Tábor, zast. advokátkou Mgr. Helenou Martínkovou, sídlem Palackého 357, Tábor, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3446/2011-A-9 ze dne 18.března 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3446/2011-A-9 ze dne 18.března 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích uložil usnesením č.j. KSCB 28 INS 3446/2011-A-9 ze dne 18.3.2011 Půjčovně mechanizace, s.r.o. (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení uhradila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byly k dispozici prostředky umožňující uhradit alespoň zčásti jeho nároky. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že dlužník má hmotný a nehmotný majetek ve výši 5.000,-Kč (zůstatková hodnota 0), finanční prostředky v celkové výši cca 11.000,-Kč, pohledávky ve výši cca 5,5 milionu Kč v zůstatkové hodnotě 223.784,-Kč a závazky ve výši cca 9.121 tisíc Kč, a prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení proto nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že stanoví zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.486,-Kč. V odvolání uvedl, že tuto částku jakožto svůj pokladní zůstatek již složil do pokladny soudu prvního stupně a dalšími prostředky nedisponuje, jelikož jeho účet blokuje exekuce prováděná Finančním úřadem v Táboře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Dále považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že-vyjma případů vymezených v ust. § 144 insolvenčního zákona-neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že majetek dlužníka tvoří hmotný a nehmotný majetek a finanční prostředky ve výši cca 11 tisíc Kč (o dalších finančních prostředcích na účtech se dlužník v seznamu majetku nezmínil) a pohledávky ve výši cca 5,5 milionu Kč v zůstatkové hodnotě 223.784,-Kč, zatímco vůči České republice a dalším deseti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 9,121 milionu Kč. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení nad rámec již zaplacených 10.486,-Kč, nelze než konstatovat, že zjevně nesplnil povinnost vyplývající pro něj jakožto společnost s ručením omezeným z ust. § 124 obchodního zákoníku, neboť jinak by k takovému účelu mohl nepochybně použít rezervní fond, jenž byl povinen vytvořit. To jde ovšem toliko k jeho tíži. K tvrzení dlužníka, že disponuje finančními prostředky na účtu postiženém exekucí, je třeba dodat, že o nich v seznamu majetku nic neuvedl; kromě toho považoval odvolací soud za nutné připomenout, že se podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona pojí se zahájením insolvenčního řízení účinek spočívající v tom, že výkon rozhodnutí či exekuci, která postihuje majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, a vzhledem k tvrzené absenci majetku dlužníka, počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.

Protože odvolání dlužníka neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová