2 VSPH 411/2012-B-17
KSCB 25 INS 19912/2011 2 VSPH 411/2012-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Františka Raka, bytem Míkova 42, Tábor, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 19913/2011-B-6 ze dne 2.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 19913/2011-B-6 ze dne 2.března 2012 se zrušuje v bodech I. a III. výroku a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 19913/2011-B-6 ze dne 2.3.2012 rozhodl pod bodem I. výroku, že neschvaluje oddlužení manželů Františka Raka a Jaroslavy Rakové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), insolvenční řízení ohledně dlužnice vyčlenil k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. KSCB 25 INS 19913/2011 (bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku) a dlužnice (bod IV. výroku) a jmenoval členy prozatímního věřitelského výboru (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužníci samostatnými návrhy doručenými dne 1.11.2011 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Usnesením ze dne 16.11.2011 spojil soud řízení ke společnému projednání, neboť v návrzích byly tvrzeny společné závazky, které vznikly za trvání manželství dlužníků a patří do jejich společného jmění. Usnesením č.j. KSCB 25 INS 19912/2011-A-9 ze dne 24.11.2011 rozhodl soud o úpadku dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a na den 4.1.2012 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů.

Do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé pohledávky ve výši 760.516,55 Kč vůči dlužníkovi a ve výši 1.088.122,23 Kč vůči dlužnici, žádná pohledávka nebyla uplatněna duplicitně, všechny byly přihlášeny jako nezajištěné a vyjma pohledávky syna dlužníků Jakuba Raka, kterého insolvenční správkyně JUDr. Eva Šimková (dále jen správkyně) vyzvala k doplnění přihlášky, byly zjištěny. Na schůzi věřitelů, na níž se dostavil pouze Jakub Rak, přednesla správkyně zprávu ze dne 30.12.2011. K dotazu soudu dlužník uvedl, že nedovede vysvětlit, za co dlužníci utratili tolik peněz a na co si vypůjčovali, že ale byli zvyklí na vysokou životní úroveň a pořídili si auto za 100.000,-Kč. Má základní vzdělání, a vysoké úročení peněz si neuvědomoval, při posledních půjčkách už věděl, že nemá na to, aby je splácel. Dlužnice uvedla, že si půjčovali na zařízení bytu, oblečení, jídlo, na věci pro vnoučata, na dovolené nejezdili. Uvedla, že věděla, že úroky jsou vysoké a že nebude schopna závazky splácet, ale vidina peněz byla silnější než ona. K dotazu správkyně dlužnice potvrdila, že jim syn půjčil v hotovosti 130.000,-Kč, které si půjčil, když dostali výpověď z bytu pro neplacení nájmu a rychle potřebovali peníze. Správkyně v závěru schůze navrhla, aby soud oddlužení dlužníků neschválil, neboť se jedná o nepoctivý záměr. Podle jejího názoru přihlásil syn dlužníků do insolvenčního řízení fingovanou pohledávku ve výši 130.000,-Kč, když tyto peníze nezískal od peněžního ústavu, ale jako půjčku od fyzické osoby.

Dále soud shrnul, že celkové zadlužení dlužníků představuje 1.718.638,78 Kč, přičemž přezkoumána nebyla pouze pohledávka ve výši 130.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení synem dlužníků Jakubem Rakem. Z výpovědí dlužníků dovodil, že nejsou schopni vysvětlit, za co půjčené peníze utratili. Ze seznamu majetku pořízeného správkyní vyplývá, že majetek větší hodnoty tvoří pouze televizor a dva mobilní telefony. Za alarmující označil soud tvrzení dlužníků, že byli zvyklí na vysokou životní úroveň a že při posledních půjčkách věděli, že své závazky nebudou schopni plnit. Podle jeho názoru lze proto důvodně předpokládat, že předem počítali s možností podání návrhu na povolení oddlužení, jímž by vyřešili svůj nezodpovědný přístup k řešení finanční situace. To podporuje i skutečnost, že syn dlužníků přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, kterou správkyně označila za fingovanou, byť o tom lze-protože pohledávka nebyla dosud přezkoumána-podle názoru soudu pouze spekulovat.

Soud uzavřel na tom, že bez ohledu na původ pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení synem dlužníků lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, když dlužníci mají závazky ve výši, která značně převyšuje jejich možnosti (více než 1.700.000,-Kč při zaměstnaneckém platu a invalidním důchodu), aniž by za vypůjčené peníze pořídili nějaký majetek a aniž by byli schopni vysvětlit, jak s půjčenými penězi naložili. Zajistit si půjčkami vysokou životní úroveň, na kterou byli zvyklí, a půjčovat si peníze i v době, kdy již oba věděli, že nebudou schopni je splatit, nejsou dle názoru soudu důvody, pro které by mělo být dlužníkům umožněno projít procesem oddlužení s následným osvobozením od placení zbytku neuhrazených pohledávek . Proto soud rozhodl podle ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona o neschválení oddlužení, neboť vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, konkrétně se jedná o okolnost, že podáním návrhu na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, současně rozhodl o řešení jejich úpadku konkursem, když insolvenční řízení týkající se dlužnice vyloučil k samostatnému projednávání, a vzhledem k tomu, že na schůzi nedostavil žádný z věřitelů, jmenoval prozatímní věřitelský výbor.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil ve výroku, jímž neschválil oddlužení dlužníků, a ve výrocích o prohlášení konkursu. V odvolání namítl, že v řízení nebylo prokázáno, že by podáním návrhu na povolení oddlužení sledovali nepoctivý záměr, když z rozhodnutí není zřejmé, jak vůbec soud k tomuto závěru dospěl. Podle dlužníka vyšel soud toliko z nepodložených tvrzení správkyně, k nimž neprovedl žádné dokazování. Skutečnost, že jejich syn Jakub Rak přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku, nemohli nijak ovlivnit, nemá to nic společného s jejich úkony a v žádném případě tím nemohli sledovat žádné nepoctivé záměry. Ostatně, v době jejich největší krize se jim syn snažil pomoci tím, že si sám vypůjčil od známého cca 100.000,-Kč, jimiž jim vypomohl. Pokud jde o jejich výdaje, dlužník namítal, že by byl schopen doložit úhradu cca 110.000,-Kč, z nichž bylo hrazeno nájemné, doplatky elektřiny a plynu, exekuce, poplatky za komunální odpad apod., nebo vklady na účty u Komerční banky a Raiffeisenbank, z nichž byly poukazovány platby věřitelům. Zbývající část ve výši cca 20.000,-Kč byla použita na úhradu za léky, jídlo a další výdaje zejména v době, kdy dlužnice byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Jihlavě po pokusu o sebevraždu z důvodu neschopnosti splácet své závazky. Dlužník vyjádřil zásadní nesouhlas se závěrem soudu o nepoctivosti záměru spojeného s podáním návrhu na povolení oddlužení a zdůraznil, že se spolu s manželkou snaží se soudem spolupracovat a v oddlužení spatřují lepší východisko z obtížné finanční situace jak pro ně, tak pro věřitele než je konkurs, v němž by se nezbavili dluhů a věřitelé by dosáhli jen nepatrného uspokojení svých pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno výše, v daném případě neschválil insolvenční soud oddlužení dlužníka a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem proto, že dospěl k závěru, že dlužníci sledovali podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Tento závěr dovodil z toho, že do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku vůči dlužníkům jejich syn Jakub Rak (pohledávka nebyla na přezkumném jednání předcházející schůzi věřitelů, na níž vydal soud napadené usnesení, pro vady přihlášky přezkoumána), že dlužníci nebyli schopni vysvětlit, za co vypůjčené peníze utratili, že ze zapůjčených peněz zřejmě nepořídili majetek větší hodnoty a konečně že při posledních půjčkách již věděli, že své závazky nebudou schopni splácet. Soud uzavřel na tom, že lze důvodně předpokládat, že dlužníci předem počítali s možností podání návrhu na povolení oddlužení, kterým by vyřešili svůj nezodpovědný přístup k řešení finanční situace .

Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že v daném případě žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že dlužníci na sebe vzali závazky, jež nebyli schopni zcela uspokojit, v úmyslu zneužít institutu oddlužení a neuspokojit alespoň část svých závazků, zjištěny nebyly. Otázka, zda syn Jakub Rak skutečně má vůči dlužníkům pohledávku, již přihlásil do insolvenčního řízení, je zcela bezpředmětná, a odpovědi dlužníků na dotazy soudu mají zcela obecnou povahu. Ostatně, jak je zřejmé z odvolání, dlužníci si až dodatečně uvědomili, že pohyb finančních prostředků by bylo možné doložit výpisy z bankovních účtů, a tak by bylo možné zjistit, co z nich hradili. Dlužno dále poznamenat, že pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení netvoří toliko jejich jistiny, ale do značné míry se jedná o příslušenství pohledávek: zapůjčené finanční prostředky použitelné na pořízení majetku či na úhradu životních potřeb dlužníků byly tedy zjevně podstatně nižší, než činí aktuální výše závazků.

Dle přesvědčení odvolacího soudu nasvědčuje dosavadní průběh insolvenčního řízení spíše tomu, že dlužníci svým chováním zřetelně projevují úmysl napravit následky nezvládnutí své ekonomické situace, svých schopností a možností hodlají využít k úhradě svých závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení zjevně výhodnějším řešením jejich úpadku než konkurs. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešení jejich úpadku konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužníkům, aby svým přístupem k řízení přesvědčili insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že jejich snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna poctivě a se vší vážností. Ostatně, kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že se odvolací soud ve svém úsudku zmýlil a že k oddlužení nepřistupují dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejich úpadku, který by pak byl definitivně řešen konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil v bodech I. a III. výroku a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v něm bude třeba posoudit, zda dlužník, resp. dlužníci společně splňují i zbývající zákonem stanovené předpoklady, při jejichž splnění lze povolit řešení jejich úpadku oddlužením.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14.srpna 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová