2 VSPH 41/2016-A-13
KSPH 64 INS 28176/2015 2 VSPH 41/2016-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Jána anonymizovano , anonymizovano , bytem Smečno 1, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 28176/2015-A-7 ze dne 18. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 28176/2015-A-7 ze dne 18. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se Ján Kaiser (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka podaným dne 12.11.2015. Z insolvenčního rejstříku přitom soud zjistil, že u Krajského soudu v Praze bylo již dne 2.11.2015 na návrh dlužníka zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSPH 64 INS 27377/2015, jež dosud nebylo pravomocně skončeno. Proto s poukazem na ust. § 83 a § 103 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) později zahájené řízení dle ust. § 104 téhož zákona zastavil pro překážku litispendence (věci zahájené).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž vyčíslil své závazky, namítal, že je nemajetný, a požadoval, aby byl zcela oddlužen v plné míře a aby bylo nařízeno insolvenční řízení. Proti důvodům, jež vedly soud prvého stupně k zastavení řízení, nijak nebrojil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle ust. § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle ust. § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v ust. § 107 IZ.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního rejstříku ověřil, že dne 2.11.2015 bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení o prvním insolvenčním návrhu dlužníka, usnesením č.j. KSPH 64 INS 27377/2015-A-8 ze dne 3.11.2015 insolvenční soud první insolvenční návrh odmítl, dne 16.11.2015 podal dlužník proti tomuto usnesení odvolání a dne 16.12.2015 byla věc s odvoláním předložena Vrchnímu soudu v Praze; o odvolání dlužníka dosud rozhodnuto nebylo, jinými slovy, toto insolvenční řízení dosud neskončilo. Dne 11.11.2015 (soud prvého stupně uvedl nesprávně datum 12.11.2015) přitom dlužník podal další insolvenční návrh, o němž rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

V poměrech projednávané věci je tak pro posouzení důvodnosti odvolání podstatné, že překážka litispendence (dosud pravomocně neskončeného řízení o prvním insolvenčním návrhu) zde existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o dalším insolvenčním návrhu dlužníka, ale také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení o tomto insolvenčním návrhu (tato překážka navíc v důsledku odvolání dlužníka proti usnesení o odmítnutí prvního insolvenčního návrhu stále trvá). Podle ustálené judikatury (např. podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 788/2002 ze dne 16.4.2003, jež bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 97/2003) je totiž pro posouzení, zda je zde překážka věci zahájené, rozhodující stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení (srovnej ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.).

Jinými slovy, překážka litispendence je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro nějž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť soud prvého stupně v později zahájené věci řízení (o dalším insolvenčním návrhu dlužníka) zastavil dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o odvolání proti usnesení, jímž byl odmítnut první insolvenční návrh dlužníka. Závěru, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o dalším insolvenčním návrhu dlužníka, je tak nutno přisvědčit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková