2 VSPH 405/2014-P4-9
KSHK 42 INS 295595/2013 2 VSPH 405/2014-P4-9 2 VSPH 406/2014-P3-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Kateřiny Slámové, bytem Svatopluka Čecha 510, Třebechovice pod Orebem, o odvolání BONUS PRAHA Investment, a.s., sídlem Vinohradská 1511/230, Praha 10, zast. advokátem Mgr. Michalem Müllerem, sídlem Počernická 988/8, Praha 10, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 29595/2013-P4-2 ze dne 20. ledna 2014 a č.j. KSHK 42 INS 29595/2013-P3-3 ze dne 30. ledna 2014

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 29595/2013-

P4-2 ze dne 20. ledna 2014 se mění tak, že se podání věřitele BONUS

PRAHA Investment, a.s., označené jako přihláška pohledávky ze dne

6.1.2014, doručené soudu prvého stupně dne 7.1.2014, neodmítá.

II. Odvolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové

č.j. KSHK 42 INS 29595/2013-P3-3 ze dne 30. ledna 2014 se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení vedeném ve věci Kateřiny Slámové (dále jen dlužnice) rozhodl usnesením č.j. KSHK 42 INS 29595/2013-P4-2 ze dne 20.1.2014 (dále jen Usnesení 1) o tom, že se přihláška pohledávky BONUS PRAHA Investment, a.s. (dále jen odvolatelka) doručená soudu dne 7.1.2014 v celkové výši 2.276.830,76 Kč odmítá a právní mocí tohoto rozhodnutí účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí, a usnesením č.j. KSHK 42 INS 2 VSPH 406/2014

29595/2013-P3-3 ze dne 30.1.2014 (dále jen Usnesení 2) rozhodl o tom, že nepřihlíží k podání odvolatelky na č.d. P3-2, jež mu bylo doručeno dne 7.1.2014, a že pohledávka odvolatelky P3/1 ve výši 2.276.830,76 Kč bude přezkoumána jako zajištěná.

V odůvodnění Usnesení 1 soud uvedl, že dne 14.11.2013 rozhodl o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením, vyzval věřitele, aby do 30 dnů od tohoto rozhodnutí přihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky, a poučil je o tom, že se k přihláškám podaným opožděně nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Nato konstatoval, že rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14.11.2013 a lhůta k přihlášení pohledávek skončila dne 16.12.2013; protože odvolatelka podala přihlášku pohledávky až dne 7.1.2014, a tedy opožděně, postupoval dle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

V odůvodnění Usnesení 2 zrekapituloval skutečnosti rozhodné pro běh lhůt k přihlášení pohledávek shodně jako v Usnesení 1 a doplnil, že dne 2.12.2013, a tedy včas, přihlásila odvolatelka do insolvenčního řízení za dlužnicí pohledávku P3/1 jako pohledávku vykonatelnou a zajištěnou (s vyznačením předmětu zajištění). Dále uvedl, že mu dne 7.1.2014 doručila odvolatelka podání (č.d. P3-2) označené jako Úprava přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení před zahájením přezkumného jednání , v němž rozdělila svoji přihlášenou pohledávku na část zajištěnou a část nezajištěnou. Cituje ust. § 173 odst. 1 , § 174 odst. 2 a 3 a § 192 odst. 4 IZ shrnul, že přihlásila pohledávku P3/1 ve výši 2.276.830,76 Kč jako zajištěnou dne 2.12.2013, tj. v přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku, přičemž dne 7.1.2014 (po uplynutí přihlašovací lhůty) doručila soudu podání, jímž změnila pořadí části přihlášené zajištěné pohledávky na nezajištěnou. Nato s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 43 INS 5530/2012, sen. zn. 1 VSPH 1508/2012 ze dne 23.1.2013 dovodil, že pořadí (a důvod) přihlášené pohledávky může věřitel měnit jen do konce lhůty k přihlašování pohledávek, jež však v daném případě skončila dne 16.12.2013; proto rozhodl dle ust. § 185 IZ o tom, že k tomuto podání odvolatelky nepřihlíží a její pohledávka ve výši 2.276.830,76 Kč bude přezkoumána jako zajištěná. Odvolatelku přitom poučil o tom, že proti jeho rozhodnutí může (toliko ona) podat odvolání.

Proti těmto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška její pohledávky doručená soudu dne 7.1.2014 neodmítá a k podání doručenému insolvenčnímu soudu dne 7.1.2014 se přihlíží. 2 VSPH 406/2014

V odvolání proti Usnesení 1 namítala, že podáním ze dne 2.12.2012 (správně mělo být uvedeno datum 2.12.2013) přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí ve výši 2.276.830,76 Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 115/142/07/1/01 ze dne 2.5.2007, přičemž podáním ze dne 6.1.2014 přihlášku této pohledávky toliko změnila a spolu s průvodním dopisem ji zaslala soudu prvého stupně a na vědomí též insolvenčnímu správci. Zdůraznila, že se nejednalo o novou přihlášku pohledávky, ale pouze o změnu přihlášky původní, a vyjádřila názor, že pro vydání Usnesení 1 nebyl dán důvod.

V odvolání proti Usnesení 2 uvedla, že přihlášku své pohledávky změnila podáním ze dne 6.1.2014 (doručeným soudu dne 7.1.2014) tak, že ji rozdělila na část zajištěnou a část nezajištěnou dle ust. § 167 odst. 3 IZ, v němž je stanoveno, že je-li hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se zajištěná pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za nezajištěnou. Rozdělení pohledávky odůvodnila tím, že cena předmětu zajištění určená exekutorem nebude zjevně postačovat k uspokojení její pohledávky. Vyslovila přitom nesouhlas se závěrem soudu prvého stupně, že pořadí (a důvod) přihlášené pohledávky může věřitel měnit jen do konce lhůty k přihlašování pohledávek, a poukazovala na stanovisko Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v usnesení č.j. 2 VSOL 959/2013-P8-6, dle něhož je třeba takovou změnu vyhodnotit jako částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky, a to co do pořadí představujícího zajištění majetkem ve vlastnictví dlužníka, takže nejde o nepřípustnou změnu přihlášky pohledávky podle ust. § 192 odst. 4; částečné zpětvzetí přihlášky (co do pořadí) je tak možno učinit nejpozději do zjištění přihlášené pohledávky. Poukázala přitom na to, že její pohledávka v době provedené změny dosud přezkoumána nebyla, a dodala, že pro zpřehlednění situace a nedělení pohledávky na část zajištěnou učinila dne 11.2.2014 podání, jímž částečně vzala zpět přihlášenou pohledávku co do práva na uspokojení ze zajištění a navrhla, aby byla přezkoumána v plném rozsahu jako nezajištěná.

V obsahově shodných podáních ze dne 5.6.2015 doplnila odvolatelka svoji argumentaci obsaženou v obou odvoláních poukazem na závěry vyslovené v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 82 INS 16257/2012, sen. zn. 104 VSPH 126/2014 ze dne 14.10.2014, dle nichž není nemožné přihlásit v insolvenčním řízení pohledávku zčásti jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou, pokud věřitel dospěje k závěru, že zástava má nižší hodnotu než celá zajištěná pohledávka, a na závěry vyslovené v usnesení téhož soudu č.j. MSPH 78 INS 8534/2010, 3 VSPH 463/2011-P4-10 ze dne 4.11.2011, dle nichž jestliže věřitel dá najevo, že nadále neuplatňuje právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění (tj. vzdá se tohoto práva a nadále požaduje uspokojení své pohledávky jako 2 VSPH 406/2014 nezajištěné), jde pouze o změnu uplatněného pořadí pohledávky dle ust. § 192 IZ, nikoli o zpětvzetí přihlášky pohledávky v režimu § 184 IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal Usnesení 1 i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ v rozhodném znění (ve znění účinném do 31.12.2013) podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle ust. § 173 odst. 2 téhož zákona se přihlašují i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Podle ust. § 173 odst. 3 téhož zákona lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 IZ v insolvenčním řízení přípustné.

Rozhodnutí o úpadku musí dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ v rozhodném znění obsahovat výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučení o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být podle ust. § 136 odst. 3 IZ kratší 30 dnů a delší 2 měsíců; je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta dle ust. § 136 odst. 4 téhož zákona 30 dnů.

Dle ust. § 192 odst. 4 IZ může věřitel až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. 2 VSPH 406/2014

Z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku odvolací soud ověřil, že dne 22.10.2013 v 11 hodin 15 minut bylo u Krajského soudu v Hradci Králové pod shora uvedenou spisovou značkou zahájeno insolvenční řízení týkající se dlužnice, v jehož průběhu rozhodl insolvenční soud dne 14.11.2013 o jejím úpadku (tento údaj byl v nsolvenčním rejstříku zveřejněn téhož dne v 10 hodin). Co se týče usnesení č.j. KSHK 42 INS 29595/2013-A-7 ze dne 14.11.2013, jímž soud prvého stupně rozhodl o úpadku dlužnice, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle ust. § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně lhůty k přihlášení pohledávek, jejíž délku stanovil insolvenční soud v souladu s ust. § 136 odst. 3 a 4 IZ, a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec takto stanovené lhůty přitom připadl na pondělí 16.12.2013.

Z obsahu spisu odvolací soud dále zjistil, že přihláškou pohledávky ze dne 2.12.2013, jež byla doručena do datové schránky insolvenčního soudu téhož dne, přihlásila odvolatelka za dlužnicí pohledávku, jež jí byla postoupena Raiffeisenbank, a.s., z titulu úvěrové smlouvy č. 115/142/07/1/01 ze dne 2.5.2007 v celkové výši 2.276.830,76 Kč, sestávající z jistiny 1.485.000,-Kč a příslušenství (smluvního úroku, úroku z prodlení, nákladů řízení) ve výši 791.830,76 Kč; vyznačila přitom, že je vykonatelná do výše jistiny na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu sp. zn. A/2009/00669 ze dne 4.2.2010, a v celém rozsahu uplatnila právo na uspokojení ze zajištění na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva č. 115/142/07/2/01 ze dne 2.5.2007 k nemovitostem-budově čp. 48 a pozemkům v k.ú. Jivno ve společném jmění dlužnice a Zdeňka Slámy.

Dne 7.1.2014 doručila odvolatelka do datové schránky soudu prvého stupně podání ze dne 6.1.2014 označené jako Úprava přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení před zahájením přezkumného jednání (dále jen Průvodní podání), v němž uvedla, že svoji přihlášku pohledávky ze dne 2.12.2013 z titulu úvěrové smlouvy č. 115/142/07/1/01 ze dne 02.05.2007 upravuje rozdělením dle ust. § 167 odst. 3 IZ na část zajištěnou-do výše hodnoty nemovitostí tvořících předmět zajištění a část nezajištěnou-ve zbytku včetně příslušenství k celé jistině. Dodala, že při rozdělení pohledávky vycházela z ceny nemovitostí dle usnesení soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LL.M., z Exekutorského úřadu Klatovy ze dne 2.5.2011 a že očekává, že insolvenční správce dá vypracovat znalecký posudek, aby mohla být předmětná pohledávka rozdělena na zajištěnou a nezajištěnou .

Téhož dne doručila soudu i vyplněný formulář přihlášky pohledávky datovaný 6.1.2014 (dále jen Upravená přihláška), v němž pohledávku v celkové výši 2 VSPH 406/2014

2.276.830,76 Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 115/142/07/1/01 ze dne 2.5.2007 vykonatelnou do výše 1.485.000,-Kč na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu sp. zn. A/2009/00669 ze dne 4.2.2010, jež jí byla postoupena Raiffeisenbank, a.s., tedy tutéž pohledávku, již přihlásila podáním ze dne 2.12.2013, rozdělila na pohledávku č. 1 ve výši 500.000,-Kč tvořenou částí jistiny a pohledávku č. 2 tvořenou zbytkem jistiny ve výši 985.000,-Kč a příslušenstvím ve výši 791.830,76 Kč s tím, že právo na uspokojení ze zajištění na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva č. 115/142/07/2/01 ze dne 2.5.2007 k budově čp. 48 a pozemkům v k.ú. Jivno ve společném jmění dlužnice a Zdeňka Slámy uplatnila nadále toliko u pohledávky č. 1 a v části 1.776.830,76 Kč (u pohledávky č. 2) změnila pořadí uplatněné v přihlášce ze dne 2.12.2013 na pohledávku nezajištěnou.

Za popsaného stavu soud prvého stupně pochybil, když o Upravené přihlášce odvolatelky ze dne 6.1.2014 (doručené soudu dne 7.1.2014) a o ukončení její účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle ust. § 185 IZ, neboť podala přihlášku do insolvenčního řízení dne 2.12.2013 ve lhůtě stanovené k podání přihlášek pohledávek a její podání ze dne 6.1.2014 (Upravená přihláška) nepochybně není novou přihláškou pohledávky, ale modifikací pohledávky již přihlášené. Jak z označení Průvodního podání označeného Úprava přihlášky pohledávky... , tak z jeho obsahu i obsahu Upravené přihlášky je totiž zřejmé, že obě podání spolu souvisejí (v Průvodním podání je vysvětlen důvod úpravy přihlášky), resp. že jsou dvěma částmi téhož podání, že je nelze posuzovat odděleně (jak nesprávně učinil soud prvého stupně) a že jimi odvolatelka toliko upravila (změnila) přihlášku pohledávky tak, že ji (aniž byl dotčen její důvod či výše) rozdělila na část, u níž nadále uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění, a část, u níž již toto právo neuplatňuje. Je proto zjevné, že pro posouzení Upravené přihlášky jakožto nové přihlášky pohledávky a její odmítnutí Usnesením 1 nebyl žádný důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání proti Usnesení 1 důvodným, napadené Usnesení 1 proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že se podání odvolatelky ze dne 6.1.2014 (soudu došlé dne 7.1.2014) neodmítá.

Odvolací soud přitom-jak správně poukazovala odvolatelka-již v usnesení č.j. MSPH 78 INS 8534/2010, 3 VSPH 463/2011-P4-10 ze dne 4.11.2011 na téma dispozice s uplatněným pořadím pohledávky vysvětlil, že jestliže věřitel dá najevo, že nadále neuplatňuje právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění (tj. vzdá se tohoto práva a nadále požaduje uspokojení pohledávky jako nezajištěné), jde pouze o změnu uplatněného pořadí pohledávky, nikoli o zpětvzetí přihlášky v režimu ust. § 184 IZ (i kdyby věřitel svůj úkon takto-nepřiléhavě-formuloval). Uzavřel 2 VSPH 406/2014 přitom, že tuto dispozici s právem na uspokojení ze zajištění může insolvenční soud reflektovat pouze-a ovšem v zájmu transparentnosti stavu řízení velmi vhodně-dohledovým (deklaratorním) rozhodnutím ve smyslu ust. § 11 IZ.

Podle ust. § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle ust. § 91 téhož zákona není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z výše uvedeného odvolací soud dovodil, že Usnesení 2, jímž soud prvého stupně rozhodl o tom, že nepřihlíží k Průvodnímu podání odvolatelky ze dne 7.1.2014 (jímž uplatňovala změnu pořadí části přihlášené pohledávky), má povahu (deklaratorního) rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti, jež nelze napadnout odvoláním, a poučení podané soudem prvého stupně o možnosti podat proti němu odvolání bylo tudíž nesprávné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu a odvolání proti Usnesení 2 odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že IZ výslovně určuje skutečnosti, na jejichž základě se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, a v ust. § 185 pak v závislosti na tom předpokládá vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky; rozhodnutí o tom, že se k podání věřitele (jímž byla uplatněna změna pořadí pohledávky) nepřihlíží, však IZ nepředpokládá a výrok Usnesení 2 tak v této části postrádá procesní oporu (vydání takového rozhodnutí soudu žádný procesní předpis neumožňuje).

Závěrem pak odvolací soud podotýká, že se v otázce (dodatečného) dělení (jediné) přihlášené pohledávky na část zajištěnou a část nezajištěnou tak, aby mohla být v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojena jak ze zpeněžení předmětu zajištění, tak v rámci splátek, s náhledem odvolatelky (byť odůvodněným odkazem na názor jiného senátu zdejšího soudu) neztotožňuje; je-li totiž zajišťovacím instrumentem zajištěna celá přihlášená pohledávka, nelze ji toliko procesním způsobem rozdělit (dodatečně) na část zajištěnou a nezajištěnou (a obejít tím pravidlo stanovené v ust. § 398 odst. 3 IZ, dle něhož se zajištění věřitelé uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění), neboť takový stav by neodpovídal hmotnému právu (na rozdíl např. od situace, kdy část pohledávky, jež byla postoupena jinému věřiteli, 2 VSPH 406/2014 byla-na rozdíl od pohledávky postupitele-přihlášena jako nezajištěná). Ust. § 167 odst. 3 IZ, jehož se odvolatelka dovolávala, nemůže na tomto závěru nic změnit, neboť ta část pohledávky, jež by se dle uvedeného ustanovení považovala za nezajištěnou, nemůže být (na rozdíl od uspokojení v konkursu) s ohledem na znění ust. 398 odst. 3 věty poslední před středníkem IZ uspokojena jinak, než způsobem tam stanoveným (tedy nikoli splátkovým kalendářem).

V dalším průběhu řízení se soud prvého stupně vypořádá s podáním (č.d. P3-4), jímž se odvolatelka domáhala toho, aby celá její přihlášená pohledávka byla přezkoumána jako nezajištěná.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. července 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová