2 VSPH 397/2011-B-28
KSPH 36 INS 9101/2010 2 VSPH 397/2011-B-28

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Miroslava Pazdernatého, bytem Lužná 141, Rakovník, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 9101/2010-B-22 ze dne 2.března 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 9101/2010-B-22 ze dne 2.března 2011 se v bodech I., II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; v bodě IV. výroku se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením neschválil oddlužení Miroslava Pazdernatého (dále též jen dlužník) splátkovým kalendářem a na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body I., II. a III. výroku); současně zamítl návrh dlužníka na zproštění JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph.D., funkce insolvenčního správce (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2010 zjistil úpadek dlužníka, současně povolil řešení jeho úpadku oddlužením a do funkce insolvenčního správce ustanovil JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph.D. (dále též jen správce).

Při rozhodování o způsobu řešení úpadku vyšel soud z toho, že by dlužník z očekávaného měsíčního příjmu (mzdy) ve výši 16.500,-Kč mohl při oddlužení plněním splátkového kalendáře poskytovat věřitelům zákonnou měsíční splátku (zabavitelnou částku) toliko ve výši 4.800,-Kč. Při zohlednění zálohově placených hotových výdajů a odměny insolvenčního správce by tak dlužník nebyl schopen nabídnout za 5 let splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům plnění v minimálním rozsahu 30 % jejich pohledávek, jež činí celkem 380.701,-Kč.

Z těchto důvodů insolvenční soud podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) oddlužení splátkovým kalendářem neschválil a rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem, který bude podle ust. § 314 odst. 1 písm. a) téhož zákona projednáván jako nepatrný, neboť dlužník je fyzickou osobou-nepodnikatelem. V další části odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dne 10.12.2010 podal dlužník návrh na zproštění JUDr. Řeháčka, Ph.D. funkce správce, neboť jeho dosavadní postup v řízení považuje za neprofesionální a laxní. Správci zejména vytýkal, že o oddlužení neinformoval exekutory, čímž umožnil pokračování exekucí na jeho příjem, že řádně nepřezkoumal přihlášené pohledávky a že mu pohrozil, že pokud si nenajde další zdroj příjmů, bude na jeho majetek prohlášen konkurs.

Správce ve vyjádření k návrhu na zproštění funkce oponoval, že soudní exekutorku vyzval, aby část příjmů dlužníka zabavených poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, vrátila do majetkové podstaty. Zdůraznil, že dlužníka vyzval, aby předložil důkazy, jimiž by doložil, že výše přihlášených pohledávek neodpovídá skutečnosti, a že ho poučil o tom, že s ohledem na nedostatečnou výši jeho příjmů nezbude než jako způsob řešení jeho úpadku zvolit konkurs.

Insolvenční soud při šetření shora uvedených námitek žádné porušení povinností ze strany správce neshledal, a návrh dlužníka proto zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze (v rozsahu bodů I., II. a IV. výroku) podal dlužník včasné odvolání, v němž setrval na své dosavadní argumentaci, dle níž správce řádně nepřezkoumal přihlášené pohledávky, neboť je uznal v rozsahu vyšším cca o 500.000,-Kč oproti skutečnosti. K údajné nedostatečnosti svých příjmů pro oddlužení splátkovým kalendářem upozornil na příslib svého syna, že mu bude přispívat potřebnou částkou, což však soud neakceptoval.

Dlužník dále kritizoval správce za to, že nepřihlédl k tomu, že zde jsou další exekuce, které čekají na srážky ze mzdy , a že, aniž by počkal na právní moc usnesení o prohlášení konkursu, vyzval jeho zaměstnavatele (přesněji ředitele Služby cizinecké policie), aby správci vyplácel zákonné srážky ze mzdy. Z toho dovozoval, že správce již od počátku insolvenčního řízení usiloval o to, aby úpadek byl řešen konkursem, nikoli oddlužením.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Ke způsobu řešení dlužníkova úpadku :

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Z ust. § 398 téhož zákona plyne, že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 392 odst. 3 IZ platí, že osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny.

Ust. § 395 odst. 1 IZ určuje, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle odst. 2 téhož ustanovení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Konečně, z ust. § 205 odst. 1 a 3 IZ plyne, že pokud insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který mu patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

V daném případě neschválil soud prvního stupně oddlužení dlužníka na základě zjištění, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře, jehož se dlužník domáhal, nebude dlužník při zohlednění přednostních nároků správce schopen uspokojit ze svých příjmů pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Pro rozhodování odvolacího soudu je ovšem podstatné zjištění, že soud prvního stupně nevzal v potaz, že dlužník je ženatý (nic jiného ani později netvrdil) a že jeho manželka Růžena Pazdernatá v insolvenčním návrhu připojila (v položce 18 ve spojení s položkou 19 formuláře) svůj souhlas s oddlužením, jejž opatřila úředně ověřeným podpisem.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud dále zjistil, že v něm jsou tvrzeny závazky, jež spadají do společného jmění manželů (dále jen SJM), resp. že ve smyslu ust. § 143a občanského zákoníku (dále též jen ObčZ) nebylo prokázáno zúžení SJM ani nebylo tvrzeno, že by SJM neexistovalo. Proto vycházel z domněnky stanovené v ust. § 144 téhož zákona, podle nějž platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

Judikatura Vrchního soudu v Praze ohledně výkladu právního významu a důsledků souhlasu manžela dlužníka s oddlužením v rámci specifické problematiky oddlužení manželů, jejichž majetek a závazky náleží do SJM, je již ustálena v tom, že manžel dlužníka svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává souhlas k tomu, aby byl pro účely oddlužení použit veškerý majetek ve společném jmění jeho a dlužníka včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny.

Jde-li o oddlužení splátkovým kalendářem, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu podle ust. § 398 odst. 3 IZ. Nedostatek takové součinnosti bude zpravidla bránit tomu, aby proces oddlužení byl ve vztahu k oběma manželům (i ke každému z nich zvlášť) úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek, tedy, podle toho, v jaké fázi řízení vyšel najevo, by tvořil překážku povolení nebo schválení oddlužení, popřípadě by mohl vést ke zrušení již schváleného oddlužení.

Je tomu tak proto, že právní úprava majetkové podstaty v ust. § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (viz ust. § 143 odst. 1 ObčZ), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád (dále jen OSŘ) v ust. § 262a.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz ust. § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle ust. § 320 OSŘ, jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se co do vymezení postižitelných příjmů dlužníka (jeho manžela) a určení rozsahu, v jakém budou pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů použity, postupuje podle příslušných ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Jelikož je však splátkový kalendář založen na tom, že v jeho rámci (způsobem určeným soudem v usnesení schvalujícím oddlužení) rozvrhuje své příjmy v příslušném rozsahu sám dlužník (či též jeho manžel, který není dlužníkem), byť tak činí-s účinností od 20.7.2009-prostřednictvím insolvenčního správce, jemuž proto plátce dlužníkovy mzdy či jiného příjmu příslušné srážky vyplácí (srovnej ust. § 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 a 5 IZ), je třeba považovat takto rozvrhované srážky za majetek náležející do SJM.

Z uvedeného je zřejmé, že za daných okolností měl soud prvního stupně v rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem uvažovat o tom, že vedle dlužníka zaváže k jeho plnění i jeho manželku, což však neučinil. Protože plnění podle splátkového kalendáře, a opakovaně to budiž zdůrazněno, podléhají i budoucí příjmy dlužníkovy manželky, o nichž ovšem dlužník sám konkrétně nic neuvedl, přičemž soud prvního stupně ho k tomu dosud nevedl a tyto okolnosti nijak nezkoumal, je jeho závěr, že potřebné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nemůže být během splátkového kalendáře dosaženo, předčasný. Soud prvního stupně tudíž nerozhodl správně, pokud oddlužení dlužníka dle ust. § 405 odst. 1 IZ neschválil a současně dle odst. 2 téhož ustanovení rozhodl o řešení jeho úpadku (nepatrným) konkursem.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení v bodech I., II. a v navazujícím bodě III. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ke zproštění funkce správce:

Při posuzování důvodnosti odvolání proti výroku o zamítnutí návrhu dlužníka na zproštění funkce správce vycházel odvolací soud z ust. § 32 odst. 1 IZ, dle něhož insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Pokud jde o výhrady vůči postupu správce při přezkumu přihlášených pohledávek, má odvolací soud zato, že důvodem pro zproštění funkce správce není sama osobě skutečnost, že při přezkumném jednání uznal pohledávky věřitelů, ačkoli je podle názoru dlužníka měl popřít. Je totiž toliko na správci, aby na základě údajů, jež má k dispozici, uvážil a při přezkumném jednání závazně s následky předvídanými zejména v ust. § 190 až 201 IZ vyjádřil své stanovisko k přihlášeným pohledávkám, přičemž platná právní úprava vyčerpávajícím způsobem řeší situace, kdy je-co do pravosti, výše či pořadí-popře. To platí tím spíše, že IZ přiznává popěrné právo i dlužníkovi s tím, že jeho popěrný úkon má v případě řešení úpadku oddlužením či reorganizací tytéž účinky jako popření pohledávky správcem. Ostatně z obsahu spisu plyne, že dlužník své popěrné právo využil.

Odvolací soud neshledal důvodnými ani výtky týkající se nedostatečné komunikace správce se soudními exekutory, když tuto kompetenci svěřuje ust. § 102 odst. 1 písm. f) IZ primárně insolvenčnímu soudu, jenž je povinen o zahájení insolvenčního řízení neprodleně vyrozumět soudního exekutora, u něhož podle údajů obsažených v insolvenčním návrhu a listinách k němu připojených probíhá řízení o výkon rozhodnutí na majetek dlužníka.

Stejně tak nelze jako pochybení správce hodnotit skutečnost, že vyzval zaměstnavatele dlužníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, aby dlužníkovu mzdu v rozsahu, v jakém z ní mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, nevyplácel dlužníkovi, nýbrž prostřednictvím správce do majetkové podstaty dlužníka. Naopak, tento postup správce je v souladu s ust. § 206 odst. 1 písm. e) IZ, dle něhož tvoří majetkovou podstatu i dlužníkova mzda nebo plat.

Na tomto základě odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvody uplatněné dlužníkem nejsou dostačující k tomu, aby JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph.D., funkce správce zprostil. V dosavadním průběhu řízení totiž nebylo prokázáno, že by správce nepostupoval s odbornou péčí nebo že by porušil povinnost, kterou mu ukládá zákon nebo mu uložil soud anebo že by věřitelům či dlužníkovi způsobil nějakou újmu či škodu.

Veden závěry uvedenými výše postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení v bodě IV. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29.dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová