2 VSPH 389/2015-B-77
KSUL 44 INS 18950/2014 2 VSPH 389/2015-B-77

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Ing. Jiřího Ježka, bytem Albrechtická 408, Most, zast. advokátem JUDr. Tomášem Kindlem, sídlem Blatenská 3218, Chomutov, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 18950/2014-B-21 ze dne 15. ledna 2015

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem

č.j. KSUL 44 INS 18950/2014-B-21 ze dne 15. ledna 2015 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

II. V rozsahu, v němž směřuje proti bodu III. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 18950/2014-B-21 ze dne 15. ledna 2015, se odvolání odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 44 INS 18950/2014-B-21 ze dne 15.1.2014 neschválil oddlužení Ing. Jiřího Ježka (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), pod bodem IV. výroku uložil osobám, které mají vůči dlužníkovi závazky, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci JUDr. Davidu Termerovi (dále jen správce), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), správci uložil, aby mu pravidelně podával zprávy o stavu

řízení (bod VI. výroku), na den 26.3.2015 nařídil zvláštní přezkumné jednání a správci uložil, aby mu předem předložil seznam přihlášených pohledávek, jež na něm budou přezkoumány (body VII. a VIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným dne 10.7.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení a usnesením ze dne 8.10.2014 (č.d. A-13) rozhodl soud o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Dne 11.12.2014 byly na přezkumném jednání zjištěny pohledávky uplatněné přihláškami evidovanými pod č. 1, 2, 5, 7 a 8, k přezkumu pohledávek uplatněných přihláškami č. 3, 9 a 10 bylo nařízeno zvláštní přezkumné jednání. Správce podal zprávu o stavu řízení, v níž uvedl, že shledal důvody, jež by mohly vést k neschválení oddlužení. Schůze věřitelů o způsobu oddlužení nerozhodla.

S poukazem na ust. § 395 a § 405 insolvenčního zákona dovodil soud prvního stupně, že v daném případě vyšly najevo okolnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V prvé řadě dovodil, že návrhem na povolení oddlužení sledoval dlužník nepoctivý záměr, neboť v něm uvedl pouze 3 závazky a neuvedl závazky vůči Statutárnímu městu Most, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Komerční bance, a.s. a Citibank Europe plc., které výrazně převyšují celkovou výši závazků v návrhu uvedených, a neuvedl jako svůj majetek motorové vozidlo Mitsubishi Pajero a penzijní připojištění. Vedle toho shledal soud důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení v tom, že by hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, byla nižší než 30% jejich pohledávek, přičemž věřitel IMMOBIL. EUROP AG s pohledávkou ve výši 113.013.381,67 Kč, která je z nich nejvyšší, podáním ze dne 17.12.2014 (č.d. B-18) s nižším plněním nesouhlasil a navrhl, aby byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. V této souvislosti soud uvedl, že úhrn všech přihlášených nezajištěných pohledávek činí 118.899.418,-Kč, přičemž 30% představuje částku 35.669.825,40 Kč. Měsíční splátky na plnění oddlužení a na úhradu nároků správce by tak musely činit 595.586,09 Kč. Dlužník přitom na jednání potvrdil, že je rozvedený a má zákonnou vyživovací povinnost k synovi, na něhož platí výživné 3.000,-Kč. Průměrný čistý měsíční příjem dlužníka činil v roce 2014 dle daňového přiznání 14.360,-Kč, přičemž na jednání dlužník uvedl, že by mohl platit na plnění oddlužení 40.000,-Kč měsíčně a do spisu založil příkazní smlouvy ze dne 27.11.2014 a 1.12.2014. Soud jednak neměl za prokázané, že by dlužník skutečně mohl plnit na oddlužení tuto částku, jednak ji i tak shledal nedostatečnou na úhradu již zjištěných pohledávek, navíc za situace, kdy pohledávky uplatněné přihláškami č. 3, 9 a 10 nebyly dosud přezkoumány. Pro případ zpeněžení majetkové podstaty vyjádřil soud pochybnost o tom, za kolik by mohl být zpeněžen 10% podíl dlužníka ve společnosti s ručením omezeným JEMAPOL, neboť dlužník nepředložil její daňové přiznání a na její majetek je vedena exekuce. I kdyby byl zpeněžitelný za 2.500.000,-Kč, jak tvrdil dlužník v návrhu, tento výtěžek na uspokojení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů nepostačoval. Z těchto důvodů soud neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako konkurs nepatrný, neboť v roce 2014 měl dlužník obrat nižší než 2 miliony Kč a má méně než 50 věřitelů.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal, přičemž v odvolání výslovně uvedl, že je napadá v rozsahu bodů I., II. a III. výroku, a požadoval, aby je odvolací soud v této části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání vyjádřil nesouhlas se závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně. Pokud jde o neuvedení některých závazků v návrhu, resp. pohledávek věřitelů, vytkl soudu, že ve svém hodnocení opomněl, že se jednalo o pohledávky nejisté výše, nesplatné nebo jinak problematické, přičemž pohledávky Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a města Mostu činí i s příslušenstvím celkem cca 25.000,-Kč, což představuje méně než 0,45% pohledávek, jejichž existenci přiznal. Pohledávky uplatněné Citibank Europe plc a Komerční bankou, a.s. nebyly v době podání návrhu splatné a staly se splatnými až v důsledku zahájení insolvenčního řízení. Co se týče jeho schopnosti uhradit v průběhu oddlužení nejméně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, dlužník tvrdil, že soud neměl přihlížet k pohledávce přihlášené IMMOBIL. EUROP AG, jež v té době zjištěna nebyla a jejíž existenci dlužník popírá, a namítal, že soud měl oddlužení schválit a zrušit je až v případě, že by byla dodatečně zjištěna. Navíc měl dlužník přislíbeno darování částky odpovídající cca 20% pohledávek nezajištěných věřitelů: k tomu, aby tuto skutečnost prezentoval, však na přezkumném jednání neměl prostor pro aktivitu zástupce IMMOBIL. EUROP AG.

K odvolání dlužníka se vyjádřilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, jež odvolacímu soudu navrhlo, aby napadené usnesení potvrdil. K argumentaci dlužníka uvedlo, že již v seznamu závazků, jenž byl dle ust. § 392 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona povinen připojit k návrhu na povolení oddlužení, byl dlužník povinen uvést i závazky, jež považuje za sporné či jinak nejisté. V opačném případě by totiž nebylo možné považovat za úplné prohlášení o jeho majetkových poměrech, na jehož základě posuzuje soud splnění podmínek pro povolení oddlužení. Ostatně, vzhledem k tomu, že sám podal insolvenční návrh, muselo mu být jasné, že se pohledávky Citibank Europe plc a Komerční banky, a.s. stanou splatnými, a neměl proto žádný důvod, aby je v seznamu závazků neuvedl. Skutečnost, že v seznamu majetku neuvedl osobní automobil, pak sporným nečinil. Vrchní státní zastupitelství dále zdůraznilo, že na schůzi věřitelů, jež rozhodovala o způsobu oddlužení, prezentoval věřitel IMMOBIL. EUROP AG řadu skutečností, jež by rovněž odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, konkrétně se jednalo o převody majetku dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení, a jež následně správce vedly k podání žalob, jimiž se domáhal neúčinnosti právních úkonů dlužníka (převod akcií TALWIN, a.s., darování pozemku v k.ú. Most, převod vlastnického práva k rodinnému domu a pozemkům v k.ú. Most a přechod vlastnického práva k pozemkům a stavbě v k.ú. Velebudice). Za situace, kdy dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, je podle státního zastupitelství nadbytečné zabývat se tím, zda by dlužník byl schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v zákonem stanovené minimální výši.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání, jak je dlužník vymezil, v plném rozsahu přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ust. § 314 odst. 4 insolvenčního zákona není totiž odvolání přípustné proti rozhodnutí o tom, že jde v konkrétním případě o nepatrný konkurs. Proto odvolání dlužníka v rozsahu, v němž směřovalo proti bodu III. výroku, podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl, a usnesení soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího přezkoumal toliko v rozsahu bodů I. a II. výroku, přičemž dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek vycházeje ze zjištění, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, neboť v návrhu a k němu připojených přílohách neuvedl část svých závazků a neoznačil veškerý svůj majetek, a hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, přičemž nebylo prokázáno, že věřitelé s nižším plněním souhlasí, resp. jeden z nich již vyjádřil nesouhlas s nižším plněním.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 10.7.2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V položce 7 návrhu uvedl, že vůči Renatě Svobodové má závazek ve výši cca 1,3 milionu Kč splatný od 8.6.2013 a vůči Janu Ma rázovi má závazek ve výši 3.819.995,-Kč splatný od 1.1.2014, jež není schopen splácet, a proto zastavil platby. Tvrdil, že v průběhu oddlužení je ze svých příjmů jakožto osoby samostatně výdělečně činné schopen uhradit cca 78% pohledávek nezajištěných věřitelů; co se týče majetku, uvedl, že jej tvoří jeho 10% obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným JEMAPOL a obvyklé vybavení domácnosti. Podáním ze dne 22.7.2014 předložil soudu doplněné seznamy závazků a majetku s vysvětlením, že ty, jež byly připojeny k návrhu, postrádaly stranu 2. V doplněných seznamech, jež podepsal a výslovně v nich prohlásil, že jsou úplné a správné, doplnil dlužník co dalšího věřitele IMMOBL. EUROP AG s pohledávkami ve výši 89.663.287,70 Kč s příslušenstvím a ve výši 1.491.904,-Kč na náhradě nákladů řízení splatné od 15.9.2010, o nichž uvedl, že je popírá co do pravosti, neboť směnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplnění směnky. Kauzální závazek směnky byl zcela uhrazen v průběhu roku 2002; na tvrzený směnečný peníz nebyla poskytnuta žádná protihodnota , hodnotu obvyklého vybavení domácnosti vyčíslil částkou 20.000,-Kč a hodnotu obchodního podílu částkou 2,5 milionu Kč. Současně upřesnil, že má zákonnou vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi Karlu Ježkovi, jemuž platí výživné ve výši 3.000,-Kč měsíčně.

Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky vůči dlužníkovi nejen jím označení věřitelé (Renata Svobodová, IMMOBL. EUROP AG a nikoli Jan Maráz, ale Aleš Maráz), ale i další nezajištění věřitelé zmínění soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení. Bez ohledu na výši jejich pohledávek (v případě Statutárního města Most 20.589,-Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR 5.077,-Kč, Komerční banky, a.s. 79.250,63 Kč a Citibank Europe plc 128.555,70 Kč), jež souhrnnou výši závazků dlužníka zásadním způsobem nezměnila, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že tyto věřitele neuvedl dlužník v návrhu ani v předloženém seznamu závazků vědomě s cílem dosáhnout zkreslením své skutečné majetkové situace povolení, resp. schválení oddlužení. K jeho odvolací argumentaci postavené na tvrzení, že pohledávky Komerční banky, a.s. a Citibank Europe plc nebyly před podáním návrhu splatné, nelze než uvést, že i nesplatné pohledávky nezajištěných věřitelů musí být v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře do něj zahrnuty a musí být uspokojeny ve stejném rozsahu spolu s ostatními. V daném případě navíc soud prvního stupně správně poukázal na to, že si dlužník zastoupený advokátem musel být vědom toho, že se pohledávky těchto věřitelů stanou splatnými v důsledku zahájení insolvenčního řízení. Konečně, doplněný seznam závazků, v němž údaje ohledně dalších věřitelů absentovaly, předložil dlužník soudu až v průběhu řízení. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud z těchto skutečností dovodil, že podáním návrhu na povolení oddlužení podloženým nepravdivými údaji o svých závazcích sledoval dlužník nepoctivý záměr.

Co se týče osobního automobilu, jenž dlužník neuvedl v seznamu majetku, z obsahu spisu plyne, že soudem ustanovený insolvenční správce Mgr. Martin Kolář, jenž byl z funkce odvolán usnesením přijatým na první schůzi věřitelů konané dne 11.12.2014, upozornil ve zprávě ze dne 25.11.2014 soud na to, že na Magistrátu města Most je dlužník evidován jako vlastník osobního automobilu Mitsubishi Pajero, RZ MOI 1756, rok výroby 2001. K dotazu soudu na téže schůzi dlužník sdělil, že automobil byl již 20 let starý a že ho před třemi lety daroval na charitu. Co se týče zůstatku ve výši 19.364,31 Kč na penzijním připojištění, důvod, proč jej neuvedl v seznamu majetku, dlužník soudu nesdělil a Mgr. Kolářovi dle zprávy sdělil, že o existenci připojištění nevěděl. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud v tomto případě toho názoru, že z neuvedení zmíněného osobního automobilu nelze vzhledem k okolnostem popsaným shora (zejména z pochybnosti o jeho zpeněžitelnosti vzhledem k jeho stáří) dovozovat nepoctivý záměr dlužníka. Jinak je tomu však v případě zatajení finančních prostředků použitelných na uspokojení pohledávek věřitelů, jež-stejně jako zkreslení stavu závazků, jak popsáno výše-nasvědčující nepoctivému závěru dlužníka.

Za této situace nelze než přisvědčit názoru Vrchního státního zastupitelství v Praze, že je zkoumání schopnosti dlužníka uspokojit při oddlužení plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetku alespoň 30% hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů nadbytečné. Se zřetelem ke všem okolnostem lze totiž důvodně předpokládat, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval dlužník nepoctivý záměr, vyšly tudíž najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a soud prvního stupně nepochybil, když podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona oddlužení dlužníka neschválil a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení v rozsahu bodů I. a II. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 22. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková