2 VSPH 389/2012-B-13
KSPL 54 INS 17478/2011 2 VSPH 389/2012-B-13

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jaroslava Pupana, bytem Větrná 1285, Stříbro, adresa pro doručování: Solway Close 22, Warrington, WA 20 UP, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 17478/2011-B-5 ze dne 26.ledna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 17478/2011-B-5 ze dne 26.ledna 2012 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 17478/2011-B-5 ze dne 26.1.2012 schválil oddlužení Jaroslava Pupana (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil mu, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky, nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že bude prokazovat a poukazovat veškeré příjmy získané v zahraničí insolvenčnímu správci, jenž bezodkladně provede odpočet zabavitelné části a zbytek dlužníkovi obratem vrátí, zamítl návrh dlužníka na stanovení jiné než zákonem určené výše splátek, označil věřitele dlužníka a uvedl výši jejich zjištěných pohledávek a procento jejich uspokojení (bod II. výroku), insolvenčnímu správci přiznal zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů ve výši 750,-Kč, resp. 150,-Kč měsíčně zvýšené o daň z přidané hodnoty (bod III. výroku), plátcům příjmů dlužníka se sídlem v České republice uložil, aby z příjmů dlužníka prováděli stanovené měsíční splátky a vypláceli je insolvenčnímu správci (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby zřídil u některého peněžního ústavu účet pro platby související s touto věcí, aby na něm deponoval částky příslušející nezajištěným věřitelům a aby jim je vyplácel, aby mu každé 3 měsíce podával zprávy o stavu insolvenčního řízení a aby zpeněžil majetek sloužící k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů (bod V. výroku), věřitelům uložil, aby insolvenčnímu správci sdělili bankovní spojení pro zasílání plateb a aby sdělili, které osoby jsou oprávněny za ně jednat v případě, že byli ustanoveni členy věřitelského orgánu (bod VI. výroku), a konstatoval, že insolvenčním správcem je Mgr. Viktor Švantner (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník je občanem Slovenské republiky, který toho času žije a pracuje ve Velké Británii, přičemž dosud bydlel na území České republiky. Konstatoval, že usnesením ze dne 3.11.2011 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení podali pohledávky v celkové výši KSPL 54 INS 17478/2011 -B-

475.614,52 Kč tři nezajištění věřitelé, insolvenční správce i dlužník všechny přihlášené pohledávky uznali. Vzhledem k tomu, že se na schůzi nedostavil žádný z věřitelů, rozhodl soud o řešení úpadku dlužníka oddlužením splátkovým kalendářem vzhledem k tomu, že nezjistil existenci důvodů, jež by tomuto způsobu řešení úpadku dlužníka bránily. S poukazem na to, že v insolvenčním návrhu dlužník výslovně uvedl, že nepožaduje snížení splátek, zamítl soud k jeho žádosti o stanovení nižších splátek vznesenou až v průběhu přezkumného jednání, jež se konalo dne 18.1.2012.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni, a to výlučně proti bodu II. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a stanovil mu nižší měsíční splátky. V odvolání argumentoval tím, že zůstatek jeho příjmu mu bude postačovat pouze na úhradu nájemného, ale naprosto nepostačí na úhradu stravy. Dle jeho tvrzení činí jeho příjem 750-800 liber, zatímco jeho výdaje tvoří výdaje na bydlení ve výši 300 liber, cestovné ve výši 60 liber, zákonná vyživovací povinnost na 2 děti ve výši 70 EUR a stravné ve výši cca 200-250 liber. Návrh na povolení oddlužení si nechal zpracovat od firmy, která tomu rozumí, a je přesvědčen o tom, že nemůže jít k jeho tíži, když ten, kdo pro něj návrh připravil, udělal chybu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Plzni v části napadené odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle ust. § 391 odst. 3 insolvenčního zákona lze podat návrh na povolení oddlužení pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. KSPL 54 INS 17478/2011 -B-

Z citovaných ustanovení jsou zřejmé podmínky, za nichž se stanoví výše měsíčních splátek, k nimž je dlužník povinen při oddlužení plněním splátkového kalendáře. Požaduje-li dlužník, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky, k nimž by byl jinak povinen podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, který je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti; k opožděné žádosti nelze přihlédnout.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře návrhem ze dne 18.5.2011 na předepsaném formuláři, jehož podobu bezplatně zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. V položce č. 15 přitom vyznačil, že nepožaduje, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky. Soudu prvního stupně proto nelze vytknout žádné pochybení, když v bodě II. výroku napadeného usnesení rozhodl podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona o tom, že zamítá návrh vznesený dlužníkem při přezkumném jednání konaném dne 18.1.2012.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu usnesení soudu prvního stupně v napadeném bodě II. výroku potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že dlužník ani dne 18.1.2012 před soudem prvního stupně, ani v odvolání neupřesnil výši splátek, jež by byl schopen platit. Z údajů, které uvedl, je však zřejmé, že po odpočtu částky, již požaduje na úhradu stravy, by zůstatek jeho příjmu činil podle jeho výpočtu toliko 70-170 liber měsíčně, a zjevně by nepostačoval na úhradu 30% pohledávek nezajištěných věřitelů a nákladů insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová