2 VSPH 388/2012-A-42
KSUL 46 INS 20058/2011 2 VSPH 388/2012-A-42

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Vladana Rychtáře, bytem a místem podnikání 17.listopadu 281/21, Ústí nad Labem, zast. advokátem JUDr. Adamem Batunou, sídlem Panská 6, Praha 1, zahájené na návrh a) Reliance Petroleum, a.s. v likv., sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Václavem Zelenkou, sídlem nám. W. Churchilla 2, Praha 3, a b) Československé obchodní banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 20058/2011-A-34 ze dne 2.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 20058/2011-A-34 ze dne 2.března 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 46 INS 20058/2011-A-34 ze dne 2.3.2012 rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Vladana Rychtáře (dále jen dlužnice) a na jeho majetek se prohlašuje konkurs (body I. a II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Sdruženou konkurzní, v.o.s. (bod III. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek za dlužníkem a ke sdělení zajišťovacích práv, jež uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (body V. a VI. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VII. výroku), na den 3.5.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod VIII. výroku) a insolvenčnímu správci uložil, aby mu do 27.4.2012 předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka a do 18.4.2012 seznam přihlášených pohledávek a soupis majetkové podstaty (bod IX. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 2.11.2011 bylo na návrh Reliance Petroleum, a.s. v likv. (dále jen navrhovatel a) zahájeno insolvenční řízení. Navrhovatel a) tvrdil, že mu dlužník dluží platby za služby (prodej vozidla a opravy) částku převyšující 2 miliony Kč. V návrhu uvedl, že RK Mělník, s.r.o. prodala dlužníkovi nákladní automobil Renault Premium a prováděla pro něj opravy vozidel. Protože dlužník uhradil pouze část kupní ceny a neuhradil cenu provedených oprav, postoupila RK Mělník, s.r.o. dne 19.8.2009 své pohledávky v celkové výši 2.049.375,86 Kč navrhovateli a). Poté, co dlužník část těchto pohledávek uhradil, byla postupní smlouva opravena dodatkem č. 1 tak, že se jedná o pohledávky ve výši 2.033.997,86 Kč, z nichž jistina činí 1.791.173,86 Kč a 364.654,60 Kč činí úroky. K návrhu připojil navrhovatel a) mimo jiné výpisy z katastru nemovitostí, z nichž plyne, že na nemovitostech ve spoluvlastnictví dlužníka a Žanety Rychtářové v k.ú. Církvice a na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka v k.ú. Krásné Březno vázne řada zástavních práv zřízených ve prospěch České spořitelny, a.s., Raiffeisenbank, a.s. a Finančního úřadu v Ústí nad Labem. K doložení tvrzené pohledávky předložil navrhovatel a) zakázkový list, výdejku, pracovní lístek, faktury, smlouvu o postoupení pohledávky včetně dodatku č. 1 a listinu ze dne 1.6.2010 označenou jako Splátkový kalendář , jíž se mu dlužník zavázal uhradit ve splátkách ve výši 100.000,-Kč měsíčně částku 1.638.682,86 Kč pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátku uhradí dne 15.6.2010. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel a) PROFI AUTO-leasing, s.r.o., Finanční úřad v Ústí nad Labem, Českou spořitelnu, a.s. a Raiffeisenbank, a.s., výši ani důvod jejich pohledávek neuvedl.

Dále soud uvedl, že podáním pozdějšího insolvenčního návrhu ze dne 1.3.2012 přistoupila k řízení Československá obchodní banka, a.s. (dále jen navrhovatel b) s tím, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku v celkové výši 3.109.514,91 Kč, z níž 2.835.114,29 Kč činí jistina, 26.129,47 Kč úrok a 248.271,15 Kč úrok z prodlení, ze smlouvy o úvěru ze dne 27.2.2008 ve znění šesti dodatků, jíž se dlužník zavázal splatit poskytnutý úvěr do 25.10.2011. K doložení pohledávky předložil navrhovatel b) smlouvu o úvěru, všeobecné dodací podmínky, specifikaci pohledávky, smlouvu o zřízení zástavního práva uzavřenou s dlužníkem dne 5.4.2007 včetně dodatků ze dne 27.2.2008, 3.9.2008 a 17.9.2008 a smlouvu o zajištění pohledávek vůči dlužníkovi uzavřenou dne 25.10.2010 s LKW TRANS, s.r.o. Jako věřitele dlužníka označil stejné osoby jako navrhovatel a) s tím, že uvedl splatnost i výši dluhů dlužníka vůči nim.

Dlužník ve vyjádření ze dne 5.12.2011 vyjádřil nesouhlas s tím, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku, namítal, že navrhovatel a) vůči němu tvrzenou pohledávku nemá, když se s RK Mělník, s.r.o. dlouhodobě dohadoval o jejím nároku na úhradu faktur, až tato firma od vymáhání jejich úhrady upustila, a závazky vůči navrhovateli a) uznal v tísni, když navrhovatel a) zadržel vozidla, která dlužník naléhavě potřeboval ke své podnikatelské činnosti, a domníval se, že podepsání uznání dluhu je toliko formou, jíž je vydání vozidel podmíněno. Dále dlužník namítal, že jeho majetek je podstatně vyšší než jeho závazky a tvrzený dluh neplatí nikoli proto, že by toho nebyl schopen, ale proto, že jej neuznává. Podle předloženého seznamu tvoří jeho majetek nemovitosti v hodnotě cca 9 milionů Kč, 2 osobní vozidla v hodnotě cca 457 tisíc Kč, 2.500,-Kč v hotovosti, pohledávky v souhrnné výši cca 32 milionů Kč a movité věci v hodnotě cca 950 tisíc Kč. V seznamu závazků uvedl dlužník závazky v celkové výši cca 13 milionů Kč s tím, že popírá oprávněnost pohledávek věřitelů v rozsahu cca 2,4 milionu Kč. K závazku vůči navrhovateli b) se výslovně nevyjádřil, ale v seznamu ho uvedl, závazek vůči Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem v seznamu neuvedl.

K dotazu soudu sdělil Finanční úřad v Ústí nad Labem, že vůči dlužníkovi eviduje pohledávku ve výši 2.527.715,-Kč na dani z přidané hodnoty a dani silniční, Česká spořitelna, a.s. uvedla, že je dlužník spoludlužníkem ze smlouvy o úvěru č. 2719844179, druhého spoludlužníka ani výši pohledávky neuvedla, ale sdělila, že splátky jsou plněny.

Při jednání trval navrhovatel a) na svém návrhu, zatímco dlužník trval na svém vyjádření. Z listin jimi předložených soud zjistil, že RK Mělník, s.r.o. provedla pro dlužníka opravy a údržby vozidel a že dlužník dne 1.6.2010 závazky písemně uznal, fakturace však dle soudu vzbuzuje pochybnost, neboť v některých případech zjevně šlo o opravy a údržbu v rámci záruky. Soud dlužníkovi uložil, aby ve stanovené lhůtě vysvětlil některé položky fakturace a doplnil seznam svého majetku o znalecké posudky oceňující jeho hodnotu. Dlužník soudu následně předložil např. žalobu ze dne 27.1.2012, jíž se domáhal určení neplatnosti uznání závazku a dohody o splátkovém kalendáři, a upomínky adresované dlužníkům za období od 1.12.2011 (včetně upomínky adresované p. Slivkovi, který je již delší dobu v konkursu, do něhož dlužník pohledávku nepřihlásil), k dluhu za koupené vozidlo se však stejně jako v předchozím průběhu řízení nevyjádřil.

Z těchto zjištění soud dovodil, že dlužník možná nedluží věřiteli celou požadovanou částku, ale jsou zde sporné nároky věřitele, které dlužník spolehlivě nevyvrátil. Nejen ve vyjádření dlužníka, ale i v žalobě k soudu o určení neplatnosti uznání závazku se dlužník omezil pouze na návrhu o výslech cca 60 osob. Takovéto dokazování však překračuje možnosti soudu v rámci insolv. řízení. Zjištění, které z pohledávek patří do insolv. řízení a které jsou také prokázány a do jaké výše bude ebeny. předmětem zkoumání správce . Soud konstatoval, že do insolvenčního řízení přihlásili pohledávky další věřitelé, a to PROFI AUTO leasing s pohl. ve výši 55.298,-Kč a SQZ s.r.o. s pohl. ve výši 47.790,-Kč , ale dlužník těsně před jednáním (27.1.2012) doložil, že je uhradil, a tito věřitelé vzali své přihlášky zpět. Protože navrhovatel a) přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 3.109.514,91 Kč, již dlužník uvedl v seznamu svých závazků, insolvenční soud dovodil, že tato pohledávka sporná není.

V závěru odůvodnění usnesení soud konstatoval, že ho dlužník zahltil pouze opakovanými podklady a vyjádřeními, tj. upomínkami svým dlužníkům, z nichž nevyplývá, že by tyto pohledávky byly vymahatelné a oprávněné, zápočtem údajné náhrady škody, se kterou však věřitel-navrhovatel 1) nesouhlasí. Požádal o poskytnutí další lhůty. Tuto lhůtu mu však soud neposkytl, neboť od původní výzvy 7.11.2011 (dor. osobně dne 21.11.2011) do dnešního dne uplynuly více jak 3 měsíce. Dlužník sám svým soupisem majetku prokázal, že má pohledávky po splatnosti delší jak 3 měsíce, že má více věřitelů a neprokázal, že má aktivní majetek, kterým může uspokojit své věřitele. Insolvenční soud uzavřel na tom, že má z předložených listin a vyjádření přihlášených věřitelů za prokázané, že dlužník má více věřitelů. Své závazky neplní po dobu delší jak 3 měsíců. Je zároveň naplněna podmínka § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužník nepředložil řádný soupis majetku, resp. neprokázal skutečnosti v soupisu a ve svých vyjádřeních uvedených, zejm. neprokázal, že má dostatek majetku k tomu, aby své věřitele uspokojil. Jeho seznam není úplný, když některé pohledávky uvádí jako vymahatelné a přitom vymahatelné nejsou, již proto, že je řádně nepřihlásil do insolv. řízení (viz Slivka).

Proto soud rozhodl, jak uvedeno shora, přičemž o nákladech nerozhodoval vycházeje z toho, že navrhovateli a) žádné náklady nevznikly, protože je nevyčíslil, přestože mu soud při jednání konaném dne 30.1.2012 uložil, aby tak učinil do 3 dnů.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil, insolvenční návrh zamítl, eventuálně odmítl, a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení. V odvolání uvedl, že o jeho úpadku bylo rozhodnuto, přestože nebyl v řízení osvědčen, resp. vydání rozhodnutí o úpadku brání překážka stanovená insolvenčním zákonem, že byl na jeho majetek prohlášen konkurs, ačkoliv nebyl osvědčen jeho úpadek a nebyly splněny ani podmínky pro prohlášení konkursu, a soudem ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení, neboť není nepodjatý. Tuto obecně formulovanou odvolací argumentaci následně konkretizoval: V prvé řadě namítal, že insolvenční návrh postrádá zákonem vyžadované náležitosti, a měl proto být-jak při jednání konaném dne 30.1.2012 uvedla sama soudkyně JUDr. Renata B. Zlámalová-odmítnut do 7 dnů od podání. Návrh totiž neobsahuje charakteristiku (specifikaci) pohledávek dalších v návrhu jmenovitě označených věřitelů ani tvrzení o neschopnosti dlužníka hradit své závazky po zákonem stanovenou dobu. Tyto rozhodující skutečnosti nebyly navrhovatelem a) tvrzeny, tudíž nemohly ani být osvědčeny, natož prokázány. Pokud jde o insolvenční návrh, jímž k řízení přistoupil navrhovatel b), soud porušil základní procesní práva dlužníka, když mu ani nedal možnost vyjádřit se k němu: insolvenční návrh byl soudu doručen dne 1.3.2012 a insolvenční soud místo toho, aby ho zaslal dlužníkovi, již následujícího dne vydal napadené usnesení. Nesprávnost výroku, jímž byl na jeho majetek prohlášen konkurs, vyplývá dle dlužníka již z toho, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku. Z čeho dovodil pochybnost o nepodjatosti soudem ustanoveného insolvenčního správce, dlužník neuvedl.

Navrhovatel a) se k odvolání nevyjádřil, zatímco navrhovatel b) poukázal na to, že jeho insolvenční návrh je sám o sobě dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, neboť ve vztahu k němu dlužník nic nenamítá a podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí byly splněny.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení. Podle ust. § 5 téhož zákona spočívá insolvenční řízení zejména na zásadě, že a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce, d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 133 insolvenčního zákona lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o němž lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

V souvislosti s ustanoveními citovanými shora považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že vztah insolvenčního zákona a občanského soudního řádu je vztahem zákona speciálního k zákonu obecnému. Jinými slovy, úprava obsažená v občanském soudním řádu se v insolvenčním řízení použije přiměřeně v případech, kdy insolvenční zákon odlišnou úpravu neobsahuje, přičemž jeho aplikace nesmí odporovat zásadám, na nichž spočívá insolvenční řízení.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu, v němž navrhovatel a) specifikoval své pohledávky za dlužníkem, jež mu dne 25.8.2009 postoupila RK MĚLNÍK, s.r.o., jako jeho další věřitele označil PROFI AUTO-leasing, s.r.o., Finanční úřad v Ústí nad Labem, Českou spořitelnu, a.s. a Raiffeisenbank, a.s., aniž by specifikoval, jaké pohledávky vůči dlužníkovi tito věřitelé mají a odkdy jsou splatné, a uzavřel na tom, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Na jednání konaném dne 30.1.2012 provedl soud důkazy předložené navrhovatelem a) k doložení tvrzených pohledávek a podání, jimiž PROFI AUTO-leasing, s.r.o., Finanční úřad v Ústí nad Labem, Česká spořitelna, a.s. a Raiffeisenbank, a.s. reagovaly na jeho dotaz, zda vůči dlužníkovi mají splatné pohledávky, a dlužníkovi uložil, aby mu do 15 dnů předložil alespoň odborné odhady nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, doplnění soupisu majetku, zejména ohledně vlastnictví vozidel (potvrzení z evidence motorových vozidel), doplnění soupisu pohledávek o dat, eventuelně upřesnění vymahatelnosti, viz. námitka navrhovatele, případně o další listinné důkazy. Dne 1.3.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh, jímž k řízení přistoupil navrhovatel b), jenž specifikoval svou pohledávku vůči dlužníkovi včetně zajištění a jako další věřitele dlužníka označil Českou republiku-Finanční úřad v Ústí nad Labem, Raiffeisenbank, a.s. a PROFI AUTO-leasing, s.r.o., jejichž pohledávky specifikoval výší, právním důvodem i splatností. Následujícího dne vydal insolvenční soud napadené usnesení.

Z těchto zjištění odvolací soud dovodil, že insolvenční návrh navrhovatele a) nebyl způsobilým k projednání, neboť v něm nebyly uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, když navrhovatel a) sice tvrdil, že dlužník má splatné závazky vůči více věřitelům, jež v návrhu jmenovitě označil, žádné konkrétní údaje o jejich pohledávkách a o jejich splatnosti však neuvedl. Insolvenční návrh proto měl být podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnut, a pokud by tak insolvenční soud učinil, nedopustil by se žádného pochybení. V daném případě však soud prvního stupně nařídil jednání, při němž insolvenční návrh projednal a dlužníkovi poskytl lhůtu k předložení dalších listin, aniž by ve věci rozhodl. Obsah protokolu o jednání ze dne 30.1.2012 nasvědčuje tomu, že insolvenční soud měl za nezbytné doplnit svá zjištění ohledně skutkového stavu věci, neboť v opačném případě by na dlužníkovi nepožadoval předložení dalších důkazů na podporu tvrzení zpochybňujících existenci pohledávek navrhovatele a), a rozhodnutí ve věci by nic nebránilo.

Ke změně procesní situace došlo následně tím, že navrhovatel b) přistoupil k řízení podáním pozdějšího insolvenčního návrhu, jenž má všechny zákonem požadované náležitosti, a insolvenčnímu soudu tak nebránilo nic v tom, aby po doručení tohoto podání dlužníkovi o insolvenčním návrhu rozhodl, neboť insolvenční návrh navrhovatele b) byl způsobilým podkladem k projednání věci. Místo toho, aby doručil insolvenční návrh navrhovatele b) dlužníkovi a dal mu tak podle ust. § 133 odst. 3 insolvenčního zákona možnost vyjádřit se k němu, však insolvenční soud bez dalšího vydal napadené usnesení, jímž rozhodl o úpadku dlužníka, aniž by alespoň provedl důkazy o existenci pohledávky tvrzené navrhovatelem b).

Kromě tohoto zásadního procesního pochybení soudu prvního stupně shledal odvolací soud napadené usnesení zčásti nepřezkoumatelným, neboť z jeho odůvodnění, jež v podstatné části reprodukoval shora, není zřejmé, zda navrhovatel a) doložil existenci tvrzených pohledávek za dlužníkem, či nikoli, popřípadě kterých, kdo je konkrétně vedle navrhovatele b) dalším věřitelem dlužníka, kdy se jeho pohledávky staly splatnými, odkdy je dlužník nesplácí apod. Jedná se přitom o zjištění, jež je podle ust. § 157 odst. 2 občanského soudního řádu třeba vtělit do odůvodnění rozhodnutí o úpadku proto, aby bylo možné přezkoumat správnost závěru, že osvědčením nebo dokazováním byl zjištěn úpadek dlužníka podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že se soud prvního stupně dopustil v řízení vady, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné upozornit soud prvního stupně na to, že v případě vydání rozhodnutí o úpadku nerozhoduje v řízení zahájeném na návrh věřitele soud o nákladech řízení proto, že se dle ust. § 170 písm. f) insolvenčního zákona náklady účastníků vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li v zákoně dále stanoveno jinak (výjimka je zakotvena např. v ust. § 202 odst. 2 v případě sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky), z čehož plyne, že náklady insolvenčního řízení spojené s uplatněním pohledávky v insolvenčním řízení nesou zásadně věřitelé včetně těch, již podali insolvenční návrh. Ostatně, obdobná úprava byla zakotvena již v zákoně o konkursu a vyrovnání (viz ust. § 33 odst. 1 písm. a).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17.dubna 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová