2 VSPH 385/2016-A-10
KSCB 25 INS 31137/2015 2 VSPH 385/2016-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Benešov nad Černou 126, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 31137/2015-A-4 ze dne 18. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 31137/2015-A-4 ze dne 18. prosince 2015 se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Josefu Weberovi (dále jen dlužník), jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dle tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti i předlužení, nemá žádný majetek a souhrn jeho závazků převyšuje 6.100.000,-Kč. Vysvětlil, že v případě zjištění dlužníkova úpadku by přicházel v úvahu jako způsob jeho řešení toliko konkurs, resp. nepatrný konkurs, a že při tomto způsobu řešení úpadku tvoří náklady insolvenčního řízení minimálně odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč, přičemž kromě nároku na odměnu si činnost insolvenčního správce vyžádá také hotové výdaje spojené zejména s prošetřením majetkových poměrů dlužníka, s přezkoumáním přihlášek pohledávek atd. Protože dlužník nemá žádný majetek, z něhož by mohly být alespoň částečně uhrazeny náklady insolvenčního řízení, rozhodl soud o uložení povinnosti zaplatit zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že záloha ve výši 45.000,-Kč je zcela nepřiměřená a v podstatě mu zabraňuje řešit situaci způsoby předvídanými insolvenčním zákonem. Vyjádřil proto názor, že by měl být od povinnosti platit zálohu zcela či částečně osvobozen, popř. by mu měla být uložena záloha nižší, a navrhoval, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že zálohu nevyměří, anebo ji podstatně sníží.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 104 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je povinen označit jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Předložené seznamy musí podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Pro označení osob v seznamech platí obdobně ust. § 103 odst. 1 IZ, jež kromě jiného určuje, že právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně.

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k němu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 15.12.2015 insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, nesplnil však-což soud prvého stupně přehlédl-povinnost zakotvenou v ust. § 104 IZ, neboť k návrhu nepřipojil řádný seznam závazků. V připojeném seznamu závazků totiž u 21 ze 30 závazků neuvedl údaje o jejich splatnosti ani žádné jiné údaje, z nichž by bylo možno na dobu splatnosti usuzovat.

Za této situace bylo povinností soudu prvého stupně dlužníka vyzvat dle ust. § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohy ve smyslu ust. § 104 IZ doplnil, poskytnout mu poučení, jak má doplnění provést, a poučit ho též o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud neučinil, a namísto toho dlužníkovi napadeným usnesením uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. V daném řízení tak dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby mohlo být po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť jeho insolvenční návrh pro popsané nedostatky, k jejichž odstranění zatím nebyl soudem veden, není způsobilý projednání. Teprve poté, co bude odpovídajícím postupem (po výzvě k doplnění návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ) insolvenční návrh (jeho přílohy) potřebným způsobem doplněn, a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit též přiměřenost její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. dubna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Bc. Jiří Slavík