2 VSPH 380/2014-A-9
KSHK 40 INS 389/2014 2 VSPH 380/2014-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem a sídlem 28. října 1675, Nový Bydžov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 389/2014-A-3 ze dne 23. ledna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 389/2014-A-3 ze dne 23. ledna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Milan Hodač (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 3 odst. 1, 2 a 4 a § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, neboť dlužník v něm neuvedl konkrétní údaje o hodnotě svého nezajištěného majetku, nepřipojil seznam majetku, v seznamu závazků neuvedl splatnost jednotlivých peněžitých závazků a k návrhu nepřipojil listiny dokládající jeho úpadek. Se zřetelem k tomu, že na základě takto podaného návrhu nelze v řízení pokračovat, insolvenční soud ho bez dalšího podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník včasné odvolání, v němž konstatoval, že z rodinných a finančních důvodů nemohl insolvenční návrh doplnit o požadované přílohy a zdůraznil, že vady návrhu zhojuje tím, že k odvolání připojuje listiny dokládající jeho úpadek a seznamy svého majetku a závazků.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže, jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ust. § 3 odst. 3 IZ určuje, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník v bodě II. insolvenčního návrhu (č.d. A-1) konstatoval, že ve smyslu ust. § 3 IZ má v současné době více věřitelů, jeho peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, své závazky není schopen plnit, zastavil z důvodu nedosažení příjmů platby podstatné části svých peněžitých závazků a není schopen je plnit po dobu delší 3 měsíce po lhůtě jejich splatnosti a že má 5 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 3.220.000,-Kč. Dále zdůraznil, že má majetek v nepatrné hodnotě sestávající z převážně obtížně prodejných nebo neprodejných minimálních zásob a že vzhledem k tomu, že není schopen v plném rozsahu uspokojit pohledávky všech věřitelů, je předlužen .

Z těchto tvrzení však nelze dovodit, že by dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a) až c) IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů, (konkrétně označené) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Pouhé (obecné) konstatování, že má více věřitelů, jeho peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen splnit, není uvedením okolností, jež osvědčují úpadek dlužníka. S ohledem na to, že dlužník konkrétně neoznačil své věřitele a závazky a neuvedl údaj o hodnotě svého majetku, nenabídl dostatečná skutková tvrzení ani pro závěr, že se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 3 IZ ve formě předlužení.

Jiným slovy, insolvenční návrh neobsahuje konkrétní tvrzení, z nichž by insolvenční soud (shledal-li by je pravdivými) mohl uzavřít, že je dlužník v úpadku ve formě insolvence či předlužení. Přitom závěr o úpadku dlužníka nelze přijmout ani z řádných seznamů majetku a závazků, neboť seznam majetku-v rozporu s tím, co tvrdil v insolvenčním návrhu-k návrhu nepřipojil, a seznam závazků neopatřil prohlášením, že jde o seznam správný a úplný. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněného pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se přitom podává, že dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil, a údajů v takovém seznamu obsažených se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ, proto z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení nemá žádného významu, že se dlužník v rámci odvolání (nadto neúspěšně) pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužníkovi nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podal nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 10. září 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková