2 VSPH 378/2015-P6-7
KSPL 27 INS 14516/2013 2 VSPH 378/2015-P6-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice POLAIRE, a.s., IČO: 25211927, sídlem Veleslavínova 16, Plzeň, o odvolání GASCONTROL, s.r.o., IČO: 46578021, sídlem Nový Svět 1407/59a, Prostřední Suchá, pošta Havířov, zast. advokátem JUDr. Martinem Vojtíškem, sídlem Rožnovská 241, Frenštát pod Radhoštěm, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 14516/2013-P6-2 ze dne 1. prosince 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 14516/2013-P6-2 ze dne 1. prosince 2014 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky věřitele GASCONTROL, s.r.o. ve výši 15.000.000,-Kč n e o d m í t á a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v bodě I. výroku shora označeného usnesení v insolvenčním řízení vedeném na majetek POLAIRE, a.s. (dále též jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky GASCONTROL, s.r.o. (dále jen Odvolatel) ve výši 15.000.000,-Kč (dále jen Pohledávka), a v bodě II. výroku uvědomil Odvolatele o tom, že právní mocí usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí. V odůvodnění usnesení soud předeslal, že usnesením č.j. KSPL 27 INS 14516/2013-A-34 ze dne 9.7.2014 rozhodl o úpadku dlužnice (dále jen Rozhodnutí o úpadku), a věřitele, kteří dosud nepřihlásili pohledávky do insolvenčního řízení, vyzval, aby tak do 9.9.2014 učinili u insolvenčního soudu na předepsaném formuláři, a současně je poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám nebude přihlížet a že se takto opožděně uplatněné přihlášky v insolvenčním řízení neuspokojují. Protože Odvolatel předal přihlášku Pohledávky k poštovní přepravě až dne 16.10.2014, tedy po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, jež skončila dnem 9.9.2014, postupoval insolvenční soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal Odvolatel včasné odvolání, v němž namítal, že se o existenci Pohledávky dozvěděl až tři týdny po uplynutí přihlašovací lhůty. Rozvedl, že na základě zástavní smlouvy k tam specifikovaným nemovitostem v obci Merklín (dále jen Nemovitosti) ze dne 9.8.2013 zřídila PULPER ENERGY development, s.r.o. (dále jen Společnost P) v jeho prospěch zástavní právo zajišťující jeho pohledávky vůči Společnosti P vyplývající ze smlouvy o dílo ze dne 11.7.2013, a to až do výše 15.000.000,-Kč. Na přelomu září a října roku 2014 ho Společnost P informovala o tom, že jí insolvenční správce dlužnice Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen Správce) doručil přípis, že Nemovitosti zahrnul do soupisu majetkové podstaty dlužnice, neboť kupní smlouva (dále jen Kupní smlouva), dle níž k nim Společnost P nabyla vlastnické právo, by údajně měla být absolutně neplatná. Odvolatel poukazoval na to, že byl vždy v dobré víře, že Společnost P je vlastníkem Nemovitostí (o čemž svědčily rovněž údaje uvedené v katastru nemovitostí) a že zástavní právo k Nemovitostem bylo zřízeno platně. Nicméně, i pokud by byla Kupní smlouva soudem shledána absolutně neplatnou, nemělo by to podle Odvolatele (v situaci, kdy mu svědčí dobrá víra) vliv na platnost zástavního práva k Nemovitostem. Odvolatel zdůraznil, že jelikož se o shora uvedených skutečnostech dozvěděl až po uplynutí soudem stanovené lhůty pro přihlášení pohledávek, nebyl v této lhůtě objektivně schopen (zajištěnou) Pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice přihlásit. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům: Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že:

1) V Rozhodnutí o úpadku stanovil insolvenční soud dvouměsíční lhůtu k podání přihlášek pohledávek plynoucí od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle ust. § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl na úterý 9.9.2014, což ostatně Odvolatel nezpochybnil, když sám uvedl, že přihlášku Pohledávky podal po přihlašovací lhůtě. 2) Dne 17.10.2014 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška Pohledávky, již lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění (Nemovitostí). 3) Nemovitosti, jak plyne z výpisu z katastru nemovitostí, byla (jsou) vedeny jako vlastnictví Společnosti P (osoby odlišné od dlužnice), 4) Nemovitosti byly zapsány do soupisu majetkové podstaty dlužnice až dne 16.9.2014 (č.d. B-6), tedy po uplynutí přihlašovací lhůty, z důvodu, že Správce považoval Kupní smlouvu uzavřenou mezi dlužnicí a Společností P za absolutně neplatnou, neboť v době převodu jednala za dlužnici osoba neoprávněná, která nebyla jejím statutárním orgánem. 5) Přípisem ze dne 16.9.2014 Správce vyrozuměl Společnost P o tom, že Nemovitosti zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužnice.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že se pohledávky zásadně uplatňují podáním přihlášky do insolvenčního řízení ve lhůtě stanovené pro jejich přihlášení (ust. § 173 IZ), což zásadně platí i pro zajištěné věřitele, kteří mohou svou pohledávku uspokojit pouze z majetku (dlužníka) poskytnutého k zajištění (ust. § 166 věta druhá IZ). Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 39/2014 ze dne 27.11.2014 uveřejněným pod č. 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že zástavní věřitel, jenž má vůči dlužníku pouze "zástavní pohledávku" (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoliv však osobním dlužníkem), je v případě, že zástava je v době rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka, povinen přihlásit "zástavní pohledávku" do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku.

O takový případ však podle názoru odvolacího soudu v této věci nejde již proto, že v době Rozhodnutí o úpadku nebyly Nemovitosti (zástava) ve vlastnictví dlužnice. Jelikož Nemovitosti nebyly v rozhodné době (do uplynutí propadné lhůty určené k přihlášení pohledávek) jako vlastnictví dlužnice zahrnuty ani do soupisu majetkové podstaty, Odvolatel vskutku nemohl Pohledávku, jež vznikla až jejich soupisem, do insolvenčního řízení dlužnice včas přihlásit.

Dle názoru odvolacího soudu nebylo lze po Odvolateli jako zástavnímu věřiteli ani spravedlivě požadovat, aby Pohledávku vůči dlužnici uplatňoval jako vázanou na podmínku (ust. § 173 odst. 3 IZ) toliko pro případ, že by Správce shledal neplatnou Kupní smlouvu, jejímž účastníkem Odvolatel nebyl a na základě níž zástavní dlužnice Společnost P (jež je v katastru nemovitostí uvedena jako jejich vlastník) nabyla Nemovitosti od dlužnice do svého vlastnictví a posléze je zastavila ve prospěch Odvolatele. Při absenci adekvátní zákonné úpravy je odvolací soud přesvědčen o tom,

že Pohledávku je třeba podrobit pravidelnému režimu přihlášek pohledávek (ust. § 173 a násl. IZ), přezkoumat ji na přezkumném jednání (ust. § 190 a násl. IZ) a uspokojit jako jiné zajištěné pohledávky (ust. § 167, § 204, § 293, § 298, § 299 IZ). Jakýkoli jiný náhled na Pohledávku by odporoval zásadám insolvenčního řízení, neboť věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti (ust. § 5 písm. b) IZ). Pokud jde o lhůtu, do kdy mohl Odvolatel přihlásit Pohledávku, má odvolací soud za to, že v dané věci-vzhledem ke shora zjištěným skutečnostem-nelze aplikovat pravidelnou přihlašovací lhůtu určenou pro (ostatní) věřitele, neboť v jejím průběhu Odvolatel věřitelem dlužnice nebyl (a právo přihlásit Pohledávku neměl), když se jím stal až po jejím uplynutí v důsledku zápisu Nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Vzhledem k tomu, že o tomto zápisu Správce Odvolatele neinformoval a soud prvního stupně Odvolateli nestanovil lhůtu pro podání přihlášky Pohledávky, je odvolací soud toho názoru, že Odvolateli lhůta pro podání přihlášky dosud neuplynula. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání Odvolatele důvodným a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná