2 VSPH 378/2013-B-32
KSPA 59 INS 11383/2010 2 VSPH 378/2013-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Štefana Klimka, bytem Pardubická 278, Opatovice nad Labem, zast. advokátem JUDr. Davidem Hladíkem, sídlem 17.listopadu 623, Pardubice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 11383/2010-B-22 ze dne 20.prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 11383/2010-B-22 ze dne 20.prosince 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v insolvenčním řízení vedeném na majetek Štefana Klimka (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPA 59 INS 11383/2010-B-22 ze dne 20.12.2012 nevyhověl návrhu dlužníka, aby rozhodl o zproštění Mgr. Davida Letošníka (dále též jen správce) funkce insolvenčního správce dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 15.12.2011 rozhodl o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Davida Letošníka. Podáním ze dne 16.11.2012 mu dlužník navrhl, aby správce zprostil funkce, protože neplní povinnosti uložené ust. § 36 insolvenčního zákona tím, že v soudem stanovené lhůtě nepodal vyjádření k incidenčním žalobám věřitelů Deutsche Leasing ČR, s.r.o. a Lenky Říhové, a došlo proto k vydání rozsudků pro uznání, a nepodal návrh na pokračování sporů zahájených dlužníkem před zjištěním úpadku, a tím dlužníkovi i majetkové podstatě způsobil škodu. V písemném vyjádření k návrhu a při slyšení před soudem správce uvedl, že po konzultaci s dlužníkem popřel pohledávku Deutsche Leasing ČR, s.r.o., protože byla neúplná, ale po vyjasnění skutečností shrnutých v žalobě dospěl k závěru, že je po právu, když dlužník vznášel námitky, které však nebyly ničím podloženy. V případě pohledávky Lenky Říhové považoval správce vzhledem k ust. § 178 insolvenčního zákona za rychlejší a hospodárnější nechat vyřešit spor o určení existence pohledávky ve výši 1,1 milionu Kč rozsudkem pro uznání, neboť tato věřitelka uplatnila v insolvenčním řízení pohledávku v celkové výši 22 milionů Kč, již správce popřel v celém rozsahu. V případě sporů zahájených dlužníkem se správci po provedení jejich analýzy nejevilo pokračování v nich účelným vzhledem k nedostatku důkazů. Neúspěch v těchto sporech by navíc znamenal zatížení majetkové podstaty jejich náklady.

Insolvenční soud neshledal návrh dlužníka důvodným. Tento závěr dovodil z toho, že podle ust. § 192 insolvenčního zákona náleží insolvenčnímu správci oprávnění činit popěrné úkony i vzít je zpět nezávisle na popření dlužníka. I když soud neshledal správným to, že se správce nevyjádřil k incidenčním žalobám, akcentoval, že vydané rozsudky nejsou způsobilé způsobit dlužníkovi či majetkové podstatě škodu. V případě sporů zahájených dlužníkem je dle soudu toliko na insolvenčním správci, aby posoudil, zda a za jakých podmínek v nich bude pokračovat. Pokud dospěl k závěru, že důkazní stav by znamenal zjevný neúspěch a zatížení majetkové podstaty náklady řízení, nelze z toho dovozovat porušení insolvenčního zákona. Ostatně, dlužník své tvrzení o způsobení škody jemu i majetkové podstatě nijak nespecifikoval. Z těchto důvodů insolvenční soud návrhu dlužníka na zproštění Mgr. Davida Letošníka funkce insolvenčního správce nevyhověl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a aby zprostil správce funkce. V odvolání v prvé řadě s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 9/2010 a Krajského soudu v Plzni sp. zn. KSPL 29 INS 8013/2012 prokazoval, že proti usnesení, jímž insolvenční soud zamítl návrh na zproštění insolvenčního správce jeho funkce, je odvolání přípustné. Kromě toho vytkl soudu prvního stupně, že k projednání jeho návrhu nenařídil jednání, ale-jak soud zmínil v odůvodnění napadeného usnesení-pouze provedl slyšení správce (dle názoru dlužníka výslech ), o jehož průběhu však není dlužníkovi ani ostatním procesním subjektům nic známo, neboť protokol o něm nebyl v insolvenčním spise zveřejněn. Tím podle něj porušil soud zásadu rovnosti zbraní. Konečně, soudu vytkl, že při posuzování jeho návrhu dospěl k nesprávným závěrům, neboť-jak již popsal v návrhu-porušil správce povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona. Poukázal i na to, že si na postup Mgr. Davida Letošníka jako insolvenčního správce stěžují i další dlužníci v jiných řízeních (např. Vladimír Kouba v řízení vedeném pod sp. zn. 59 INS 17678/2011). V doplnění odvolání dlužník zdůraznil, že správce opakovaně nereagoval na výzvy Městského soudu v Praze, aby sdělil, zda navrhuje pokračovat v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 52 Cm 30/2012 zahájeném na základě žaloby dlužníka.

Správce ve vyjádření k odvolání zopakoval důvody, jež ho vedly k postupu vytýkanému dlužníkem shodně, jak popsáno v odůvodnění napadeného usnesení. Nadto zdůraznil, že přihlášené pohledávky v celkové výši cca 48,1 milionu Kč řádně přezkoumal, a v řízení tak byly zjištěny pohledávky v celkové výši 24,5 milionu Kč, tj. v objemu takřka polovičním. Co se týče dlužníkem zmiňovaných stížností, označil je za účelové s tím, že je nucen bránit se jim podáváním podnětů Policii České republiky a jiným státním orgánům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 32 insolvenčního zákona může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona, podle něhož je při výkonu funkce povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svými i před zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu předkládat nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, že liknavě provádí soupis majetkové podstaty či zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě zmínit, že ustálená soudní judikatura nezpochybňuje oprávnění osob oprávněných podat návrh na zproštění funkce insolvenčního správce podat i odvolání v případě, že jejich návrh byl zamítnut. Takové oprávnění jim totiž ust. § 32 odst. 2 věty prvé insolvenčního zákona vymezující okruh osob oprávněných podat odvolání proti usnesení vydanému podle odst. 1 téhož ustanovení, jímž je rozhodováno o návrhu na zproštění funkce insolvenčního správce, zjevně neodpírá, omezení oprávnění podat odvolání nelze dovodit ani z jiných ustanovení občanského soudního řádu či insolvenčního zákona.

Výtku postavenou na názoru, že insolvenční soud byl povinen nařídit k projednání návrhu dlužníka jednání, k němuž měl obeslat správce i všechny účastníky řízení, považuje odvolací soud za nedůvodnou. V prvé řadě proto, že rozhodování o návrhu na zproštění funkce insolvenčního správce není sporným řízením, ale jedná se toliko o rozhodování o procesním návrhu osoby oprávněné podat takový návrh, případně o rozhodování z vlastního podnětu soudu, proto na ně režim upravující sporné řízení nedopadá, a především proto, že požadavek poskytnout insolvenčnímu správci zpravidla slyšení nemá jiný účel, než umožnit mu, aby se k návrhu vyjádřil a přednesl svá stanoviska. Učiní-li tak písemně, je požadavek zákona naplněn.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční soud provedl dne 19.12.2012 slyšení správce, na němž správce založil do spisu vyjádření k návrhu dlužníka a stručně k němu vyjádřil své stanovisko. Na tom, že byly dodrženy podmínky ust. § 32 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, nic nemění ani to, že dle protokolu ze dne 19.12.2012 poskytl soud v úvodu jednání nepřítomným účastníkům poučení, jako by se jednalo o soudní jednání.

Co se týče posouzení důvodnosti podaného návrhu, odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry, k nimž dospěl insolvenční soud a jež ho vedly k zamítnutí návrhu dlužníka na zproštění Mgr. Davida Letošníka funkce insolvenčního správce. Pokud jde o postup v případě přezkoumání přihlášených pohledávek včetně případného incidenčního sporu, je třeba v prvé řadě uvést, že insolvenční správce není vázán pokyny dlužníka. Proto měl-li správce zato, že popření pohledávky Deutsche Leasing ČR, s.r.o. nebylo důvodné, bylo toliko na něm, aby v incidenčním sporu postupoval dle svého uvážení, byť důsledkem jeho postupu bylo zjištění přihlášené pohledávky. Pokud tím způsobil dlužníkovi škodu (obsah spisu tomu však nenasvědčuje), dlužníkovi nic nebrání v tom, aby se na něm domáhal její náhrady za podmínek ust. § 37 insolvenčního zákona. Totéž platí v případě pohledávky Lenky Říhové přihlášené ve výši 22.807.102,99 Kč, o níž insolvenční soud-jak správce předvídal -usnesením č.j. KSPA 59 INS 11383/2010-P5-3 ze dne 7.1.2013 již rozhodl tak, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a to ani v rozsahu zjištěné části ve výši 1.029.659,20 Kč. Konečně, pokud jde o nepodání návrhu na pokračování ve sporném řízení zahájeném dlužníkem před prohlášením konkursu na jeho majetek, nelze než uvést, že nepodal-li návrh na pokračování v takovém řízení správce, podle ust. § 264 odst. 2 insolvenčního zákona mohl návrh na pokračování řízení podat dlužník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník by zůstal jeho účastníkem. Jinými slovy, bez ohledu na to, zda soud, u něhož probíhalo sporné řízení, toliko jednou či opakovaně vyzýval správce, aby mu ve stanovené lhůtě sdělil, zda navrhuje pokračovat v řízení, nečinnost správce nijak dlužníkovi či dalším účastníkům řízení nebránila v tom, aby dosáhli jeho pokračování.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné, a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 29.srpna 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová