2 VSPH 375/2011-B-27
KSLB 57 INS 15032/2010 2 VSPH 375/2011-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Milana Dittricha, místem podnikání Liberecká 217, Mníšek, zast. advokátkou Mgr. Kateřinou Korpasovou, sídlem 8.března 12/3, Liberec, zahájené na návrh SUPER PET, a.s., sídlem Na Křečku 365, Praha 10, zast. advokátkou JUDr. Erikou Neumannovou, sídlem Marie Cibulkové 356/34, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 15032/2010-A-21 ze dne 23.února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 15032/2010-A-21 ze dne 23.února 2011 se v bodech I. až III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 57 INS 15032/2010-A-21 ze dne 23.2.2011 rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Milana Dittricha (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs (body I. a II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Davida Termera (bod III. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body V. a VII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), na den 26.4.2011 nařídil přezkumné jednání, na něž předvolal dlužníka a insolvenčního správce, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. až X. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději 15 dní před přezkumným jednáním předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XI. výroku), dlužníkovi uložil, aby do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí sestavil a insolvenčnímu správci odevzdal seznamy svého majetku a závazků (bod XII. výroku) a rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka domáhala insolvenčním návrhem, jenž mu byl doručen dne 7.12.2010, SUPER PET, a.s. (dále jen navrhovatel). V návrhu navrhovatel uvedl, že dne 17.9.2008 a 25.2.2009 uzavřel s dlužníkem Smlouvy o franchizingu v provozovnách sítě Super ZOO vše pro zvířátka v prostoru Retail parku Liberec a RNCZ Forum Liberec. Protože dlužník neplnil své závazky z těchto smluv, navrhovatel od nich dne 22.9.2010 odstoupil. Od září 2009 dlužník neplatil franchizové poplatky ve výši 3% z hrubého obratu, jež mu navrhovatel účtoval podle bodů 3. a 4 smluv, a dluží na nich 197.634,85 Kč. K doložení této pohledávky předložil navrhovatel smlouvy o franchizingu, faktury a odstoupení od smluv. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel Plaček reality, s.r.o. a Zdeňka Čuříka. Zatímco Plaček reality, s.r.o. na výzvu soudu sdělila, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 3.171.372,50 Kč, již mu dne 12.11.2010 postoupila Česká spořitelna, a.s. a jež vznikla z úvěrových smluv č. 0150358489 ze dne 4.9.2008 a č. 0150637429 ze dne 9.3.2009, byla splatná ke dni 4.10.2010 a dlužník na ni ke dni postoupení nic nezaplatil, Zdeněk Čuřík se k dotazu soudu, zda má za dlužníkem splatnou pohledávku, nijak nevyjádřil.

Dlužník postavil obranu proti insolvenčnímu návrhu na tom, že zpochybňoval existenci pohledávky navrhovatele, když tvrdil, že vůči navrhovateli má pohledávky v celkové výši 12.217.236,82 Kč sestávající z pohledávky ve výši 6 milionů Kč z know-how, jež vložil do podnikání, kauce ve výši 153.000,-Kč, zboží, jež dodal do prodejen Forum a Severka, ve výši 112.121,73 Kč a 102.115,09 Kč, hodnoty movitých věcí včetně zboží v těchto prodejnách ve výši 1.271.816,-Kč a 1.404.577,-Kč a zhodnocení prodejen ve výši 1.678.184,-Kč a 1.495.423,-Kč. Obrana dlužníka byla podle soudu vyvrácena obsahem dopisu navrhovatele ze dne 22.9.2010 označeným jako vypořádání vztahu ze smluv o franchizingu, z něhož plyne, že se dne 6.5.2010 uskutečnila předávací inventura, podle níž byly zjištěny pohledávky za dlužníkem ve výši 9.195.600,74 Kč. Tato částka byla snížena o dobropisy vzniklé vrácením zboží z prodejen v hodnotě 942.411,72 Kč a 950.520,08. Na zbývající dluh ve výši 7.302.668,94 Kč bylo započteno ocenění zařízení prodejen Forum a Severka ve výši 2.611.358,-Kč a 2.583.787,-Kč a zboží dodané do těchto prodejen dlužníkem v hodnotě 112.121,73 Kč a 102.115,09 Kč. Po těchto zápočtech činil dluh dlužníka splatný do konce měsíce října 2010 celkem 1.893.287,12 Kč. Tvrzení o zápočtu know-how, jehož se dlužník dovolával, prokázáno nebylo.

Relevantní neshledal soud ani obranu dlužníka postavenou na tvrzení, že není doložena podmínka mnohosti věřitelů, neboť Plaček reality, a.s. odkoupila pohledávku od České spořitelny, a.s. účelově. Přestože Plaček reality, s.r.o. je s navrhovatelem personálně propojena, v případě původního věřitele České spořitelny, a.s. tomu tak není, a argumentace dlužníka opírající se o ust. § 143 odst. insolvenčního zákona tedy není případná. Pokud jde o závazek vůči Zdeňku Čuříkovi, zjistil soud prvního stupně, že jej sice plní, avšak na základě nařízené exekuce. Soud dále zmínil, že dlužník má dle vlastního tvrzení též závazky vůči Hypoteční bance, a.s., Modré pyramidě stavební spořitelně, a.s., RCI Financial Services, s.r.o. a Československé obchodní bance, a.s. v celkové výši 970.232,42 Kč.

Přestože dlužník popíral závazky vůči navrhovateli a závazek vůči Plaček reality, s.r.o. označil za účelově převedený, považoval je insolvenční soud za pravé, neboť dlužník neprokázal, že by mu vůči navrhovateli vznikla pohledávka z titulu know-how, a nezpochybnil existenci pohledávky Plaček reality, s.r.o., neboť jeho argumentace ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona nebyla případná. Závazky vůči těmto věřitelům, jež dosahují výše 4.911.659,62 Kč, dlužník nehradí od května 2010, resp. září 2010. Soud dospěl k závěru, že dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků v rozsahu cca pětinásobku oproti těm, jež plní, a zjištěné závazky neplní po dobu delší 3 měsíců. Vzhledem k tomu, že dlužník nevyvrátil zákonné domněnky, že tyto závazky neplní, protože toho není schopen, dospěl insolvenční soud k závěru, že je v úpadku ve formě insolvence, přičemž jeho úpadek nelze řešit než konkursem. Proto rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a to v rozsahu bodů I. až III. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že vzhledem k předchozím dobrým zkušenostem s navrhovatelem s ním uzavřel franchizingové smlouvy a provozoval dva obchody v Liberci. Přestože obchodům vzrůstaly tržby, navrhovatel zakoupil bezdůvodně třetí obchod v Liberci, jenž dlužníkovi formálně nabídl k provozování dva dny před jeho otevřením, navezl do něj zboží a vytvořil tak dlužníkovi nekalou konkurenci. Dodávky do obchodů dlužníka začal navrhovatel omezovat, až se jeho tržby snížily natolik, že nebyl schopen plnit všechny svoje závazky. I po opakovaném projednání nastalé situace s navrhovatelem se na ní nic nezměnilo a v obchodech dlužníka nadále docházelo ke ztrátám, proto se rozhodl, že je přenechá navrhovateli. Jeho představiteli Ing. Daliborem Petrem a Dušanem Plačkem byl přitom ujišťován o tom, že je navrhovatel převezme i se závazky včetně zaměstnaneckých. Dne 5.4.2010 byla provedena kontrola obou obchodů, nikoli inventura. Po dalších jednáních o podmínkách převodu obchodů, na nichž dlužník nabídky navrhovatele hraničící se spácháním trestné činnosti a s podvodem nepřijal, mu shora jmenovaní sdělili, že si obchody ponechá navrhovatel a on ať České spořitelně, a.s. zaplatí 3 miliony Kč za úvěry čerpané na vybudování obou prodejen, jak chce. Podle jeho názoru by Česká spořitelna, a.s. měla správně vymáhat dlužnou částku na něm a na navrhovateli, jenž za jeho závazky z úvěrových smluv ručí. Situaci, kdy navrhovatel získal jeho obchody, doplnil do nich zboží a s úspěchem je provozuje, přičemž Česká spořitelna, a.s. postoupila svou pohledávku vůči němu obchodní společnosti Plaček reality, s.r.o. spřízněné s navrhovatelem, jenž se tak vyvázal z povinností ručitele, považuje dlužník za účelově vytvořenou s cílem likvidovat jeho podnikání. Z těchto důvodů je přesvědčen o tom, že není v úpadku a že na jeho majetek neměl být prohlášen konkurs. Pokud jde o insolvenčního správce, jenž sídlí v Praze, je dlužník toho názoru, že vzhledem k místu jeho podnikání v Liberci, kde působí řada zkušených insolvenčních správců, byl jeho výběr neobvyklý, bude mít za následek nehospodárnost řízení a vzbuzuje dojem podjatosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 26 insolvenčního zákona je proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Při jednání doplnil odvolací soud dokazování a z listin založených ve spise (zejména z přihlášek a jejich příloh) zjistil, že dlužník byl k okamžiku vydání rozhodnutí o úpadku v prodlení delším než 3 měsíce s plněním splatných závazků vůči třem věřitelům-Plaček reality, s.r.o., Zdeňku Čuříkovi a Československé obchodní bance, a.s. Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že pohledávky v celkové výši 3.171.372,50 Kč z úvěrových smluv splatné dne 10.10.2010 postoupila dne 12.11.2010 společnosti s ručením omezeným Plaček reality Česká spořitelna, a.s., nikoli navrhovatel. Aplikace ust. § 143 odst. 2 druhé věty insolvenčního zákona, jíž se dlužník dovolával tvrzením, že k pohledávce Plaček reality, s.r.o. neměl insolvenční soud přihlížet, tedy není namístě. Pohledávka Zdeňka Čuříka ve výši 247.682,-Kč je pohledávkou vykonatelnou podle exekutorského zápisu ze dne 25.8.2010 a k jejímu vymožení byla dne 6.10.2010 nařízena Okresním soudem v Liberci exekuce. Podle notářského zápisu ze dne 10.11.2010 je rovněž vykonatelná pohledávka Československé obchodní banky, a.s. ve výši 444.000,-Kč. Aniž by považoval za nutné zabývat se dále tím, zda navrhovatel doložil, že vůči dlužníkovi má splatnou pohledávku, a zda byl oprávněn k podání insolvenčního návrhu, shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud v daném případě k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že dlužník po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátil domněnku, že tyto závazky nebyl schopen plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Co se týče rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, oddlužení v jeho případě nepřichází v úvahu a zákonné podmínky reorganizace nesplňuje ani o její povolení nepožádal. Co se týče námitek adresovaných soudem ustanovenému insolvenčnímu správci, spočívají sice v tvrzení, že dlužník má pochybnost o jeho nepodjatosti, tuto pochybnost však dovozuje toliko z toho, že JUDr. Termer nesídlí v Liberci, ale v Praze. O tom, že by byl jmenovaný vyloučen z tohoto řízení ve smyslu ust. § 24 odst. 1 insolvenčního zákona pro svůj vztah k věci či k účastníkům řízení, však dlužník nic neuvedl a takové skutečnosti neplynou ani ze spisu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 12.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová