2 VSPH 36/2011-B-25
KSCB 26 INS 2498/2010 2 VSPH 36/2011-B-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ing. Stanislava Šafra, bytem V Zahradách 148, Tábor-Horky, zast. advokátem JUDr. Ing. Ivanem Rottem, sídlem Křížová 18, Brno, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 2498/2010-B-11 ze dne 29.října 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 2498/2010-B-11 ze dne 29.října 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSCB 26 INS 2498/2010-A-21 ze dne 25.8.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. V tomto rozhodnutí soud nestanovil způsob, jakým bude úpadek dlužníka řešen. Při prvé schůzi věřitelů konané dne 13.10.2010 insolvenční správce uvedl, že jediným vhodným řešením dlužníkova úpadku je konkurs. S jeho návrhem souhlasili i dva nezajištění věřitelé, kteří se zúčastnili přezkumného jednání a schůze věřitelů. Soud proto rozhodl podle stanoviska insolvenčního správce a přítomných věřitelů.

Proti tomuto usnesení se včas dlužník odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že z ust. § 188 insolvenčního zákona vyplývá právo dlužníka vyjádřit se k přihlášeným pohledávkám, a to bez ohledu na způsob řešení jeho úpadku. Dlužníkovi bylo právo na vyjádření k přihláškám věřitelů odepřeno a nebyla mu poskytnuta možnost sdělit k jejich pohledávkám své stanovisko. Před datem konání přezkumného jednání a schůze věřitelů zaslal dlužník insolvenčnímu soudu omluvu své neúčasti. Přesto insolvenční správkyně na přezkumném jednání předložila seznam přihlášených pohledávek bez uvedení vyjádření dlužníka. Absence stanoviska dlužníka k pohledávkám věřitelů přihlášeným do insolvenčního řízení je porušením ust. § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 311/2007 Sb. Navíc insolvenční správkyně v rozporu se skutečností na přezkumném jednání na dotaz soudu sdělila, že s dlužníkem projednala přezkum pohledávek, a uvedla, že s ní dlužník nespolupracuje. S ohledem na tyto skutečností je dlužník toho názoru, že vyhotovený seznam přihlášených pohledávek neobsahující náležitosti přihlášených pohledávek nemůže obstát jako podklad pro rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na jeho majetek. -2-KSCB 26 INS 2498/2010

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 149 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že nejde-li o případ podle ust. § 148 (tj. o případ, kdy soud spojil s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu jeho řešení-konkursem dle odstavce 1, reorganizací dle odstavce 2 či oddlužením dle odstavce 3), rozhodne o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ust. § 150 insolvenčního zákona má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle ust. § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout (hlasováním provedeným dle ust. § 151 insolvenčního zákona) usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku. K tomu ust. § 152 insolvenčního zákona stanoví, že přijme-li schůze věřitelů usnesení podle ust. § 150 téhož zákona, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; ust. § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ust. § 317 odst. 1 a § 318 odst. 1 insolvenčního zákona je osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace dlužník nebo přihlášený věřitel; dlužník, jenž podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku, v ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku. Podle ust. § 316 odst. 2 insolvenčního zákona lze reorganizací řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.

Z ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a ustálené soudní judikatury plyne, že oddlužení se může úspěšně domáhat jen taková fyzická či právnická osoba, která v době podání návrhu na povolení oddlužení není zákonem považována za podnikatele (na niž se podle norem hmotného práva nepohlíží jako na podnikatele), a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání. Dle ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona může návrh na povolení oddlužení podat pouze dlužník, přičemž podle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona tak musí učinit spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno proti dlužníkovi dne 12.3.2010 na základě insolvenčního návrhu JUDr. Michala Tintěry, CSc., správce konkursní podstaty úpadce DEBRA MEDIA, a.s. Soud prvního stupně usnesením č.j. KSCB 26 INS 2498/2010-A-21 ze dne 25.8.2010 rozhodl o úpadku dlužníka, nerozhodl však současně o způsobu jeho řešení. Před schůzí věřitelů svolanou rozhodnutím o úpadku a konanou dne 13.10.2010 dlužník ani žádný z přihlášených věřitelů nepodal návrh na povolení reorganizace. Ze spisu dále plyne, že dlužník v zákonné třicetidenní lhůtě od doručení insolvenčního návrhu -3-KSCB 26 INS 2498/2010 navrhovatele nepodal ani návrh na povolení oddlužení. I kdyby tak ovšem v dané lhůtě učinil, byl by jeho na návrh řešení úpadku oddlužením dle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona nepřípustným, neboť podle údajů Živnostenského rejstříku byl v té době podnikatelem, a má patrně z tohoto podnikání i neuhrazené závazky.

Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě muselo být o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodnuto v režimu ust. § 149 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž v době konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku bylo u dlužníka vyloučeno jiné řešení jeho úpadku než konkursem. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud po skončení této schůze s ohledem na ust. § 152 insolvenčního zákona napadeným usnesením v bodě I. výroku konkurs na majetek dlužníka prohlásil.

Pokud se týká námitky dlužníka, že mu bylo odepřeno právo vyjádřit se k přihlášeným pohledávkám, odvolací soud konstatuje, že podle ust. § 200 insolvenčního zákona nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění, tedy nemá ani vliv na rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Důsledek popření pohledávky dlužníkem spočívá pouze v tom, že v rozsahu popření není upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Z těchto důvodů shledal odvolací soud napadené usnesení ve výroku věcně správným, a proto je podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 21.dubna 2011

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová