2 VSPH 352/2012-B-21
KSHK 45 INS 7148/2011 2 VSPH 352/2012-B-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ladislava Möhwalda, bytem Náměstí 69, Hostinné, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 7148/2011-B-16/celk.2 ze dne 10.února 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 7148/2011-B-16/celk.2 ze dne 10.února 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 7148/2011-B-16/celk.2 ze dne 10.2.2012 odmítl návrh Ladislava Möhwalda (dále jen dlužník) na povolení oddlužení, prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají dne 10.2.2012 v 7 hodin 21 minut.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 28.4.2011 byla na návrh dlužníka a jeho manželky Marie Möhwaldové (dále jen dlužnice) zahájena dvě samostatná insolvenční řízení vedená pod sp.zn. KSHK 45 INS 7148/2011 a KSHK 45 INS 7150/2011, jež soud spojil usnesením ze dne 24.6.2011 ke společnému projednání do řízení vedeného pod sp.zn. KSHK 45 INS 7148/2011. Usnesením č.j. KSHK 45 INS 7148/2011-A-9 ze dne 11.8.2011 rozhodl soud o úpadku dlužníka a dlužnice a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Víta Biolka (dále jen správce). Na přezkumném jednání konaném dne 10.11.2011 spojeném se schůzí věřitelů bylo konstatováno, že se do řízení přihlásilo 15 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.202.827,04 Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že pohledávky věřitelů č. 3 ve výši 8.572,-Kč, č. 6 ve výši 11.976,-Kč, č. 10 ve výši 34.502,-Kč a č. 14 ve výši 41.547,-Kč mají původ v dřívější podnikatelské činnosti dlužníků. Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že od roku 2000 provozoval dlužník podnikatelskou činnost především v oblastech koupě zboží za účelem dalšího prodeje , že do 31.12.2018 má dlužník přerušeno podnikání jednoho živnostenského oprávnění a druhé zaniklo ke dni 30.6.2008. Usnesením ze dne 9.2.2012 vyloučil řízení vedené proti dlužnici k samostatnému řízení, neboť odpadly důvody, pro něž je dříve spojil s řízením vedeném proti dlužníkovi.

Z toho, že podnikání dlužníka je pouze přerušeno a část závazků dlužníka a dlužnice pochází z jejich dřívější podnikatelské činnosti, soud s odkazem na právní závěry Vrchního soudu v Praze vyjádřené v usnesení sp.zn. 1 VSPH 3/2008 dovodil, že dlužník není osobou, jež by ve smyslu ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona byla oprávněna domáhat se řešení svého úpadku oddlužením. Proto jeho návrh na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona odmítl a prohlásil na jeho majetek konkurs dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona, jenž bude projednáván jako nepatrný podle ust. § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání se dovolával právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSOL 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009, namítal, že dluhy z podnikání nezamlčoval a s insolvenčním soudem řádně spolupracoval, a poukazoval na to, že i správce považoval výši závazků z podnikání za natolik nízkou, že by neměla bránit oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Dlužníkem, který není podnikatelem, se rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního závazku (dluhu) dlužníka z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených závazků (dluhů) dlužníka z podnikání, výši konkrétního závazku (dluhu) dlužníka z podnikání v porovnání s celkovou výší všech jeho závazků, a tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010, na něž dlužník správně poukazoval).

Z hlediska těchto kritérií soud prvního stupně věc neposuzoval a omezil se toliko na zjištění, že ze závazků v celkové výši 1.202.827,04 Kč činí závazky z předchozí podnikatelské činnosti celkem 96.597,-Kč a jedno živnostenské oprávnění dlužníka je přerušeno do konce roku 2018 a druhé zaniklo. Na základě těchto neúplných skutkových zjištění je jeho závěr o nepřípustnosti oddlužení dlužníka předčasný. Ostatně výši závazků dlužníka a dlužnice plynoucích z podnikatelské činnosti, jež činí pouze 8 % výše všech závazků, považuje odvolací soud-ve shodě se správcem-za natolik marginální, že by-sama o sobě-neměla představovat překážku pro oddlužení, stejně jako ta skutečnost, že dlužník dříve podnikal a v současné době má provozování živnosti přerušeno.

Odvolací soud dále zjistil, že insolvenční soud návrh na povolení oddlužení veden (dostatečně neodůvodněným) závěrem, že dlužník je podnikatelem, avšak pro rozhodnutí o tom, že konkurs bude řešen jako nepatrný, vyšel s poukazem na ust. § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona z toho, že podnikatelem (naopak) není.

Dlužno dále poznamenat, že o návrhu na povolení oddlužení, jenž byl podán na předepsaném formuláři společně s insolvenčním návrhem, nerozhodl soud podle ust. § 148 odst. 3 insolvenčního zákona spolu s rozhodnutím o úpadku, které vydal dne 11.8.2011, ale učinil tak až separátním (napadeným) usnesením ze dne 10.2.2012, tedy až po více jak 6 měsících, přičemž pokud by bylo lze o způsobu řešení úpadku rozhodnout samostatným rozhodnutím, což nebyl tento případ, měl takové rozhodnutí vydat nejpozději do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku (viz ust. § 149 odst. 1 insolvenčního zákona). Opožděně vydaným usnesením způsobil bezdůvodné průtahy v řízení.

Dle přesvědčení odvolacího soudu nasvědčuje dosavadní průběh insolvenčního řízení spíše tomu, že dlužník svým chováním zřetelně projevuje úmysl napravit následky nezvládnutí své ekonomické situace a veškerých svých schopností a možností využívá (spolu s dlužnicí) k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jeho úpadku. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka-bez posouzení všech rozhodujících skutečností, jež insolvenční soud dosud důsledně nezjišťoval-již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužníka splátkovým kalendářem je nadále reálné, nezajištění věřitelé by z něj mohli obdržet více než při nepatrném konkursu a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužníkovi, aby svým přístupem k řízení přesvědčil insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že jeho snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna poctivě a se vší vážností. Ostatně, kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že se odvolací soud ve svém úsudku zmýlil a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. března 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva