2 VSPH 351/2013-P19-8
MSPH 98 INS 9154/2012 2 VSPH 351/2013-P19-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Václava Imlaufa, bytem a místem podnikání Kozmíkova 1103, Praha 10, o odvolání Raiffeisenbank, a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. advokátem Mgr. Markem Lošanem, sídlem Týn 1049/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 9154/2012-P19-3 ze dne 5.února 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 9154/2012-P19-3 ze dne 5.února 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 9154/2012-P19-3 ze dne 5.2.2013 odmítl přihlášku Raiffeisenbank, a.s. (dále jen odvolatel) do insolvenčního řízení týkajícího se Václava Imlaufa (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí právní mocí tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 5.10.2012 rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a vyzval jeho věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, aby tak učinili do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Odvolatel včas podanou přihláškou ze dne 2.11.2012 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 1.214.609,58 Kč, již soudem ustanovený insolvenční správce JUDr. Martin Šíp (dále jen správce) posoudil jako nevykonatelnou. Na přezkumném jednání konaném dne 6.12.2012, jehož se odvolatel nezúčastnil, popřel správce přihlášenou pohledávku co do pravosti a do výše 66.360,-Kč. Vyrozuměním, jež bylo odvolateli doručeno dne 12.12.2012, ho správce vyrozuměl o popření pohledávky a vyzval ho, aby do 30 dnů od přezkumného jednání, resp. nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy uplatnil své právo žalobou. Lhůta 30 dnů k podání určovací žaloby skončila dne 7.1.2013. Protože odvolatel žalobu do konce lhůty nepodal, postupoval soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil v bodě I. výroku a změnil v bodě II. výroku tak, že rozhodne, že se odvolatel nadále účastní řízení s pohledávkou ve výši 1.214.609,58 Kč. V odvolání namítal, že s dlužníkem uzavřel smlouvu o Rychlé půjčce č. 728255 ze dne 23.4.2008, v jejímž rámci dohodli způsob řešení sporu v rozhodčím řízení rozhodcem jmenovaným správcem Seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s., přičemž rozhodčí doložka odpovídala všem zákonným požadavkům. Brojil proti posouzení rozhodčí doložky dle dnes platného práva a poukazoval na retroaktivitu takového posouzení. Poukazoval dále na to,

že nebyla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu soudem, a dovozoval, že i v rozsahu, v němž byla popřena, jednalo se o pohledávku vykonatelnou. Dále namítal, že správce v rozporu s ust. § 199 insolvenčního zákona nepodal žalobu na popření pohledávky, a proto by mělo platit, že byla zjištěna.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle ust. § 197 odst. 2 téhož zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka zjištěná co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Z odst. 3 téhož ustanovení pak vyplývá, že vyjde-li v průběhu řízení o této žalobě najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 téhož zákona.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z obsahu spisu se podává, že správce na přezkumném jednání konaném dne 6.12.2012 tuto pohledávku zčásti popřel. Protože se odvolatel přezkumného jednání nezúčastnil, správce ho vyrozuměl o popření podle ust. § 197 a 198 insolvenčního zákona a § 13 odst. 2 vyhlášky č. 311/2007 Sb. a poučil ho o jeho oprávnění podat žalobu o určení pravosti popřené pohledávky, včetně lhůty k podání žaloby, i o následcích v případě, že žalobu včas nepodá. Vyrozumění bylo odvolateli doručeno dne 12.12.2012, odvolatel žalobu nepodal.

K argumentaci odvolatele, že správce nesprávně vyhodnotil pohledávku jako nevykonatelnou, odvolací soud konstatuje, že dle ustálené judikatury vyjádřené například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 327/2004 ze dne 26.10.2005 publikovaném v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, ale jež se uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, platí, že prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený konkursním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší právě správci konkursní podstaty, jenž svůj právní názor vyjádří tím, že příslušného konkursního věřitele vyzve, aby svůj nárok nebo jeho výši uplatnil u soudu, nebo že sám uplatní své popření. Vyzve-li správce konkursní podstaty, maje-byť nesprávně-zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele k podání žaloby ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání (v poměrech insolvenčního zákona jde o ust. § 198 odst. 1). Odlišný názor na (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky tak má-podle Nejvyššího soudu ČR-pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce konkursní podstaty (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který navíc je-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel. Odvolací soud k tomu doplňuje, že uvedeným závěrům odpovídá i úprava obsažená ve výše zmiňovaném ust. § 198 odst. 3 insolvenčního zákona.

Odvolací soud tedy uzavírá, že prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený insolvenčním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší insolvenčnímu správci, jenž svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ust. § 189 odst. 1 insolvenčního zákona vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, že věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí, nebo tím, že sám uplatní své popření ve smyslu ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona.

Jestliže tedy v dané věci správce maje zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozuměl odvolatele podle ust. § 197 odst. 2 insolvenčního zákona o popření i o možnosti podat žalobu, měl odvolatel možnost odvrátit případné následky předvídané v ust. § 185 insolvenčního zákona jedině tím, že by řádně a včas podal u insolvenčního soudu určovací žalobu. Jelikož takovou žalobu nepodal, rozhodl soud prvního stupně správně, když jeho pohledávku v rozsahu popření odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 29.srpna 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová