2 VSPH 349/2011-A-10
KSPL 20 INS 3754/2011 2 VSPH 349/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jiřího Klímy, bytem Všekary 30, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 3754/2011-A-5 ze dne 10.března 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 3754/2011-A-5 ze dne 10.března 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Jiří Klíma (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze konstatoval, že podá-li dlužník návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, je povinen v bodě 21 formuláře, jenž je považován za insolvenční návrh, uvést rozhodující skutečnosti, jimiž je osvědčen jeho úpadek nebo hrozící úpadek, tzn. označit své věřitele, vyčíslit jejich pohledávky, uvést důvod jejich vzniku a dobu splatnosti, popsat příčinu své platební neschopnosti včetně údaje o svých majetkových poměrech, označit důkazy, jichž se dovolává, a výslovně uvést, že se domáhá rozhodnutí o úpadku.

Podle názoru soudu však insolvenční návrh tyto podmínky nesplňuje, neboť dlužník v něm neoznačil své věřitele ani neuvedl údaje o splatnosti svých závazků. Z těchto důvodů postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 IZ a návrh odmítl. Pro úplnost dodal, že dlužníkovi nic nebrání v tom, aby po právní moci tohoto rozhodnutí znovu podal bezvadný insolvenční návrh.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že formulář návrhu vyplnil podle pokynů zveřejněných na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti s tím, že k němu připojil originály listin, jež obsahují údaje o jeho závazcích včetně údajů o době jejich splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška č. 311/2007 Sb. a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

V daném případě se dlužník v kolonce 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení v rámci popisu okolností osvědčujících jeho úpadek omezil pouze na tvrzení, že žije ve společné domácnosti s manželkou a třemi nezletilými dětmi a že jejich jedinými příjmy jsou jeho podpora v nezaměstnanosti a mzda manželky. Současně vyjádřil pochybnost o tom, zda si najde zaměstnání.

Z těchto tvrzení nelze dovodit, že by dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Dlužník neuvedl žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Přitom závěr o dlužníkově úpadku nelze dovodit ani z řádných seznamů majetku a závazků dle ust. § 392 odst. 2 IZ, neboť je dlužník k návrhu nepřipojil, ani z kolonek 14 až 17 formuláře, jež neobsahují údaj o splatnosti žádného ze závazků.

K té části dlužníkovy argumentace, v níž upozorňuje na to, že pobírá podporu v nezaměstnanosti a že není jisté, zda si najde zaměstnání, považoval odvolací soud za nutné dodat, že za těchto okolností se jeví nepravděpodobným, že by mohl uspět s návrhem na řešení svého úpadku oddlužením.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 OSŘ, soud prvního stupně nepochybil, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 9.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová