2 VSPH 347/2011-A-20
KSPA 56 INS 11505/2010 2 VSPH 347/2011-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jaroslava Štětiny, bytem Cerekvice nad Loučnou 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 11505/2010-A-10 ze dne 18.listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 11505/2010-A-10 ze dne 18.listopadu 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se Jaroslav Štětina (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2010 uložil dlužníkovi, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč. Současně ho poučil o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit; neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Protože dlužník zálohu neuhradil, postupoval insolvenční soud podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu bylo umožněno zaplatit zálohu ve splátkách, neboť ji s ohledem na skutečnost, že nevlastní žádný majetek, pobírá toliko invalidní důchod ve výši 10.300,-Kč a platí výživné na dceru z prvního manželství, není schopen uhradit najednou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a odvolání důvodným neshledal.

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že dlužník, ač řádně poučen o následku v případě nesplnění povinnosti zaplatit zálohu, povinnost, jež mu byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, ve stanovené lhůtě nesplnil. Soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení.

Jestliže je dlužník-jak plyne z jeho odvolání-přesvědčen o tom, že jsou dány důvody, pro něž by mohl požadovat zaplacení zálohy ve splátkách, měl je uplatnit odvoláním podaným proti usnesení, jímž mu byla uložena povinnost k zaplacení zálohy. Jelikož tak neučinil a ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplnil, pak nedošlo-li v mezidobí k rozhodné změně dlužníkových majetkových poměrů, z nichž soud při svém rozhodnutí o záloze vycházel (a o ničem takovém obsah spisu ani odvolání nesvědčí), mohla záležet úvaha soudu jen v tom, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo zda přikročí k vymáhání zálohy.

V případě, že je insolvenční návrh podán dlužníkem, soud k vymáhání zálohy podle ust. § 108 odst. 3 IZ přistupuje po pečlivém posouzení veškerých majetkových poměrů dlužníka, neboť takový postup by mohl výrazně zhoršit jeho majetkovou situaci. Tak by tomu bylo právě ve vztahu k dlužníkovi, zejména s ohledem na počet věřitelů, výši jeho dluhů a nedostatku majetku, z něhož by mohly být uspokojeny pohledávky věřitelů. Vymáháním uložené zálohy by stát jen zmnožil řady věřitelů a přispěl tak k celkovému zhoršení již tak tíživé majetkové situace dlužníka.

Vymáhání nezaplacené zálohy přitom zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Jestliže je insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a způsobu jeho řešení konkursem, jako je tomu dle insolvenčního soudu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než řízení zastavit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Nad rámec výše uvedeného považoval odvolací soud k odvolací argumentaci za potřebné dodat, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je podle ust. § 108 IZ limitována okamžikem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, a nelze proto akceptovat požadavek na její pozdější úhradu ve splátkách, nehledě na to, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka vylučuje tento způsob úhrady též okolnost, že dlužník není osobou s dispozičními oprávněními.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 16.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová