2 VSPH 346/2010-A-10
KSCB 28 INS 3985/2010 2 VSPH 346/2010-A-10

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Jany Vlčkové, bytem Vítovice 14, pošta Hořepník, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3985/2010-A-5 ze dne 16. dubna 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 3985/2010-A-5 ze dne 16. dubna 2010 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 3985/2010-A-5 ze dne 16.4.2010 odmítl insolvenční návrh, jímž se Jana Vlčková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Protože řádně nevyplnila položku 21 návrhu, když se omezila na výčet svých závazků s označením věřitelů a dlužných částek, k němuž připojila sdělení, že z těchto údajů je patrné, že z důchodu ve výši 7.689,-Kč nemůže hradit splátky dluhů, dospěl soud k závěru, že rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek, popsala nedostatečně neboť z návrhu není zřejmé, že má závazky déle než 30 dnů po splatnosti. Postupoval proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítala, že v bodě 21 insolvenčního návrhu, jenž u soudu podala v roce 2010, uvedla, že své závazky neplatí od 05/09, 08/09 atd., a vyjádřila přesvědčení, že z těchto údajů je zřejmé, že se jedná o závazky, které jsou více než 30 dní po splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČE č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, když ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. Vzhledem k tomu, že v bodě 21 návrhu dále uvedla, že zde popsaných jedenáct závazků, u nichž přesně označila věřitele, výši dluhu i měsíc, odkdy konkrétní dluh neplatí (většinu dluhů přestala splácet v průběhu druhé poloviny roku 2009, nejdéle je v prodlení s úhradou dluhu vůči p. Vejsadovi od srpna 2008), není schopna splácet z měsíčního důchodu ve výši 7.689,-Kč, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že v insolvenčním návrhu popsala skutečnosti, jež osvědčují její úpadek ve formě dlouhodobé platební neschopnosti.

Protože insolvenční návrh splňuje i ostatní zákonem požadované náležitosti, neměl insolvenční soud žádný důvod k postupu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. května 2010

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová