2 VSPH 341/2015-B-19
KSUL 69 INS 22761/2014 2 VSPH 341/2015-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jany Haklové, bytem Dukelských hrdinů 528/21, Ústí nad Labem, zast. advokátem JUDr. Vilémem Peřinou, sídlem Bílinská 1, Ústí nad Labem, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 22761/2014-B-8 ze dne 2. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 22761/2014-B-8 ze dne 2. února 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 69 INS 22761/2014-B-8 ze dne 2.2.2015 neschválil oddlužení Jany Haklové (dále jen dlužnice) a prohlásil na její majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a že vykonává působnost věřitelského výboru (bod V. výroku), a insolvenčnímu správci Mgr. PhDr. Pavlu Körnerovi (dále jen správce) uložil, aby mu pravidelně podával zprávy o stavu řízení (bod VI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným dne 20.8.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že vůči 6 nezajištěným věřitelům má závazky v celkové výši 193.700,-Kč, od roku 2003 je bez zaměstnání, její příjem tvoří pouze invalidní důchod ve výši 5.761,-Kč, je vdaná a má vyživovací povinnost pouze vůči manželovi; v seznamu majetku uvedla bytovou jednotku ve společném jmění manželů a obvyklé vybavení domácnosti. Oddlužení by mělo být plněno z daru ve výši 2.300,-Kč měsíčně, jež se jí darovací smlouvou zavázala poskytovat její dcera Růžena Haklová s tím, že by toto plnění mělo postačovat na uspokojení nároků správce a cca 37,5% pohledávek nezajištěných věřitelů. Usnesením ze dne 6.10.2014 (č.d. A-11) rozhodl soud o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce do funkce. Na přezkumném jednání konaném dne 27.11.2014 byly zjištěny pohledávky 12 nezajištěných věřitelů v celkové výši 408.912,35 Kč. Dlužnice doložila, že její příjem tvoří pouze invalidní důchod ve výši 5.761,-Kč a předložila novou darovací smlouvu, podle níž by měl poskytovaný dar činit 3.300,-Kč měsíčně, což by mělo umožnit uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 32,44%. Správce upozornil na to, že kromě majetku uvedeného v seznamu náleží do společného jmění dlužnice a jejího manžela Jaroslava Hakla (dále jen manžel dlužnice) rekreační objekt a jsou spoluvlastníky přilehlých pozemků. Hodnota bytové jednotky činí dle znaleckého posudku 500.000,-Kč, hodnota rekreačního objektu s pozemky 300.000,-Kč. Zpeněžením majetku by pohledávky věřitelů mohly být zcela uspokojeny. Dle sdělení správce s ním dlužnice před přezkumným jednáním nespolupracovala a některé závazky založila krátce před zahájením řízení (jedná se např. o závazek vůči věřiteli ANO spořitelnímu družstvu, který v seznamu závazků neuvedla). Z těchto skutečností správce dovodil, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr.

Na jednání konaném dne 27.11.2014 dlužnice tvrdila, že v seznamu neuvedla závazky, na něž zapomněla, že jí někteří věřitelé nepředali písemné vyhotovení smluv, jež podepsala, a pokud jde o rekreační objekt s pozemky, opomněla je v seznamu majetku uvést. Tvrdila, že svého manžela informovala o podání insolvenčního návrhu a že závazky jsou výlučně její, když si finanční prostředky půjčovala pro dceru Annu Haklovou, která jí přislíbila, že závazky bude splácet, ale neučinila tak. Co se týče tvrzení správce, že s ním nespolupracovala a nedostavila se na smluvenou schůzku, tvrdila, že jí lékař prodloužil pobyt v lázních, a protože nevlastní mobilní telefon, informovala o tom správce prostřednictvím rodinných příslušníků. Podáním doručeným dne 8.12.2014 požádal manžel dlužnice soud, aby schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že na ně bude ze svých příjmů přispívat částkou 10.000,-Kč měsíčně, a věřitelé budou uspokojeni, aniž by bylo třeba prodat dlužnici a jemu střechu nad hlavou. Předložil darovací smlouvu a doklady osvědčující jeho příjmy, z nichž vyplývá, že je tvoří starobní důchod ve výši 13.768,-Kč měsíčně a mzda v průměrné výši 19.930,-Kč měsíčně.

Cituje ust. § 395 a § 405 insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledovala dlužnice poctivý záměr. Poukázal přitom na to, že v seznamu závazků zatajila polovinu závazků, jež ve skutečnosti má, a zatajila rovněž část svého nemovitého majetku. Kromě toho přihlédl k tomu, že dlužnice vypověděla, že poskytla prostředky získané od věřitelů osobě blízké-dceři, jež je přitom dle zjištění soudu výdělečně činná a sama vlastní majetek nemalé hodnoty (nemovitosti). Dále soud zmínil, že na rozdíl od dlužnice tvrdil její manžel, že o podání návrhu nevěděl a až poté, kdy vyšlo najevo, že dlužnice v návrhu zatajila podstatné skutečnosti a majetek bude zpeněžen, začal se o insolvenční řízení aktivně zajímat. Přestože by z jím nabízeného plnění mohli být věřitelé zcela uspokojeni, uvedl soud, že v daném případě může být zpeněžením majetkové podstaty dosaženo téhož, přičemž akcentoval, že řešit úpadek oddlužením lze umožnit pouze poctivému dlužníkovi. S poukazem na to, že v daném případě vyšly najevo skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužnice sledovala podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil v bodech I. a II. výroku a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání v podstatě zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, resp. odůvodnění napadeného usnesení. S poukazem na obsah sdělení správce adresovaných soudu uvedla, že jí byl ze zdravotních důvodů prodloužen pobyt v lázních, jak o tom, svědčí lékařská zpráva, již připojila k odvolání. Pokud jde o údaje v seznamech majetku a závazků, opětovně tvrdila, že si všechny věřitele nepamatovala a část majetku v nich opomněla uvést. Zdůraznila, že na přezkumném jednání uznala všechny přihlášené pohledávky, včetně pohledávek věřitelů, které v seznamu neuvedla, že soudu předložila darovací smlouvu umožňující uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 32,44% a že její manžel poté, kdy se dozvěděl o insolvenčním řízení, požádal soud, aby jí umožnil řešit její úpadek oddlužením plněním splátkového kalendáře, darovací smlouvou se zavázal přispívat za tím účelem částkou 10.000,-Kč měsíčně a doložil své příjmy. Pokud jde o ni samotnou, dlužnice uvedla, že není vyučená, absolvovala pouze základní školu a před odchodem do invalidního důchodu pracovala jako dělnice. Zadlužila se, aby pomohla dceři, nikoli proto, aby někoho ošidila. Přestože není omezena či zbavena způsobilosti k právním úkonům, není vždy schopna jednat s rozmyslem a domýšlet následky svých jednání, a to v důsledku dlouhodobé medikace léky, jež mají za následek motolice, zmatenost, deprese apod. Tvrdila, že vědomě nejednala nepoctivě, že k řízení nepřistupovala lehkomyslně nebo nedbale, a protože se včas nesvěřila manželovi, jenž by jí určitě pomohl, byla zoufalá, nevěděla si rady a postupovala shora popsaným způsobem.

K odvolání dlužnice se vyjádřil správce, jenž potvrdil, že o prodloužení pobytu dlužnice v lázních byl telefonicky informován jejími rodinnými příslušníky. Zmínil, že se na odložené schůzce, jež se konala dne 21.11.2014 a jejíž průběh zaznamenal v zápisu, jenž dlužnice podepsala a jenž připojil k vyjádření, zabýval jejími osobními a majetkovými poměry. Z její reakce na informaci o zjištění, že do jejího majetku náleží i rekreační objekt s pozemky, a požadavku, aby je nezahrnul do soupisu majetkové podstaty, usoudil, že tento majetek neuvedla v seznamu předloženém soudu vědomě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení dlužnice a o prohlášení konkursu na její majetek vycházeje ze zjištění, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. Ten dovozoval z toho, že v seznamech závazků a majetku, jež připojila k insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení, jež podepsala a o nichž v souladu s požadavkem ust. § 104 odst. 4 insolvenčního zákona výslovně uvedla, že jsou správné a úplné, uvedla-jak bylo zjištěno v dalším průběhu insolvenčního řízení-méně než polovinu svých věřitelů a závazků a neuvedla veškerý majetek. Ze spisu přitom odvolací soud ověřil, že údaje uvedené v odůvodnění napadeného usnesení zcela odpovídají obsahu spisu. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud z těchto skutečností dovodil, že podáním návrhu na povolení oddlužení podloženým nepravdivými údaji o svých závazcích a majetku sledovala dlužnice nepoctivý záměr. Za této situace je bezpředmětnou úvaha, zda bude zpeněžením majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužnice dosaženo plného uspokojení nezajištěných věřitelů, neboť úpadek dlužnice nelze řešit jinak než konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení v rozsahu bodů I. a II. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 22. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková