2 VSPH 340/2011-A-16
KSCB 27 INS 16112/2010 2 VSPH 340/2011-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka EKOTAN Bohemia, s.r.o., sídlem Budějovická 851, Tábor, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 16112/2010-A-8 ze dne 7.února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 16112/2010-A-8 ze dne 7.února 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích uložil usnesením č.j. KSCB 27 INS 16112/2010-A-8 ze dne 7.2.2011 EKOTAN Bohemia, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 29.12.2010 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení uhradila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu, a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu mu neuložil, popřípadě aby záloha byla snížena. Podle jeho názoru není splněna druhá podmínka ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle níž uloží soud insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nelze-li k tomu prostředky zajistit jinak. Dlužník namítá, že v jeho vlastnictví jsou movité věci v hodnotě přesahující 1 milion Kč, a prostředky ke krytí nákladů řízení tedy lze zajistit jinak.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky

50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v insolvenčním návrhu tvrdil, že je v úpadku ve formě insolvence, neboť dlouhodobě není schopen dostát svým závazkům, jejichž převážná část se stala splatnou v roce 2009. Dlužník přitom eviduje závazky vůči České republice (Finančnímu úřadu Táboře ve výši 1.147.477,08 Kč, Správě sociálního zabezpečení ve výši 90.308,-Kč, zdravotním pojišťovnám ve výši 92.060,-Kč a celní správě ve výši 50.000,-Kč) a vůči dalším 37 věřitelům eviduje závazky převyšující v souhrnu 9,1 milionu Kč.

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné uvést, že zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k tomu, že jeho úpadek nebude možné řešit jinak než konkursem, a zejména s přihlédnutím k počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem. Podle ust. § 219 občanského soudního řádu proto napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5.dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová