2 VSPH 339/2011-A-11
KSCB 27 INS 333/2011 2 VSPH 339/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Tomáše Bárty, Zahradnická 267, Blatná, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 333/2011-A-5 ze dne 13. ledna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 333/2011-A-5 ze dne 13. ledna 2011 se mění tak, že se Tomáši Bártovi ukládá uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 333/2011-A-5 ze dne 13.1.2011 uložil Tomáši Bártovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 11.1.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,--Kč.

V odůvodnění usnesení soud s poukazem na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil, že zaplacení zálohy ve stanovené výši je nutné k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby z ní mohly být uspokojeny jeho nároky. Vyměřenou zálohu považuje soud za přiměřenou s přihlédnutím k tomu, že z obsahu dlužníkem předložených listin nelze usuzovat na to, že by jeho majetek postačoval na krytí nároků insolvenčního správce, a s přihlédnutím k rozsahu závazků dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení stanovuje ve výši 30.000,-Kč nebo nižší. Argumentoval tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno opakovaně, jelikož se dlužníkovi nepodařilo získat včas dostatek prostředků na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž tato záloha byla v předchozím řízení stanovena ve výši 30.000,-Kč. Dále namítal, že záloha nebyla stanovena v dolní výši zákonného rozpětí, jak soud prvního stupně uvedl v odůvodnění usnesení, a že v předchozím řízení dospěl soud k názoru, že záloha na náklady řízení ve výši 30.000,-je dostatečná, neboť dlužník je podílovým spoluvlastníkem 1/4 nemovitosti zapsané na LV 4728 v katastrálním území Blatná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Dále považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že-vyjma případů vymezených v ust. § 144 insolvenčního zákona-neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud zjistil, že dlužník má majetek v hodnotě cca 8.500,-Kč, jenž tvoří drobný majetek (nářadí, pneu a drobné náhradní díly), zůstatek na účtu GE Money Bank, a.s. ve výši 892,-Kč a 1/4 podíl na budově bez čísla popisného nebo evidenčního zapsané na LV č. 4728 vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Strakonice, a to pro obec Blatná, zatímco vůči České republice a dalším třinácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 3,85 milionu Kč. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníku zaplacení zálohy požadoval.

Odvolací soud přihlédl k argumentaci dlužníka, že disponuje dalším majetkem, jakož i ke skutečnosti, že Krajský soud v Českých Budějovicích v předchozím řízení stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, a s přihlédnutím k počtu dlužníkových věřitelů a souhrnné výši jeho závazků dospěl k závěru, že v prvotní fázi řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha ve výši 30.000,-Kč.

Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení v tomto smyslu změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5.dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová