2 VSPH 338/2011-B-14
KSCB 28 INS 12753/2010 2 VSPH 338/2011-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Tomáše Kučavy, bytem Mahouš 10, pošta Netolice, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 33/150, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 12753/2010-A-11 ze dne 21.února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 12753/2010-A-11 ze dne 21.února 2011 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 12753/2010-A-11 ze dne 21.2.2011 rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Tomáše Kučavy (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body I. až III. výroku), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Evu Šimkovou (bod IV. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), věřitele vyzval, aby do 31.3.2011 přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenční správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body VI. a VII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenční správkyni (bod VIII. výroku), na den 19.4.2011 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body IX. a X. výroku), insolvenční správkyni uložil, aby mu předložila zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, aby ho mohl zveřejnit (bod XI. výroku), a rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka domáhala insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 29.10.2010 Hypoteční banka, a.s. (dále jen navrhovatel) s tím, že vůči němu má splatné pohledávky ve výši 234.865,73 Kč. V návrhu navrhovatel uvedl, že podle smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené dne 20.8.2004 poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 943.404,-Kč, přičemž pohledávku zajistil zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. Přes opakované výzvy dlužník nesplácel řádné anuitní splátky, přičemž poslední splátka použitelná k platbě na tento úvěr byla zúčtována dne 26.11.2008. Vedle toho má navrhovatel vůči dlužníkovi pohledávku, která dosud není splatná. S většinou splátek, jež tvoří splatné pohledávky, je dlužník v prodlení déle než 3 měsíce po splatnosti. Kromě navrhovatele mají splatné pohledávky vůči dlužníkovi PB TRANS, s.r.o. a Eva Tolarová. Dlužník ve vyjádření k návrhu uvedl, že své dluhy uznává, a nesouhlasí s exekučními náklady. K dotazu soudu sdělila PB TRANS, s.r.o. podáním ze dne 4.11.2010, že má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku ve výši 40.166,-Kč, a Eva Tolarová sdělila, že vůči dlužníkovi má vykonatelnou pohledávku ve výši 90.000,-Kč s příslušenstvím.

Vycházeje z toho, že jsou splněny podmínky ust. § 133 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, soud insolvenčnímu návrhu, jemuž nikdo neodporoval, plně vyhověl, když ze shora uvedených podání a k nim připojených listin dovodil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. Rozhodl proto, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že insolvenční návrh nemá všechny zákonem předepsané náležitosti, když v něm navrhovatel neuvedl jeho identifikační číslo, přestože mu jako osobě podnikající na základě živnostenského oprávnění bylo přiděleno. Kromě toho obsahuje insolvenční návrh i další nepravdivá tvrzení, neboť dne 27.8.2010, 30.9.2010 a 29.10.2010 uhradil dlužník navrhovateli po 5.900,-Kč. Co se týče závazku vůči PB TRANS, s.r.o., nejedná se o závazek dlužníka, ale jeho manželky, jak ostatně tento věřitel sdělil insolvenčnímu soudu podáním ze dne 4.11.2010.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu výroku o zjištění úpadku včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Přestože odvolací soud přisvědčil dlužníkovi v tom, že PB TRANS, s.r.o. podáním ze dne 4.11.2010 nesdělila insolvenčnímu soudu, že má vykonatelnou pohledávku ve výši 40.166,-Kč vůči dlužníkovi, ale vůči jeho manželce, ze zjištěného skutkového stavu stejně jako soud prvního stupně dovodil, že navrhovatel doložil, že vůči dlužníkovi má splatné pohledávky ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, a že splatnou pohledávku přiznanou pravomocným soudním rozhodnutím má vůči němu i Eva Tolarová. Shodně s ním dospěl v daném případě i k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že dlužník po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátil domněnku, že tyto závazky nebyl schopen plnit založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

K výtce dlužníka ohledně absence jeho identifikačního čísla v insolvenčním návrhu považoval odvolací soud za nutné uvést, že tato skutečnost nezpůsobuje jeho neprojednatelnost, a že tedy tento nedostatek nebránil pokračování v řízení a rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Dlužno přitom poznamenat, že smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru za účelem investice do objektu pro bydlení neuzavíral dlužník s navrhovatelem jako podnikatel, vedle svého jména, příjmení a adresy bydliště v ní proto uvedl toliko své rodné číslo, a skutečnost, že je podnikatelem, jemuž bylo přiděleno identifikační číslo, tedy nemusela být navrhovateli známa.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 15.dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová