2 VSPH 333/2018-A-16r. i-MSPH 79 INS 22037/2017 2 VSPH 333 /2018-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky aJUDr. Petra Vaňouse v insolvenční věci anime: Stříbrný mlýn, spol. s r. o. V likvidaci, IČO 26348659 sídlem Mládeže 1342/23, 169 00 Praha 6 o ins olvenčním návrhu dlužnicc o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu vPraze ze dne 22. ledna 2018, č. j MSPl I 79 INS 22037/2017 3-11 takto:

Usneseni Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2018, č. j. MSPI I 79 INS 22037 /2017-A-11, se mění jen tak, že dlužníci se ukládá zaplatit zálohu na náklady insohrenčního řízení ve výši 25.000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení bezhotovostně na účet nebo hotově do pokladny Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Vzáhlaví označeným usnesením Městský soud vPraze (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníci Stříbrný mlýn, spol. s r. o. v likvidaci (dále jen dlužniceíí) zaplatit do 3 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč.

Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že dne 4.12. 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužnice, která tvrdila, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 582, pro obec a k. ú. Pakaov, okres Rakovník-tři lesních pozemků a zelené (dále jen nemovitostiíí), jež jsou zajištěny exekutorským zástavním právem ve prospěch tří věřitelů. V průběhu řízení dlužnice předložila odborné vyjádření Stanislava Potůčka (odborného lesního hospodáře), podle něhož činí tabulková hodnota pozemků bez přihlédnutí k aktuálnírnu stavu lesních porostů 145.953 Kč.

Při stanovení výše zálohy insolvenční soud * odkazuje na S 108 odst. 2 zákona č. 182 / 2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)-mimo jiné zdůraznil, že je nutné zajistit finanční prostředky na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, když není jisté, zda výtěžek zpeněžení majetku dlužníka bude postačovat kůhradě veškerých nákladů insolvenčního řízení a když po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby nesl veškeré náklady zejména v počáteční fázi řízení ze svého.

Proti usnesení insolvenčního soudu podala dlužnice prostřednictvím ]ikvidátorky včasné odvolání, ve kterém požadovala, abyje odvolací soud změnil tak, že se jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. Konstatovala, že vzhledem ktomu, že výše zajištěných pohledávek několikanásobně převyšuje obvyklou cenu nemovitostí, nemovitosti nelze zpeněžit vprůběhu likvidace, ale jen vinsolvenčním řízení. Namítala, že v daném případě nebylo důvodu uložit jí povinnost zaplatit zálohu, nebot prokázal, že prostředky ke krytí nákladů řízení lze zajistit jinak, a to zpeněžením nemovitostí. Pakliže insolvenční soud uvedenou povinnost uložil, přestože věděl, že jí dlužnice

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. z: moru rv imo zzuauzuu

2 VSPH 333 /2018

(jejímž jménem jedná soudem ustanovená likvidátorka), nemůže splnit (dlužnice ke dni vstupu do likvidace neměla žádné peněžní prostředky ani zpeněžitelný majetek), je jeho postup typickým příkladem denegatio iustitiae, tedy odmítnutím spravedlnosti.

Vrchní soud vPraze podle Š 212 a 212a zákona č. 99 / 1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by podle Š 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona, nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům:

Podle 5 108 odst. 2 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčníinu navrhovateli zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle Š 108 odst. 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud výši zálohy určit až do částky 50.000 Kč. _le li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že tzv. fakultativní záloha podle Š 108 odst. 2 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (S 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Záloha je mdiž opodstatněna dokonce i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Vzhledem ktomu, že dlužník nevlastní žádnou finanční hotovost, je proto uložení zálohy na prvotní náklady insolvenčního řízení na místě, přičemž odvolací soud shledal i výši uložené zálohy za přiměřenou.

Odvolací soud považoval za potřebné dále zdůraznit, že výzva k zaplacení zálohy je (při splnění zákonných předpokladů) namístě i v případě insolvenčního návrhu podaného za dlužníci obchodní společností v likvidaci její likvidátorkou, a to bez ohledu na to, zde jde o likvidátorku jmenovanou dlužnicí nebo soudem.

Výluku z povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení stanovenou rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným podle Š 108 odst. 2 insolvenčního zákona, totiž zakotvuje insolvenční zákon pouze pro insolvenčního navrhovatele, jímž je:

1 / zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (Š 108 odst. 2 věta druhá insolvenčního zákona),

2/ dlužník, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení

(Š 108 odst. 2 věta třetí insolvenčního zákona),

3/ orgán dozoru nebo dohledu při úpadku a) banky a spořitelního a úvěrového družstva poté, kdy zanikla licence nebo povolení podle zvláštních právních předpisů upravujících jejich činnosti, b) zahraniční banky podnikající na území České republiky na základě jednotné licence podle zvláštního právního předpisu, c) pobočky zahraniční banky jiné než uvedené v písmenu b), d) obchodníka s cennými papíry, e) zahraničního obchodníka s cennými papíry poskytujícího investiční služby na území Ceské republiky na základě

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

2. VSFH óčó/ ZU18 povolení podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, f) pobočky zahraničního obchodníka s cennými papíry jiného než uvedeného v písmenu e), a g) povinných osob podle $ 3 písm. b) a c) zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (5 368 odst. 2 insolvenčního zákona),

4/ orgán dozoru při úpadku a) tuzemské pojišťovny a tuzemské zajištlovny poté, co jim bylo odejmuto povolení podle zvláštních právních předpisů upravujících jejich činnost, a b) pobočky pojišťovny z třetího státu poté, co jí bylo odejmuto povolení podle zvláštního právního předpisu (Š 580 odst. 2 insolvenčního zákona).

10. K části odvolací argumentace, podle níž je ve veřejném zájmu, aby dlužník, který dlouhodobě nepodniká, ale zároveň vlastní majetek zatížený zákonným zástavním právem příslušného finančního úřadu, byl podroben konkursu jako likvidačnímu způsobu řešení úpadku a následně vymazán z obchodního rejstříku, je třeba uvést, že jde o argumentaci použitelnou proti případnému rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení fakultativní zálohy na náklady insolvenčního řízení (Š 108 odst. 4 insolvenčního zákona).

11. K tomu srovnej závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9, 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, uveřejněném pod číslem 103/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž neuhradí li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení 5 108 odst. 1 insolvenčního zákona (v rozhodném znění), insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

12. Odvolací soud proto podle Š 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s Š 167 odst. 2 téhož zákona změnil napadené usnesení jen tak, že stanovil delší lhůtu k zaplacení zálohy, což dlužníkovi poskytne (může poskytnout) dostatečný časový prostor k tomu, aby si prostředky nutné k úhradě stanovené zálohy obstaral.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Praha 12. března 2018

Mgr. Tomáš Braun v. r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. ÍM