2 VSPH 33/2013-A-33
KSPH 38 INS 5336/2012 2 VSPH 33/2013-A-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Zbyňka Douši, bytem Bratronice 273, zast. advokátem JUDr. Ivem Palkoskou, sídlem Kleinerova 24, Kladno, zahájené na návrh Ing. Karla Turka, bytem Štěpánská 2626, Kladno, zast. advokátem JUDr. Michalem Račokem, sídlem Štěpánská 49/633, Praha 1, o odvolání navrhovatele a dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 5336/2012-A-25 ze dne 30.listopadu 2012

takto:

I. Odvolání Ing. Karla Turka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 5336/2012-A-25 ze dne 30.listopadu 2012, se odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 5336/2012- A-25 ze dne 30.listopadu 2012 se v bodě II. výroku m ě n í tak, že Ing. Karel Turek je povinen zaplatit dlužníku Zbyňku Doušovi 15.457,57 Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Iva Palkosky.

III. Ing. Karel Turek je povinen zaplatit dlužníku Zbyňku Doušovi 968,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Iva Palkosky.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 38 INS 5336/2012-A-25 ze dne 30.10.2012 (usnesení je nesprávně datováno, neboť-jak plyne z insolvenčního rejstříku-bylo vydáno dne 30.10.2012 a zveřejněno téhož dne v 7 hodin 53 minut) v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh Ing. Karla Turka (dále jen navrhovatel) a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že navrhovatel je povinen zaplatit Zbyňku Doušovi (dále jen dlužník) 11.200,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce.

Zamítnutí insolvenčního návrhu odůvodnil soud tím, že směnka, o níž navrhovatel opíral svůj jediný nárok vůči dlužníku, je neplatná, a proto navrhující věřitel nemá aktivní legitimitu k podání předmětného návrhu, když neprokázal, že by měl za dlužníkem nějakou pohledávku . Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že plně úspěšnému dlužníkovi vznikly náklady za právní zastoupení advokátem spočívající v odměně 10.000,-Kč dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. a náhradě hotových výdajů za 4 úkony právní pomoci dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1.200,-Kč, celkem 11.200,-Kč, když nebylo doloženo, že by zástupce dlužníka byl plátcem DPH .

Toto usnesení napadl navrhovatel včas podaným odvoláním, v němž se omezil pouze na sdělení, že je do dvou týdnů odůvodní. Protože v rozporu s ust. § 205 odst. 1 občanského soudního řádu v odvolání neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu vedoucího k jeho vydání (odvolací důvod) a čeho se domáhá, vyzval ho soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 38 INS 5336/2012-A-28 ze dne 6.12.2012 k doplnění podání a k odstranění vad odvolání ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy, přičemž ho současně poučil o následku spočívajícím v odmítnutí podání v případě, že vytčené vady neodstraní a v řízení proto nebude možné pokračovat.

Na výzvu, jež mu byla doručena dne 13.12.2012 do datové schránky, reagoval navrhovatel dne 18.12.2012 žádostí o prodloužení lhůty z důvodu nemoci zástupce, odvolání však ve stanovené lhůtě ani po jejím uplynutí nedoplnil a vytčené nedostatky neodstranil. Odvolací soud proto jeho odvolání pro absenci zákonem předepsaných náležitostí podle ust. § 43 odst. 2 občanského soudního řádu za použití ust. § 211 téhož zákona odmítl.

Shora označené usnesení insolvenčního soudu napadl včas podaným odvoláním rovněž dlužník, a to toliko v rozsahu bodu II. výroku, a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu přizná náhradu nákladů řízení ve výši 118.289,-Kč. V odvolání namítal, že soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, aniž vyzval dlužníka k jejich vyčíslení, v důsledku čehož mu nepřiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 800,-Kč a náhradu jízdních výdajů za dvě cesty osobním automobilem z Kladna do Prahy a zpět ve výši 774,-Kč. Ani odměnu nepřiznal soud ve správné výši, neboť předmětem řízení byla pohledávka ve výši 3.000.000,-Kč, jíž dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. odpovídá odměna za právní zastoupení ve výši 95.800,-Kč. Závěrem insolvenčnímu soudu vytkl, že mu nepřiznal částku odpovídající dani z přidané hodnoty, a to přesto, že zástupce dlužníka má u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. Spr. 178/20 založenu kopii osvědčení o registraci plátce DPH; požadovanou částku vyčíslil na 19.715,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním dlužníka včetně řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Protože insolvenční zákon neupravuje postup insolvenčního soudu při rozhodování o nákladech řízení v případě, kdy je insolvenční návrh zamítnut, odmítnut nebo kdy je insolvenční řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu, je v takových případech třeba přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu.

Podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

Odvolací soud je toho názoru, že insolvenční soud za situace, kdy zamítl insolvenční návrh z důvodů shora popsaných, nepochybil, když navrhovateli uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení dlužníku, jenž zastoupen advokátem měl ve věci plný úspěch; výši nákladů vynaložených dlužníkem však určil nesprávně vycházeje pouze z obsahu spisu, aniž účastníky před rozhodnutím ve věci k vyčíslení nákladů řízení vyzval.

S ohledem na vyúčtování nákladů řízení před soudem prvního stupně, jež předložil dlužník spolu s odvoláním, a s ohledem na skutečnost, že jeho zástupce je-jak plyne z registru plátců daně z přidané hodnoty-od 1.5.2002 plátcem DPH, náleží v dané věci dlužníku

-náhrada nákladů za zastupování advokátem ve výši 10.000,-Kč dle ust. § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.3.2012,

-náhrada hotových výdajů ve výši 1.200,-Kč a náhrada za promeškaný čas ve výši 800,-Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. paušální náhrada hotových výdajů po 300,-Kč za čtyři úkonů právní služby a náhrada za promeškaný čas v rozsahu osmi započatých půlhodin za čas strávený dvěma cestami na jednání před soudem,

-náhrada cestovních výdajů ve výši 774,85 Kč dle ust. § 157 odst. 3 a 4 písm. b) a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. za dvě cesty z Kladna do Prahy na jednání před soudem a zpět (2x60 km) při spotřebě 7,9 l na 100 km určené v souladu s ust. § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. dle technického průkazu použitého vozidla Ford Mondeo RZ 1AK 8704 pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství, základní náhradě 3,70 Kč za 1 km jízdy a ceně 34,90 Kč za 1 litr benzínu Natural 95 dle ust. § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 429/2011 Sb., a navýšení o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. 2.682,72 Kč, celkem tedy 15.457,57 Kč.

Ust. § 3 odst. 1 bodu 8. vyhlášky č. 484/2000 Sb., jehož aplikaci navrhuje v odvolání dlužník pro určení sazby výše odměny za zastupování advokátem, použít nelze, neboť předmětem insolvenčního řízení není zaplacení peněžité částky nebo jiné penězi ocenitelné plnění, ale řešení úpadku, popř. hrozícího úpadku dlužníka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka, pokud jde o nesprávnost v určení výše přiznaných nákladů

řízení, důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu usnesení soudu prvního stupně v napadeném bodě II. výroku změnil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a proti neúspěšnému navrhovateli přiznal dlužníku právo na náhradu jeho nákladů na zastoupení advokátem v rozsahu odměny podle ust. § 14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. se snížením o 50% dle ust. § 18 odst. 1 téže vyhlášky, tj. ve výši 500,-Kč, a jedné náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. k) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 800,-Kč, což činí se zvýšením o 21 % DPH celkem 968,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 14.února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová