2 VSPH 329/2015-A-11
KSPL 29 INS 361/2015 2 VSPH 329/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Příšov 85, pošta Třemošná, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 361/2015-A-6 ze dne 22. ledna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 361/2015-A-6 ze dne 22. ledna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Lucie anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména konstatoval, že dlužnice v kolonce č. 6 formuláře na povolení oddlužení (dále jen Formulář) vyčleněné pro insolvenční návrh pouze konstatovala, že má více než 3 věřitele po splatnosti, které není schopna již delší dobu splácet, přičemž sice uvedla údaje o výši jednotlivých závazků vůči těmto věřitelům a okamžik jejich splatnosti, nicméně jednotlivé věřitele nespecifikovala ((obchodní firmou, sídlem ani identifikačním číslem).

Soud prvního stupně-poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 206/2014, z něhož dovodil, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku-uzavřel na tom, že dlužnice nesplnila povinnost uvést všechny rozhodující skutkové okolnosti osvědčující úpadek, když své věřitele v insolvenčním návrhu řádně neoznačila. Proto rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že žádala soud o přiřazení veškerých příloh z minulého návrhu , neboť veškeré originály příloh jsou u soudu a ona žádné nemá.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe-na které přiléhavě odkazoval soud prvního stupně ve svém rozhodnutí-(viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 91/2009), podle nichž, a opakovaně to budiž zdůrazněno, vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže, jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice v kolonce č. 6 Formuláře co do popisu rozhodujících skutečností osvědčující úpadek uvedla, že v současné době má více jak 3 věřitele po splatnosti, které není schopna již delší dobu splácet a že požadavky věřitelů jsou neúnosné a neustále jí narůstají úroky . Své věřitele označila toliko těmito údaji Český inkasní kapitál, GE Money, Generali poj., ČEZ prodej a Slavia poj. , a dále k nim přiřadila výši částek a data splatnosti. Nic dalšího dlužnice neuvedla a seznamy majetku, závazků a zaměstnanců k návrhu nepřipojila.

Z těchto tvrzení nelze dovodit, že by dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a) IZ měla více (konkrétně označených) věřitelů; její věřitelé totiž vskutku nejsou označeni úplnou obchodní firmou, sídlem ani identifikačním číslem, tedy tak, aby je nebylo možno zaměnit s jiným subjekty (osobami). Jiným slovy, insolvenční návrh neobsahuje konkrétní tvrzení, z nichž by insolvenční soud (shledal-li by je pravdivými) mohl uzavřít, že je dlužnice v úpadku ve formě insolvence. Přitom závěr o úpadku dlužnice nelze přijmout ani z řádných seznamů majetku a závazků, neboť je dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila.

K odvolací výtce je třeba uvést, že v kolonce 25 Formuláře sice dlužnice požádala soud o přiřazení veškerých příloh z minulých insolvenčních návrhů, nicméně z insolvenčního rejstříku se podává, že dlužnice od roku 2011 podala 13 insolvenčních návrhů. Vzhledem k tomu, že dlužnice neoznačila, z kterého (kterých) insolvenčních návrhů mají být přílohy připojeny, nelze soudu vytýkat, že tak neučinil. Nadto odvolací soud připomíná, že dlužnice je povinna k insolvenčnímu návrhu připojit aktuální seznamy závazků a majetku, neboť nelze vycházet z údajů, které soudu předložila před několika lety.

Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužnici nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podala nový, tentokrát již řádně zpracovaný insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 30. června 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková