2 VSPH 328/2016-B-198
MSPH 78 INS 4753 / 2014 č. j.. 2 VSPH 328 / 2016-B-198

USNESENÍ

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. jiřího Karety a JUDr. Petra Vaňouse vinsolvenční věci dlužnice EXIMET TRAFO, s.r.o., sídlem Hrabákova 1978/6, Praha 4, IČO 61246336, zast. JUDr. Jindřichem Růžičkou, bytem Horní náměstí 256/13, Znojmo, za účasti státního zastupitelství, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j MSPH 78 INS 4753/2014 B 103 ze dne 5. ledna 2016 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 4753/2014-B 103 ze dne

5. ledna 2016 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zamítl návrh na zproštění insolvenčního správce VELEBA, MILICHOVSKY a spol., v.o.s. (dále jen správce) funkce.

Vodůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že podáním ze dne18.11.2014 se EXIMET TRAFO, spol. s.r.o. (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí, jímž bude správce postupem podle ust. $ 32 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zproštěn funkce insolvenčního správce; návrh odůvodnil tím, že správce nepostupoval dle jeho pokynu při získávání prostředků do majetkové podstaty, nesplnil pokyny soudu, účastnil se rozhodčího řízení způsobem, který poškozoval dlužníka, přičemž JUDr. Veleba (coby společník správce) je členem rozhodčího soudu, byl aktivní při vstupu společnosti LABARA, a.s., do společnosti dlužníka, účastnil se jednání o insolvenčním návrhu dlužníka, který neobsahoval možnou reorganizaci dlužníka, a podílel se na zproštění předchozího správce JUDr. Cupky funkce.

Na to soud konstatoval, že prověřil činnost správce z listin založených vinsolvenčním spise a zabezpečil si jeho vyjádření a vyjádření věřitelského výboru k návrhu dlužníka a že správce byl ustanoven na základě rozhodnutí první schůze věřitelů konané po přezkumném jednání, nebot) právní úprava umožňuje insolvenčním věřitelům vybrat si insolvenčního správce dle vlastní úvahy bez udání důvodů. Poukazoval přitom na to, že uvedený postup v řízení nemůže zpochybňovat ani insolvenční soud.

Dále dovodil, že ze spisového materiálu nelze uzavřít, že správce postupuje v rozporu se svými povinnostmi, že neshledal vjeho činnosti žádné pochybení, a nejsou tu tedy důvody

_ UVA mv v' ___-m..-pro zproštění funkce. Dodal, že obdobný závěr zaujal k dotazu na činnost správce též věřitelský výbor.

K jednotlivým námitkám dlužníka k činnosti správce soud uvedl, že: správce nemá žádným předpisem stanovenou povinnost respektovat v řízení instrukce dlužníka a povinnosti uložené správci soudem byly splněny, takže soud nemůže správci neplnění povinností vytknout, skutečnost, že ]UDr. Veleba je členem Rozhodčího soudu a jako rozhodce ve sporech, kterých se dlužník účastnil, vystupoval, nemůže být sama o sobě důvodem pro zproštění správce funkce, - činnost správce, jež je podrobně podchycena ve spise, nevykazuje žádné známky jeho podjatosti, není náplní dohlížecí činnosti soudu na činnost správce prověřování, v jakém postavení byl správce ve vztahu k dlužníkovi před jeho úpadkem; vykonával li ]UDr. Veleba činnost jako advokát, podléhal pravidlům Advokátní komory, příp. jako rozhodce pravidlům Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře, je vyloučeno, že by se správce podílel na výměně původního správce ]UDr. Cupky ve smyslu hlasování na první schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání, která ]UDr. Cupku odvolala a zvolila správce nového; výměna insolvenčního správce proběhla v souladu s právní úpravou bez možnosti soudu do ní zasahovat, a nelze tedy než ji respektovat, -skutečnost, že JUDr. Veleba vykonával činnost advokáta, rozhodce a nakonec i správce, nezakládají samy o sobě závěr, že právnická osoba, v níž je JUDr. Veleba společníkem, je vůči dlužníkovi podjatá; na činnost insolvenčního správce nelze v tomto smyslu nahlížet jako na činnost soudce, kde již pouhé argumenty vedoucí k pochybnostem o jeho podjatosti vedou k odebrání věci, ' u správce je nezbytné zkoumat, zda se podjatě , tj. účelově, příp. v rozporu se zákonem vůči dlužníkovi též chová; opačný přístup by vedl k závěru, že jakýkoli nesouhlas dlužníků s postupem správce by automaticky znamenal odvolání správce pouze na základě tvrzení dlužníka, že je správce podjatý.

Závěrem soud shrnul, že podjaté chování ani neplnění povinností či jejich porušování dle ust. $ 32 IZ na straně správce neshledal, a s ohledem na shora uvedená zjištění návrh dlužníka zamítl jako nedůvodný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a návrhu na zproštění správce funkce vyhověl. Namítal, že soud prvého stupně se v napadeném usnesení nevypořádal s jeho námitkami a důvody, včetně písemných důkazů, ani s předchozím zrušujícírn rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Poukazoval na pochybení správce ve věci jeho zásob, jež přes jeho upozornění nezahrnul do majetkové podstaty, a to až do doby, než byl dlužníkem opakovaně upozorněn. Z toho dovozoval, že správce jedná v rozporu se svými povinnostmi, nebot) nekoná řádně a v intencích zájmu věřitelů. Tento liknavý přístup správce vygradoval vypracováním znaleckého posudku, v němž znalec vycházel z informací správce, a výsledkem tak jsou nepřesné a neúplné závěry znalce. Správci též vytýkal, že po dvou letech zjistil, že vnemovitosti zapsané vmajetkové podstatě je jím nezjištěné množství zásob; k tomu odkázal na písemnosti ve spise pod č.d. B 92 a 13 93. Tato nečinnost je dle jeho názoru vrozporu se zásadami péče řádného hospodáře. Soudu prvého stupně též vytýkal, že v napadeném usnesení nerespektoval závěry Vrchního soudu v Praze, když vyloučil jakoukoliv pochybnost o nepodjatosti insolvenčního správce. Rovněž poukazoval na podání Ing. Cigánka (č.d. B-100 a 13 101), s nimiž se soud prvého stupně nikterak nevypořádal. Závěrem upozornil i na skutečnost, že správce se ujal své funkce i přesto, že mu byly zřejmé vztahy a propojení s účastníky insolvenčního řízení.

AII UJ. l.... lU 11.10 iii) )] LU-lq



Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen VSZ) ve vyjádření k odvolání dlužníka uvedlo, že soud prvého stupně ve výrokové části uvedl zamítnutí návrhu na zproštění správce, avšak v odůvodnění rozhodnutí použil argumenty pro odvolání správce z funkce. Vysvětlilo, že případný střet zájmů správce v důsledku aktivit druhého společníka insolvenčního správce může být důvodem pro odvolání správce z funkce podle $ 31 IZ, nikoliv však pro jeho zproštění funkce podle Š 32 IZ, které předpokládá ze strany správce zásadní porušení povinností uložených mu v souvislosti s výkonem této funkce zákonem a insolvenčním soudem. Napadené usnesení proto označilo za nepřezkoumatelné, nerespektující předchozí zrušovací rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a navrhovalo je zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle 5 24 odst. 1 IZ je insolvenční správce z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v $ 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle 5 31 odst. 1 IZ z důležitých důvodů, které nemají původ vporušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

K důvodům, pro něž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení pro pochybnost o své nepodjatosti, se vyjádřil Vrchní soud vPraze již v usnesení sen. zn. ZVSPH 219/2008 ze dne 7.11.2008 tak, že odpovídají důvodům, pro něž jsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni soudci ve smyslu $ 14 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Pokud jde o poměr kvěci , rozumí se jím především přímý právní zájem insolvenčního správce na projednávané věci i to, že správce má předem o věci poznatky, které by měl získat až za řízení a které mohou ovlivnit jeho nestrannost; pokud jde o poměr k účastníkům a jejich zástupcům , ten může být založen buď příbuzenským či jemu obdobným vztahem, vztahem přátelským či zjevně nepřátelským, popřípadě vztahem vzájemné závislosti.

Okolnost, že insolvenční správce je pro podjatost vyloučen zinsolvenčního řízení, mohou insolvenční správce, dlužník nebo věřitelé podle $ 26 IZ uplatnit vodvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce; v pozdější fázi insolvenčního řízení může být podjatost správce důvodem pro jeho odvolání z funkce dle 5 31 odst. 1 IZ (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 1090/2010 ze dne 4.1.2011). Přitom již samy pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce z hlediska $ 24 odst. 1 IZ dávají podkladu pro jeho odvolání z funkce.

Podle $ 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Odvolací soud považoval v prvé řadě za nutné uvést, že insolvenční zákon v závislosti na důvodech, jež vedou ke změně v osobě insolvenčního správce, umožňuje insolvenčnímu soudu, aby podle ust. Š 31 odst. 1 IZ z důležitých důvodů, které nemají původ vporušení povinnosti insolvenčního správce, odvolal insolvenčního správce z funkce, nebo aby podle ust. Š 32 odst. 1 téhož zákona zprostil insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh anebo i bez návrhu.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. Š 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu sust. Š 225 odst. 4 nebo Š 226 odst. 5 IZ nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikované. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku 2 majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale obvykle jedná li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že podáním ze dne 3.11.2014 doplněným podáním ze dne 18.11.2014 (č.d. B 36, B 37, B 39) dlužník navrhoval zproštění správce funkce podle ust. Š 32 IZ; z obsahu návrhu se přitom podává též možný střet zájmů společníka správce JUDr. Veleby a dlužníka, jenž by mohl založit pochybnosti o nepodjatosti správce, a tedy důvodu pro odvolání správce z funkce podle ust. Š 31 IZ. Soud prvého stupně přitom nejprve usnesením ze dne 12.1.2015 (č.d.B 47) zamítl návrh na odvolání správce z funkce, přičemž na základě odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.11.2015 (č.d. 1397) toto usnesení pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a soudu prvého stupně vytkl, že nerozlišoval mezi odvoláním správce z funkce dle ust. Š 31 IZ a zproštěním správce funkce dle ust. Š 32 IZ. Nato soud prvého stupně vydal napadené usnesení, jímž zamítl návrh na zproštění správce funkce.

V napadeném usnesení však soud prvého stupně nerespektoval závěry vyslovené ve zrušujícírn usnesení Vrchního soudu vPraze (č.d. B 97), neboť znovu důsledně od sebe nerozlišoval důvody směřující k odvolání a ke zproštění správce funkce. Odvolací soud proto shledal oprávněným závěr VSZ v tom, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť se soud prvého stupně v odůvodnění vypořádával toliko s argumenty k otázce možné podjatosti správce tedy argumenty směřujícími k odvolání správce z funkce podle ust. Š 31 IZ, zatímco k argumentům směřujícím ke zproštění správce ve smyslu ust. Š 32 IZ, o němž dle znění výroku rozhodoval, bez jakýchkoliv skutkových zjištění (opětovně) toliko obecně konstatoval, že z jednotlivých kroků, postupů a závěrů, tak jak jsou zachyceny ve spisovém materiálu, nelze přisvědčit dlužníkovi, že insolvenční správce postupuje vrozporu se svými povinnostmi , že neshledal v činnosti správce žádné pochybení, které by zakládalo důvody pro jeho zproštění funkce a že povinnosti uložené správci soudem byly splněny a soud nemůže správci nesplnění povinností vytknout? již tyto okolnosti jsou důvodem pro to, aby bylo napadené usnesení jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (Š 157 odst. 2 o.s.ř.) zrušeno, nebot, z něj není vůbec zřejmé, jaká jednotlivá pochybení jsou insolvenčnímu správci vytýkána, co konkrétně ohledně nich soud ve skutkové rovině zjistil a jak činnost správce hodnotil (Š 31 a Š 36 IZ).

..... I..-I. tu LLIU 'l'lJ J/ Lavi f



K tomu ovšem nutno předeslat, že podkladem pro rozhodnutí o návrhu na zproštění správce (tj. nerozhoduje li soud ex officio, bez návrhu) může být toliko srozumitelný návrh, z něhož je zřejmé, jaké konkrétní porušení povinností ve smyslu ust. Š 32 IZ je insolvenčnímu správci vytýkáno. V případě, že soud prvého stupně nepovažoval návrh dlužníka za dostatečně srozumitelný, aby byl schopen z něj náležitě reprodukovat a následně přezkoumat konkrétní vytčená pochybení včinnosti správce, či spatřoval vnávrhu dlužníka jiné nejasnosti, měl jej postupem dle ust. Š 43 o.s.ř. vést k nápravě.

Dospěje li snad soud prvého stupně k závěru, že v řízení (at> již na základě podání dlužníka či podnětu věřitele Ing. Cigánka ze dne 4.12.2015 pod č.d. 13 100 a B lOl) vyšly najevo okolnosti, jež mohou mít za důsledek odvolání správce z funkce ve smyslu ust. Š 31 IZ, tedy důvody nemající původ vporušení povinností správce, je namístě posoudit tyto okolností, a to v intencích závěrů vyslovených usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 344/2015-

B-97 ze dne 30.11.2015, a případně rozhodnout (samostatným) usnesením o odvolání správce dle ust. Š 31 IZ.

Na základě uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné, napadené usnesení proto podle ust. Š 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle Š 221 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

P 0 u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí 22 & rz z' dovolání přípustné. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V Praze dne 14. prosince 2017

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu



Za správnost vyhotovení:

]. Vlasáková