2 VSPH 321/2011-A-10
KSHK 45 INS 1684/2011 2 VSPH 321/2011-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Věry Jeriové, bytem Krkonošská 685, Dvůr Králové nad Labem, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 1684/2011-A-5 ze dne 11.února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 1684/2011-A-5 ze dne 11.února 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 1684/2011-A-5 ze dne 11.2.2011 odmítl insolvenční návrh Věry Jeriové (dále jen dlužnice) spojený s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 3.2.2011 doručen insolvenční návrh dlužnice. Konstatoval, že formulář návrhu byl vyplněn nedbalým způsobem, když dlužnice k bodům 07, 08 a 09 nic nenapsala, v bodech 14-17 pouze odkázala na přílohu a k bodu 21, tj. popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek, byl pouze nalepen ústřižek papíru s textem, že dlužnice je dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku, protože má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů od lhůty splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, ve smyslu ust. § 3 odst. 2 téhož zákona zastavila platby podstatné části svých závazků, neplní je po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a v reálném čase není možné dosáhnout jejich uspokojení ani výkonem rozhodnutí či exekucí, protože je odkázána na sociální dávky, z nichž prakticky nelze nic strhávat. Protože dlužnice v insolvenčním návrhu žádné bližší údaje o svých příjmech, závazcích, jejich splatnosti a dalších skutečnostech osvědčujících její úpadek neuvedla, dospěl soud k závěru, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, a insolvenční návrh proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včas odvolání a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že insolvenční návrh byl posuzován nadměrně formalisticky a v rozporu se smyslem zákona, jehož účelem je pomocí oddlužení zastavit ožebračování nejchudších a těch, kdo se dostali do dluhové pasti. Dále v odvolání namítala, že body 07 a 08 návrhu nevyplnila, neboť je bez práce a na Úřadu práce je evidována bez nároku na výplatu podpory, nemá žádné příjmy a spolu s manželem vlastní polovinu domu, jehož hodnotu nezná, neví, zda a za kolik se jej insolvenčnímu správci podaří prodat, proto nemůže uvést, jaké plnění by věřitelé obdrželi. K bodům 14-17 návrhu uvedla, že se do zde vyznačených políček označení věřitelů s dalšími údaji nevejde, v bodě 21 se v souladu se zněním zákona snažila úpadek tvrdit. K odvolání připojila přehled o svých příjmech-podpoře, která jí byla vyplácena v období od 21.10.2009 do 20.3.2010.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře sice křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku, v bodě 21 však neuvedla žádné konkrétní skutečnosti osvědčující její úpadek, ale omezila se na to, že uvedení rozhodujících skutečností nahradila opisem zákonné definice úpadku ve formě insolvence. Insolvenčnímu soudu proto nelze vytknout žádné pochybení, když za této situace postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 23.května 2011 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová