2 VSPH 319/2015-B-72
KSPL 20 INS 13891/2011 2 VSPH 319/2015-B-72

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka INNA, WEST CZ, s.r.o., sídlem Domažlická 836, Stod, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 13891/2011-B-48 ze dne 29. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 13891/2011-B-48 ze dne 29. ledna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 13891/2011-B-48 ze dne 29.1.2015, jímž se INNA, WEST CZ, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhala zastavení insolvenčního řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podáním ze dne 5.1.2015 s poukazem na ust. § 103 a § 104 občanského soudního řádu tvrdil, že nejsou splněny podmínky řízení, jejichž nedostatek nelze odstranit, a úkony soudu, jenž přesto ve věci jednal, nemají žádné právní účinky. Na návrh dlužníka reagovalo Krajské státní zastupitelství v Plzni, jež upozornilo na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 114/2014 ze dne 27.11.2014, jímž bylo zamítnuto dovolání dlužníka proti usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu o zamítnutí návrhu dlužníka na zrušení konkursu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud ČR názor, že je rozhodnutí o úpadku nezměnitelné, neboť nebylo odstraněno žádným zákonem předvídaným způsobem a po uplynutí lhůt k uplatnění řádných i mimořádných opravných prostředků je již odstranit nelze. Zastavení řízení podle ust. § 103 a § 104 občanského soudního řádu by za těchto okolností bylo v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení, především se zásadou, podle níž musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Soud prvního stupně dále uvedl, že Nejvyšší soud ČR ve shora citovaném rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí o úpadku vydané v této věci trpí tzv. zmatečnostní vadou, neboť bylo vydáno na základě insolvenčního návrhu, k němuž se dle ust. § 97 odst. 2 insolvenčního zákona nepřihlíží. Zmatečné rozhodnutí bylo možné odstranit pouze včasnou žalobou pro zmatečnost, jež však v zákonné lhůtě podána nebyla. Nejvyšší soud ČR pak uzavřel na tom, že rozhodnutí postižené tzv. zmatečnostní vadou, není-li relevantním postupem zrušeno, má stejné účinky jako rozhodnutí, jež takovou vadou postiženo není. Vycházeje z toho, že insolvenční řízení probíhá v několika etapách ohraničených příslušnými rozhodnutími insolvenčního soudu (usnesením ze dne 12.10.2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a usnesením ze dne 15.12.2011 o jeho řešení konkursem, přičemž obě rozhodnutí jsou pravomocná a vykonatelná), dovodil soud prvního stupně, že-vzhledem k tomu, že procesní vady rozhodnutí o úpadku již odstranit nelze-je v této etapě insolvenčního řízení třeba považovat podmínky řízení za splněné, a není tu proto důvod k zastavení řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a insolvenční řízení zastavil. Stejně jako v návrhu ze dne 5.1.2015 vytýkal soudu prvního stupně, že měl před vydáním každého jednotlivého rozhodnutí v insolvenčním řízení zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení, a po zjištění, že řízení bylo zahájeno na základě návrhu, k němuž se nepřihlíží, namísto pokračování v řízení je měl zastavit. Tím, že v řízení pokračoval, dopustil se podle něj soud hrubé chyby, jež zasahuje do základních lidských práv dlužníka, zejména práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek a svobodně podnikat.

Krajské státní zastupitelství v Plzni ve vyjádření k odvolání navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Poukázalo na to, že ust. § 229 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu řadí absenci insolvenčního návrhu mezi vady zmatečnostní a dlužník měl 3 měsíce na to napadnout z tohoto důvodu nesprávnost rozhodnutí o úpadku. Pokud tak neučinil, platí, že podmínky řízení splněny jsou. Dle názoru státního zastupitelství vadný insolvenční návrh v další fázi insolvenčního řízení překážku řízení netvoří. Protože včas nebyla uplatněna zmatečnostní vada, je insolvenční soud rozhodnutím o úpadku vázán, a v dalším řízení platí, že nedostatek podmínky řízení není. Shodně se k odvolání dlužníka vyjádřilo Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Dlužník v podání ze dne 20.3.2015, jímž reagoval na vyjádření Krajského státního zastupitelství v Plzni a Vrchního státního zastupitelství v Praze, zdůraznil, že nebrojí proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ale poukazuje na to, že nejsou splněny podmínky řízení; nenavrhoval proto, aby byl konkurs zrušen, ale aby bylo insolvenční řízení zastaveno. Tvrdil, že odvolání proti rozhodnutí o úpadku nepodal proto, že v řízení vedeném na majetek Zdeňka Šilhánka pod sp. zn. KSPL 20 INS 13890/2011 bylo z téhož důvodu rozhodnutí o úpadku zrušeno a řízení zastaveno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a došel k těmto zjištěním a závěrům:

Jak již pregnantně vysvětlil Nejvyšší soud ČR v usnesení č.j. KSPL 54 INS 13891/2011, 29 NSČR 114/2014-B-40 ze dne 27.11.2014 vydaného v této věci, mohla dlužníkem tvrzená vada řízení (spočívající v tom, že insolvenční návrh nebyl řádně podepsán, takže se k němu dle ust. § 97 odst. 2 insolvenčního zákona nepřihlíží) založit pouze zmatečnost rozhodnutí o úpadku ze dne 12.10.2011. Za situace, kdy dlužník tuto zmatečnost řádně a včas neuplatnil včasným odvoláním proti rozhodnutí o úpadku ani včasnou žalobou pro zmatečnost, platí presumpce správnosti rozhodnutí o úpadku. Tato vada se sama o sobě nemohla projevit ani ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu ze dne 15.12.2011: dokud nebylo odklizeno pravomocné rozhodnutí o úpadku, nesměl soud z tohoto důvodu zrušit rozhodnutí o prohlášení konkursu, ani kdyby proti němu byl podán včasný a přípustný opravný prostředek. Zkoumat, zda byl v daném případě podán insolvenční návrh, k němuž se nepřihlíží, tak bylo možné jen do vydání rozhodnutí o úpadku; po jeho vydání se existence tvrzené vady mohla projevit jen prostřednictvím projednání opravného prostředku (odvolání či žaloby pro zmatečnost) podaného proti rozhodnutí o úpadku. Protože žádný z těchto opravných prostředků dlužník-na rozdíl od řízení vedeného pod sp. zn. KSPL 20 INS 13890/2011, v němž odvolací soud usnesením č.j. 2 VSPH 1287/2012-A-102 ze dne 26.2.2013 k odvolání dlužníka Zdeňka Šilhánka zrušil rozhodnutí o úpadku-v dané věci neuplatnil, nemohl uspět ani s návrhem na zrušení konkursu, o němž již bylo rozhodnuto usneseními Krajského soudu v Plzni ze dne 20.1.2012 (č.d. B-22), Vrchního soudu v Praze ze dne 17.6.2014 (č.d. B-29) a Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2014 (č.d. B-40), přičemž dlužno poznamenat, že ústavní stížnost dlužníka proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Nevyššího soudu ČR odmítl Ústavní soud usnesením č.j. III. ÚS 129/15 ze dne 3.12.2015, ani s návrhem na zastavení řízení po nedostatek podmínek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 12. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková