2 VSPH 318/2012-A-13
MSPH 78 INS 2887/2012 2 VSPH 318/2012-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Hamplova, s.r.o. v likvidaci, sídlem Koněvova 2660/141, Praha 3, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 2887/2012-A-6 ze dne 13.února 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 2887/2012-A-6 ze dne 13.února 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkovi neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 78 INS 2887/2012-A-6 ze dne 13.2.2012 uložil Hamplova, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 7.2.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byla poskytnuta záruka úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z tvrzení dlužníka, že nevlastní movité ani nemovité věci, eviduje pouze peněžní částku ve výši 40.862,05 Kč a oproti tomu má patnáct věřitelů se splatnými pohledávkami v celkové výši 1.680.135,23 Kč. Proto podle ust. § 108 insolvenčního zákona uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník, za něhož jedná soudem jmenovaný likvidátor Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři, v.o.s., včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. V odvolání uvedl, že při výkonu své funkce sice likvidátor zjistil existenci finančních prostředků na účtu dlužníka, jednatel dlužníka mu však neumožnil s nimi nakládat a v současné době nemá likvidátor k dispozici žádné finanční prostředky dlužníka, jež by mu umožnily zaplatit požadovanou zálohu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že v insolvenčním návrhu, jenž za něj podal likvidátor, dlužník uvedl, že Městský soud v Praze rozhodl usnesením č.j. 72 Cm 8/2011-7 ze dne 28.3.2011 o zrušení dlužníka s likvidací a likvidátorem jmenoval Advokátní kancelář Paroulek, Zrůstek, Lůdl v.o.s. (nyní Zrůstek, Lůdl a partneři, v.o.s.), podrobně popsal postup likvidátora při zjišťování majetku a závazků dlužníka a k návrhu připojil listiny osvědčující tato tvrzení. Kromě toho vyjádřil názor, že by mu neměla být ukládána povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník disponuje toliko zůstatkem na bankovním účtu vedeném u UniCredit Bank Czech Republic, a.s. ve výši 40.862,05 Kč a na jeho výzvu přihlásilo své splatné pohledávky proti dlužníkovi patnáct věřitelů se splatnými pohledávkami v celkové výši 1.680.135,23 Kč.

Přestože odvolací soud zásadně zastává názor, že v insolvenčním řízení je třeba zajistit pro insolvenčního správce prostředky nezbytné na úhradu jeho nákladů spojených s výkonem funkce bezprostředně po ustanovení do funkce včetně případů, kdy dlužníkem je obchodní společnost, o jejímž zrušení a likvidaci rozhodla valná hromada nebo statutární orgán, je přesvědčen o tom, že v případech, kdy o zrušení dlužníka-obchodní společnosti a o jeho likvidaci rozhodl soud a soudem jmenovaný likvidátor zapsaný v seznamu insolvenčních správců zjistí, že dlužník nedisponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy, a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z ust. § 98 odst. 2 insolvenčního zákona a z ust. § 72 odst. 2 obchodního zákoníku, neměl by insolvenční soud-obdobně jako v případech upravených v ust. § 368 insolvenčního zákona-složení zálohy požadovat, a pokud tak učiní, neměla by skutečnost, že dlužník zálohu neuhradil, vést k zastavení insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že ani aplikace ust. § 71 odst. 6 a 9 obchodního zákoníku a vyhlášky č. 479/2000 Sb., z nichž plyne, že by hotové výdaje likvidátora měl uhradit stát, tj. soud, jenž ho do funkce jmenoval, nezajistí složení zálohy ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem, nezbude než rozhodnout o insolvenčním návrhu, aniž by byla záloha složena. Pro úplnost je pak třeba uvést, že oproti dřívější úpravě zajistil zákonodárce alespoň dodatečnou úhradu hotových výdajů insolvenčního správce i jeho odměny tím, že do vyhlášky č. 313/2007 Sb. vtělil ust. § 8, podle něhož je až do výše 50.000,-Kč uhradí stát (tj. insolvenční soud).

V daném případě považoval odvolací soud za podstatné, že dle zjištění likvidátora tvoří majetek dlužníka částka 40.862,05 Kč na jeho účtu vedeném u UniCredit Bank Czech Republic, a.s., tedy částka převyšující zálohu, již měl složit dle napadeného usnesení. Odvolací soud je přesvědčen, že za této situace neměl soud prvního stupně žádný důvod k uložení této povinnosti dlužníkovi. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. dubna 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva