2 VSPH 315/2016-A-12
KSPL 51 INS 22147/2015 2 VSPH 315/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Evy Vejmolové, bytem Chebská-Podhrad 243e, Cheb, zahájené na návrh Miroslava Janouška, bytem Čapkova 787/21, Cheb, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 22147/2015-A-7 ze dne 3. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 22147/2015-A-7

ze dne 3. prosince 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 51 INS 22147/2015-A-7 ze dne 3.12.2015 uložil Miroslavu Janouškovi (dále jen navrhovatel), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 1.9.2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek Evy Vejmolové (dále jen dlužnice), aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel podal insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice, neuvedl však žádné informace o jejím majetku; dlužnice se k návrhu nevyjádřila a nedodala soudu žádné podklady, z nichž by bylo možno usuzovat na hodnotu jejího majetku. Uzavřel, že s ohledem na to, že z tvrzení navrhovatele obsažených v návrhu nelze usuzovat na to, že majetek dlužnice bude dostačovat ke krytí nákladů insolvenčního řízení, uložil mu povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, jež se s ohledem na předpokládané řešení úpadku dlužnice konkursem jeví jako přiměřená.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu uloží povinnost zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč. V odvolání namítal, že jeho finanční poměry nejsou takové, aby mohl zaplatit zálohu ve výši 40.000,-Kč, neboť pobírá starobní důchod ve výši 9.450,-Kč měsíčně, jenž postačuje toliko ke krytí jeho životních nákladů. Dále namítal, že požadavek soudu prvního stupně, aby uvedl majetkové poměry dlužnice, nemá oporu v insolvenčním zákoně, a zdůraznil, že nedisponuje oprávněním získávat takovéto isir.justi ce.cz informace na rozdíl od soudu, jemuž jsou všechny instituce povinny na vyžádání požadované informace sdělit; takové kroky však soud prvního stupně neučinil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle ust. § 108 odst. 2 věty prvé téhož zákona může insolvenční soud určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, neboť dlouhodobě neplní své splatné závazky vůči němu (pohledávky navrhovatele se staly splatnými dne 3.5.2011) ani vůči dalším věřitelům (konkrétně označil Město Cheb, MUDr. Jiřího Šmejkala, Prodej s.r.o., UPC Česká republika, a.s. a Českou investiční kapitálovou, a.s.). Protože o majetkových poměrech dlužnice, resp. o finančních prostředcích bezprostředně použitelných na úhradu nákladů insolvenčního řízení nic konkrétního neuvedl, nelze soudu prvního stupně vytýkat, že mu uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v zákonem přípustné výši 40.000,-Kč zajišťující úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení a alespoň minimální odměny insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková