2 VSPH 315/2013-B-24
MSPH 60 INS 13605/2012 2 VSPH 315/2013-B-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Semiranta, s.r.o., sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, o odvolání Ing. Aleše Klaudy, sídlem Masarykovo náměstí 191/18, Děčín, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 13605/2012-B-18 ze dne 13.února 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 13605/2012-B-18 ze dne 13.února 2013 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se Ing. Aleš Klaudy (dále též jen správce či dosavadní správce) zprošťuje funkce insolvenčního správce Semiranta, s.r.o. (dále jen dlužník) a insolvenčním správcem se ustanovuje Ing. Jiří Krejčiřík (body I. a II. výroku), a dosavadnímu správci uložil, aby do 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení informoval nového správce o své dosavadní činnosti a předal mu všechny doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. MSPH 60 INS 13605/2012-A-15 ze dne 5.9.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Richard Jasinský. Na schůzi věřitelů konané dne 8.11.2012 byl insolvenční správce Ing. Richard Jasinský odvolán z funkce postupem podle ust. § 29 insolvenčního zákona a novým správcem byl ustanoven Ing. Aleš Klaudy. Usnesením č.j. MSPH 60 INS 13605/2012-B-9 ze dne 14.11.2012 potvrdil soud rozhodnutí schůze věřitelů. Podáním ze dne 26.11.2012 správce soudu mimo jiné oznámil, že by mohly existovat důvody pro jeho vyloučení z řízení, neboť společnost s ručením omezeným Poradenství pro podniky-Aleš Klaudy, jejímž je jednatelem a většinovým společníkem, poskytovala daňové poradenství věřiteli SALTRON, s.r.o., na jehož návrh byl odvolán z funkce insolvenční správce Ing. Richard Jasinský. Současně navrhl, aby soud ustanovil odděleného správce pro úkony vůči věřiteli SALTRON, s.r.o.

Soud prvního stupně z těchto skutečností dovodil, že dřívější obchodní vztah mezi správcem, resp. obchodní společností, jejímž je většinovým společníkem a jednatelem, a věřitelem SALTRON, s.r.o., který ho do funkce navrhl, zakládá důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, a je tedy ve věci vyloučen. Pochybnost je dána obzvlášť za situace, kdy informaci o dřívějším obchodním vztahu soudu nesdělil věřitel SALTRON, s.r.o. dříve nebo současně s tím, kdy ustanovení správce na schůzi věřitelů navrhl. Tato skutečnost by totiž byla důvodem, pro který by soud jmenování věřitelem ustanoveného insolvenčního správce podle ust. § 29 odst. 2 insolvenčního zákona nemusel potvrdit. Vzhledem k tomu, že SALTRON, s.r.o. je věřitelem s přihlášenou pohledávkou ve výši 99,8% z celku, mohl by namítaný vztah správce a věřitele SALTRON, s.r.o. ovlivnit celkový způsob výkonu práv a povinností správce. Protože nejsou splněny podmínky pro ustanovení odděleného správce, rozhodl soud podle ust. § 31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona o odvolání Ing. Aleše Klaudyho z funkce a o ustanovení nového insolvenčního správce.

Proti tomuto rozhodnutí, a to proti bodům I. a II. výroku, se dosavadní správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že v podání ze dne 26.11.2012 je ohledně možných pochybností o jeho nepodjatosti uvedena formulace protože by zde mohly existovat důvody pro vyloučení mé osoby z insolvenčního řízení, navrhuji insolvenčnímu soudu, aby zvážil, zda pro veškeré úkony vůči věřiteli SALTRON, s.r.o. není na místě v řízení ustanovit odděleného správce . Insolvenční zákon výslovně hovoří o tom, že důvody pro pochybnosti musí existovat, nikoli, že by mohly existovat . V podání ze dne 26.11.2012 pouze uvedl, že zde byl poměr k osobě účastníka, který by mohl působit na věci neznalý subjekt tak, že se jedná o poměr vyvolávající možné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Domnívá se, že samotná existence určitého nepodstatného poměru k účastníku řízení důvody pochybností o nepodjatosti nevyvolává, ale případné zatajení tohoto poměru by mohlo vyvolávat klamný dojem a nastolit pochybnosti o nepodjatosti nikoli z důvodu existence a faktického obsahu poměru k účastníkovi, ale z důvodu zatajení tohoto poměru. V daném případě poskytl správce daňového poradenství, které spočívalo v zastupování v daňovém řízení v době od 28.11.2011 do 6.3.2012 v rozsahu účasti na dvou ústních jednáních u správce daně, sepisu jednoho vyjádření a převzetí několika písemností od správce daně. Daňové poradenství přitom nebylo poskytováno přímo správcem, ale zaměstnancem společnosti, jejímž je společníkem a jednatelem. Insolvenční soud přitom míru možného vztahu mezi věřitelem a jím nijak nezkoumal. Jeho rozhodnutí je proto založeno na neúplně zjištěném skutkovém stavu či skutkovém stavu, který neobstojí, a rovněž na nesprávném právním posouzení věci. V daném případě přitom není se zřetelem k charakteru pohledávky věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah mezi ním a SALTRON, s.r.o. ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. Jediná oblast insolvenčního řízení, kde by teoreticky k takovémuto ovlivnění povinností a výkonu práv insolvenčního správce mohlo dojít, je incidenční spor o pravost pohledávky věřitele SALTRON, s.r.o. Existence takového sporu ovšem nemůže být sama o sobě důvodem, proč by mohlo docházet k ovlivnění celkového způsobu výkonu práv a povinností insolvenčního správce, jak předpokládá ust. § 34 insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v prvé řadě konstatoval, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že dřívější obchodní vztah mezi insolvenčním správcem, resp. společností, jejímž je většinovým společníkem a jednatelem, a věřitelem, který ho do funkce navrhl a jehož pohledávka opravňuje k tomu, že svým rozhodováním může podstatným způsobem ovlivnit průběh insolvenčního řízení, zakládá důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, a je tedy ve věci vyloučen. Správný je rovněž závěr,

že nejsou splněny podmínky pro ustanovení odděleného správce ve sporu vůči věřiteli SALTRON, s.r.o.

Podle ust. § 29 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona na schůzi, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se věřitelé mohou usnést, že insolvenčního správce ustanoveného soudem odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce; toto usnesení insolvenční soud nepotvrdí pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v ust. § 21 až 24 insolvenčního zákona, přičemž se nepoužije ust. § 54 odst. 1 téhož zákona.

Podle ust. § 24 odst. 1 insolvenčního zákona je z insolvenčního řízení vyloučen insolvenční správce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v ust. § 34 insolvenčního zákona, jež řeší podmínky ustanovení odděleného správce pro některé úkony.

Důvodem pro pochybnost o nepodjatosti insolvenčního správce může být zejména skutečnost, že správce je vůči dlužníkovi osobou blízkou, věřitelem dlužníka, dlužníkem dlužníka či ručitelem dlužníka, případně též současným či bývalým společníkem, statutárním orgánem či zaměstnancem dlužníka. Obdobně může vypadat poměr mezi insolvenčním správcem a věřitelem dlužníka. Dalším důvodem může být způsob podnikání insolvenčního správce, jež dopadá na poměry účastníků insolvenčního řízení. K důvodům, pro něž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení pro pochybnost o své nepodjatosti, se vyjádřil Vrchní soud v Praze např. v usnesení sp.zn. MSPH 94 INS 913/2008, 2 VSPH 219/2008-B ze dne 7.11.2008 tak, že odpovídají důvodům, pro něž jsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni soudci ve smyslu ust. § 14 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o poměr k věci , rozumí se jím především přímý právní zájem na projednávané věci, i to, že soudce (insolvenční správce) má předem o věci poznatky, které by měl získat až za řízení a které mohou ovlivnit jeho nestrannost; pokud jde o poměr k účastníkům a jejich zástupcům , může být založen buď příbuzenským či jemu obdobným vztahem, vztahem přátelským či zjevně nepřátelským, popřípadě vztahem vzájemné závislosti.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že do insolvenčního řízení přihlásili čtyři věřitelé pohledávky v celkové výši 18.886.334,-Kč, přičemž věřitel SALTRON, s.r.o. do něj přihlásil pohledávky v celkové výši 18.857.279,89 Kč. Podle zápisu ze schůze věřitelů konané dne 8.11.2012 právě tento věřitel, který byl zvolen zástupcem věřitelů, rozhodl o odvolání insolvenčního správce Ing. Richarda Jasinského a o ustanovení Ing. Aleše Klaudyho správcem.

Skutečnost, že obchodní společnost, v níž je správce většinovým společníkem a jednatelem, je v obchodním vztahu s věřitelem SALTRON, s.r.o. vykonávajícím funkci zástupce věřitelů, zakládá dle názoru odvolacího soudu pochybnost o jeho nepodjatosti v insolvenčním řízení, neboť správce má, resp. mohl by mít přímý ekonomický zájem na jejím zisku. Jeho vysvětlení, že samotná existence určitého poměru k účastníku řízení důvody pochybností o nepodjatosti nevyvolává, ale jeho případné zatajení by mohlo vyvolávat klamný dojem a nastolit pochybnosti o nepodjatosti, neobstojí, protože shora popsané skutečnosti zakládají samy o sobě pochybnost o nepodjatosti správce.

Skutečnost, že věřitel SALTRON, s.r.o. je zástupcem věřitelů a jeho pohledávka představuje 99,8 % všech přihlášených pohledávek, zakládá důvod k pochybnostem, že by vztah mezi ním a správcem mohl ovlivnit celkový způsob výkonu práv a povinností správce. Proto není možné ustanovit odděleného insolvenčního správce toliko pro úkony vůči tomuto věřiteli.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 31.července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová