2 VSPH 314/2016-A-23
KSPL 51 INS 8282/2015 2 VSPH 314/2016-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Petera Bednáře a Jiřiny Bednářové, bytem Mírové náměstí 15, Horažďovice, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 8282/2015-A-18 ze dne 10. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 8282/2015-A-18 ze dne 10. listopadu 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 51 INS 8282/2015-A-18 ze dne 10.11.2015 uložil manželům Peteru a Jiřině Bednářovým (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), již se insolvenčním návrhem domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh z něhož plyne, že mají nezajištěné závazky v celkové výši 526.743,-Kč. Usnesením ze dne 10.8.2015 (č.d. A-15) je vyzval, aby doplnili návrh o listiny prokazující jejich příjmy za období od března 2015. Podáním doručeným soudu dne 14.10.2015 požádali dlužníci o prodloužení lhůty k doložení požadovaných listin, neboť bylo nutné zajistit je u zaměstnavatele dlužníka, jenž má sídlo ve Slovenské republice. Protože dlužníci požadované listiny nedoložili, dospěl soud k závěru, že z doložených dokumentů nelze jednoznačně uzavřít, že disponují dostatečným příjmem pro plnění splátkového kalendáře (tvrzenou darovací smlouvu k návrhu nepřipojili), a lze tak předpokládat řešení jejich úpadku konkursem. Konstatoval, že s ohledem na majetkové poměry dlužníků je zřejmé, že nedisponují dostatečnými prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto s poukazem na ust. § 108 insolvenčního zákona a na to, že při řešení úpadku dlužníka konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč, uložil dlužníkům zaplatit zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. Namítali, že požadované dokumenty nemohli doložit z vážného důvodu, neboť jejich syn onemocněl leukémií a museli s ním pobývat v nemocnici, a tvrdili, že uložení povinnosti zaplatit zálohu je pro ně v jejich situaci likvidační. K odvolání připojili potvrzení o příjmech dlužníka isir.justi ce.cz za období do března 2015 do září 2015 a potvrzení o příjmech dlužnice za období od března 2015 do října 2015.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali dne 30.3.2015 insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jenž obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o jejich úpadku. Z návrhu přitom vyplývá, že mají nezajištěné závazky v celkové výši 526.743,-Kč, vlastní pouze movitý majetek (obvyklé vybavení domácnosti) nepatrné hodnoty, dlužnice pobírá mzdu v průměrné výši 8.609,-Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči třem dětem a soudně stanovené výživné ve výši 1.200,-Kč, dlužník pobírá mzdu v průměrné výši 800 eur měsíčně (tj. 21.616,-Kč), má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem a soudně stanovené výživné ve výši 115 eur (tj. 3.107,-Kč). K prokázání splnění podmínky minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném rozsahu 30% přislíbili doložit darovací smlouvu na částku 5.500,-Kč, již však k insolvenčnímu návrhu nepřipojili.

V dané věci založil soud prvního stupně napadené rozhodnutí na tom, že dlužníci přes jeho výzvu (č.d. A-15) nedoložili listiny prokazující jejich příjmy za období od března 2015 do října 2015, nelze tudíž dovodit, zda disponují dostatečným příjmem pro plnění splátkového kalendáře, a proto lze předpokládat, že jejich úpadek bude řešen konkursem. Požadované listiny předložili dlužníci spolu s odvoláním.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v rozsahu alespoň 30%. V posuzované věci je zřejmé, že tento zákonný předpoklad nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť dlužníci vlastní jen věci tvořící běžné vybavení domácnosti nepatrné hodnoty. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze z příjmu dlužnice použít nic, z příjmu dlužníka lze po odečtení tzv. nezabavitelné částky srážet částku 7.713,-Kč měsíčně (tj. 462.780,-Kč za pět let). Po přednostním uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou, resp. pohledávek postavených jim na roveň vzniklých za dobu trvání oddlužení-tj. odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 98.010,-Kč (1.350,-Kč měsíčně + DPH) a soudně stanoveného výživného ve výši 258.420,-Kč (1.200 + 3.107 x 60), tak zbývá na nezajištěné věřitele částka 106.350,-Kč, jež představuje pouze 20% sumy pohledávek nezajištěných věřitelů. Za této situace (pokud nebude ekonomická nabídka dlužníků doplněna např. darovací smlouvou) je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Dojde-li k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, je jediným přípustným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs. V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč (+ DPH). S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníků tak nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníkům uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše. Odvolací soud proto neshledal odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík