2 VSPH 312/2011-A-17
MSPH 95 INS 3262/2011 2 VSPH 312/2011-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice SHEN EN INTERNATIONAL, s.r.o. v likvidaci, sídlem Žerotínova 37, Praha 3, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 3262/2011-A-7 ze dne 3.března 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 3262/2011-A-7 ze dne 3.března 2011 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužnice SHEN EN INTERNATIONAL, s.r.o. v likvidaci neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se likvidátor SHEN EN INTERNATIONAL, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice) Ing. Vladimír Stáňa (dále též jen likvidátor) domáhal zjištění úpadku dlužnice, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud poté, co obsáhle citoval a vyložil příslušná ustanovení insolvenčního zákona (dále jen IZ) upravující obsah, náležitosti, projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm, zdůraznil, že v posuzované věci podal insolvenční návrh navrhovatel označený jako ing. Vladimír Stáňa-likvidátor , který nejenže netvrdil, že by měl za dlužnicí splatnou pohledávku, ale vyjma informace, že dlužnice nemá žádný majetek, nijak necharakterizoval její úpadkovou situaci. Především řádně neoznačil věřitele dlužnice a neuvedl důvody ani data splatnosti jejích závazků.

Insolvenční návrh tak podle soudu podala osoba, která k tomu není aktivně legitimována a která nevylíčila skutečnosti, jež by úpadek dlužnice osvědčovaly, přestože tato tvrzení jsou obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu. Postupoval proto podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh, aniž by navrhovateli určil lhůtu k jeho doplnění, bez dalšího odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) s tím, že dlužnici žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice prostřednictvím likvidátora včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž podle ust. § 144 IZ rozhodne o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. V odvolání namítala, že dle posledně zmiňovaného ustanovení byl legitimován podat insolvenční návrh jménem dlužnice likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců. Vyjádřila přesvědčení, že v přílohách, jež připojila k insolvenčnímu návrhu, řádně označila své věřitele a přesně popsala jejich pohledávky včetně výše a doby splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č.j. 79 Cm 280/2008-2 ze dne 30.9.2008 rozhodl o zrušení dlužnice a jejím vstupu do likvidace a současně jmenoval jejím likvidátorem Ing. Vladimíra Stáňu. Likvidátor podal dne 28.2.2011 u insolvenčního soudu insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku dlužnice. V bodě 10 návrhu uvedl, že v průběhu likvidace zjistil, že dlužnice nemá žádný majetek (odkazuje na seznam majetku, jenž připojil k návrhu), že se do likvidace přihlásili věřitelé (odkazuje na seznam závazků, jenž připojil k návrhu), jejichž pohledávky činí celkem 2.798,-Kč, s tím, že nelze očekávat žádné příjmy dlužnice, z nichž by je bylo možno uhradit. Ze seznamu majetku, závazků a zaměstnanců pak plyne, že dlužnice nemá žádný majetek, žádné zaměstnance a že eviduje závazek vůči:

1) České republice-Městskému soudu v Praze ve výši 1.000,-Kč splatný ke dni 3.11.2008 z titulu neuhrazeného soudního poplatku za řízení, jímž bylo rozhodnuto o její likvidaci a jmenování likvidátora, 2) Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 388,-Kč splatný ke dni 18.1.2007, 3) Pražské správě sociálního zabezpečení ve výši 1.410,-Kč splatný ke dni 31.5.2008.

V posuzované věci je napadené rozhodnutí postaveno na tom, že likvidátor není osobou oprávněnou podat insolvenční návrh, resp. že ho nepodal jménem dlužnice a že v něm nedostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti, které by osvědčily její úpadek, neboť neoznačil její věřitele a neuvedl údaje o důvodu a splatnosti jejích závazků.

K první z vytýkaných vad insolvenčního návrhu považoval odvolací soud za nutné uvést, že vzhledem k tomu, že soud posuzuje každý procesní úkon (insolvenční návrh nevyjímaje) podle jeho obsahu, nemohlo označení navrhovatele ing. Vladimír Stáňa-likvidátor samo o sobě vést k závěru, že nejde o dlužnický návrh. Naopak, z obsahu insolvenčního návrhu je zřejmé, že likvidátor podal insolvenční návrh jménem dlužnice postupem dle ust. § 144 odst. 1 písm. b) IZ. Ze spisu je přitom zřejmé i to, že soud prvního stupně s vydáním rozhodnutí dle ust. § 144 IZ počítal, když vyhláškou ze dne 28.2.2011 (č.l. A-2) vyzval věřitele dlužnice ke sdělení údajů o majetku dlužnice a jejích právních úkonech, u nichž by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost.

Odvolací soud je však se soudem prvního stupně zajedno v tom, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (viz ust. § 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil.

V daném případě je však odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu úpadek dlužnice osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že dlužnice má více věřitelů se závazky, jež jsou splatné od roku 2008, přičemž souhrn těchto závazků (2.798,-Kč) převyšuje hodnotu jejího majetku (0,-Kč). S ohledem na to, že dlužnice již nevykonává žádnou činnost, nelze očekávat ani žádné budoucí příjmy plynoucí z provozu podniku. Dlužnice tak ve svém insolvenčním návrhu ve spojení s připojenými seznamy dle ust. § 104 IZ nabídla dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 ve spojení s ust. 3 odst. 2 písm. b) a § 3 odst. 3 IZ ve formě platební neschopnosti a předlužení. Její insolvenční návrh proto nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo dle ust. § 128 odst. 1 IZ namístě odmítnout, a podmínky k vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová