2 VSPH 309/2012-B-28
KSUL 44 INS 13984/2011 2 VSPH 309/2012-B-28

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků manželů a) Jiřího Pospíšila a b) Michaly Pospíšilové, oba bytem 5. května 734, Česká Kamenice, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 13984/2011-B-21 ze dne 10.února 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 13984/2011-B-21 ze dne 10.února 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením zamítl žádost Jiřího Pospíšila a Michaly Pospíšilové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) o ustanovení zástupce z řad advokátů.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 11.10.2011 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a že dne 20.1.2012 a 7.2.2012 mu byla doručena podání, v nichž dlužníci požádali o ustanovení zástupce s odůvodněním, že s ohledem na špatnou finanční situaci nemohou v projednávané věci, která je po právní stránce velmi složitá, využít služeb advokáta.

Soud prvního stupně cituje ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ust. § 30 odst. 1 a § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) konstatoval, že dlužníci sice splňují předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, nicméně není splněna druhá podmínka pro vyhovění žádosti o ustanovení zástupce spočívající v tom, že to vyžaduje ochrana jejich zájmů. Soud vyšel z toho, že: -se dlužníci mohou obrátit na insolvenčního správce, neboť je jim známo jeho sídlo, kde ho mohou navštívit a jeho telefonní číslo, na které mu mohou zavolat, -předmětem řízení není žádná složitá právní otázka, nýbrž to, že dlužníci jsou povinni plnit splátkový kalendář, o čemž byli na přezkumném jednání a schůzi věřitelů a v usnesení o schválení oddlužení poučeni, -dlužníci v průběhu řízení neuhradili žádnou splátku dle splátkového kalendáře, a soudu proto nezbylo než nařídit jednání o zrušení schváleného oddlužení, -IZ mu neumožňuje vyhovět žádosti dlužníků o stanovení nižších splátek.

Proto soud rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podali dlužníci včasné odvolání, v němž zdůraznili, že podle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle názoru Kanceláře prezidenta republiky mají nárok na právní pomoc. Vyjádřili nesouhlas s tou části napadeného usnesení, v níž jim insolvenční soud sdělil, že mu IZ neumožňuje, resp. že není oprávněn rozhodnout o jejich žádosti o stanovení nižších splátek, resp. o uzavření dohody o nižším plnění. Rozvedli, že podle názoru Veřejného ochránce práv jim za určitých okolností může být přiznáno osvobození od placení pohledávek i v případě, že je hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Z ust. § 30 OSŘ plyne, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků dle ust. § 138, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Ust. § 138 odst. 1 OSŘ určuje, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že při rozhodování o ustanovení advokáta jako zástupce účastníka přihlíží soud nejen k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, ale i k povaze uplatněného nároku, to znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Podle hledisek uvedených v ust. § 138 OSŘ posuzuje soud podmínky pro ustanovení zástupce účastníku i v řízeních, v nichž je účastník ze zákona osvobozen od těchto poplatků. O takový případ přitom jde i v této věci, neboť dle ust. § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích jsou dlužníci od placení soudních poplatků v insolvenčním řízení osvobozeni. Tato okolnost však sama o sobě, a opakovaně to budiž zdůrazněno, právo, aby jim byl ustaven zástupce, nezakládá.

V daném případě je z podání dlužníků označených jako žádost (opětovná žádost) o ustanovení zástupce z řad advokátů doručených soudu dne 20.1.2012 (č.l. B-16) a 7.2.2012 (č.l. B-20) zřejmé, že požadují, aby jim soud ustanovil zástupce z řad advokátů k projednání návrhu na stanovení nižších měsíčních splátek, resp. dohody o nižším plnění (v rozsahu 2.000,-Kč), než jaké jim bylo stanoveno v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (č.l. B-15).

Odvolací soud je s dlužníky zajedno potud, že insolvenční soud nepostupoval (procesně) správně, pokud na tento návrh reagoval primárně tak, že nařídil jednání o zrušení schváleného oddlužení (č.l. B-17), resp. že se s ním vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení konstatováním, že mu IZ stanovení nižších splátek neumožňuje. Tato okolnost totiž nezbavuje soud povinnosti, aby o návrhu dlužníků na stanovení nižších splátek věcně rozhodl, samozřejmě až poté, co bude pravomocně rozhodnuto o jejich žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů.

S názorem soudu prvního stupně, že návrh dlužníků na stanovení nižších splátek je zjevně nedůvodný, se ovšem odvolací soud ztotožnil, a to především proto, že dle ust. § 398 odst. 4 IZ nepožádali dlužníci o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek včas. Z posledně zmiňovaného ustanovení totiž plyne, že pokud dlužník hodlá využít možnosti, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen podle ust. § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, který lze podat jen na předepsaném formuláři. Ze spisu se přitom podává, že dlužník ani dlužnice ve svých (samostatně podaných) návrzích na povolení oddlužení nepožádali insolvenční soud o stanovení nižších měsíčních splátek, a naopak v kolonce 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení vyznačili, že nenavrhují, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky .

K té části odvolací argumentace, dle níž může insolvenční soud za určitých okolností přiznat dlužníkovi osvobození od placení pohledávek i v případě, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé je nižší než 30 % jejich pohledávek, považoval odvolací soud za potřebné v první řadě zdůraznit, že návrh na stanovení jiné výše měsíčních splátek a návrh na osvobození dlužníka od placení pohledávek jsou dva odlišné instituty insolvenčního práva, které se prosadí v různých (časových) fázích oddlužení. Podmínkou pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zakotvenou v ust. § 414 IZ přitom je, že dlužník řádně a včas splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, k čemuž v posuzované věci nedošlo.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v dané věci jde ze strany dlužníků o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, jež vylučuje vyhovět jejich žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů dle ust. § 30 odst. 2 OSŘ, a proto podle ust. § 219 téhož zákona napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné

V Praze dne 3. dubna 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva