2 VSPH 307/2012-B-38
KSUL 45 INS 9441/2009 2 VSPH 307/2012-B-38

Usnesení Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Lenky Adámkové, bytem Račiněves 206, pošta Roudnice nad Labem, o odvolání dosavadní insolvenční správkyně dlužnice Mgr. Kateřiny Buďveselové, sídlem Na Jarově 4, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 9441/2009-B-31 ze dne 6.února 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 9441/2009-B-31 ze dne 6.února 2012 se mění tak, že se Mgr. Kateřina Buďveselová nezprošťuje funkce insolvenční správkyně a že se Ing. Alena Veverková neustanovuje novou insolvenční správkyní.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném na majetek Lenky Adámkové (dále jen dlužnice) zprostil Mgr. Kateřinu Buďveselovou (dále též jen správkyně či dosavadní správkyně) funkce insolvenční správkyně dlužnice a novou insolvenční správkyní ustanovil Ing. Alenu Veverkovou (dále jen nová správkyně). Současně rozhodl o tom, že zproštění funkce dosavadní správkyně a ustanovení nové správkyně je vykonatelné zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku, a dosavadní správkyni uložil, aby do deseti dnů od zveřejnění usnesení předala funkci nové správkyni.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že poté, co mu podáním doručeným dne 22.1.2012 dosavadní správkyně sdělila, že funkci insolvenční správkyně začala vykonávat jako ohlášený společník INSOL.UTION, v.o.s., předseda soudu opatřením ze dne 2.2.2012 určil, že novou správkyní bude Ing. Alena Veverková. Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dosavadní správkyně včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání potvrdila, že je ohlášeným společníkem INSOL.UTION, v.o.s, jíž v průběhu řízení vzniklo právo vykonávat činnost insolvenční správkyně. Připomněla, že vzhledem k tomu, že zákon o insolvenčních správcích (dále jen ZIS) neumožňuje, aby stejná fyzická osoba vykonávala funkci insolvenčního správce samostatně a současně jako společník veřejné obchodní společnosti, navrhla, aby ji soud odvolal z funkce a novou správkyní ustanovil INSOL.UTION, v.o.s. Akcentovala, že insolvenční soud namísto toho a navíc nepřezkoumatelně rozhodl o tom, že ji zprošťuje funkce správkyně, aniž by k tomu byly splněny podmínky. Vyslovila přesvědčení, že institut zproštění insolvenčního správce je svojí povahou sankčním institutem postihujícím insolvenčního správce za neplnění povinností. Současně namítala, že napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o tom, že proti bodu I. výroku, jímž ji soud zprostil funkce správkyně, není odvolání přípustné, ačkoli z ust. § 32 odst. 2 IZ a judikatury Vrchního soudu v Praze plyne opak.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V prvé řadě považoval odvolací soud shodně jako správkyně poukázat na to, že soud prvního stupně v rozporu s ust. § 32 odst. 2 IZ nesprávně poučil účastníky řízení o tom, že proti bodu I. výroku napadeného usnesení není odvolání přípustné. Posledně zmiňované ustanovení totiž přiznává legitimaci k podání odvolání proti usnesení o zproštění správce funkce zproštěnému správci, věřitelskému orgánu a dlužníkovi. Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPL 54 INS 1452/2011, 1 VSPH 29/2012-B ze dne 10.1.2012, na něž správkyně přiléhavě poukazovala, vysvětlil, že ačkoli je usnesení o zproštění správce funkce rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení ani o usnesení vydávané v rámci výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle ust. § 11 IZ, a že proti němu je odvolání přípustné.

Odvolací soud je se správkyní zajedno i v tom, že IZ rozlišuje institut odvolání a zproštění insolvenčního správce s tím, že insolvenční soud je dle ust. § 32 odst. 1 IZ oprávněn přistoupit ke zproštění správce funkce zásadně jen tehdy, pokud správce neplní řádně své povinnosti, nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí nebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem.

V posuzovaném případě je zřejmé, že insolvenční soud postavil rozhodnutí o zproštění funkce dosavadní správkyně toliko na tom, že je ohlášeným společníkem INSOL.UTION, v.o.s, jíž vzniklo právo vykonávat činnost insolvenční správkyně. Soud prvního stupně tak zjevně aplikoval ust. § 9 odst. 1 písm. d) ZIS, podle něhož se insolvenčnímu správci pozastavuje právo vykonávat činnost insolvenčního správce, jde-li o insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti, dnem, kdy veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce, a ust. § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona, podle něhož může insolvenční správce vykonávat činnost insolvenčního správce pouze jako ohlášený společník.

K problematice pozastavení výkonu funkce insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti se Vrchní soud v Praze vyjádřil již v usnesení sp. zn. KSPH 41 INS 4795/2010, 3 VSPH 237/2011-B ze dne 1.6.2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 133/2011, v němž vysvětlil, že IZ vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti vykonávající funkci insolvenčního správce. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle ust. § 25 IZ insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem a on sám nadále může vykonávat činnost insolvenčního správce již jen jako ohlášený společník. Z této úpravy ovšem neplyne, že pozastavení činnosti insolvenčního správce dle ust. 9 odst. 1 písm. d) IZ je samo o sobě důvodem pro jeho odvolání či zproštění. Aby tomu tak bylo, musely by být zjištěny důležité důvody pro odvolání insolvenčního správce stanovené v ust. § 31 odst. 1 IZ, popř. důvody pro jeho zproštění dle ust. § 32 IZ. Žádný takový důvod však v dané věci nepřichází v úvahu, jelikož soud prvního stupně založil své rozhodnutí pouze na názoru, že pozastavení činnosti správkyně je důvodem k jejímu zproštění. Tento závěr, jak vyloženo výše, ovšem správný není.

Argumentačně stejnou váhu má i přihlédnutí k jedné ze zásad, na nichž je insolvenční řízení založeno, totiž k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení zakotvené v ust. § 5 písm. a) IZ. Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvlášť tehdy, pokud v něm dosavadní správce učinil úkony významně ovlivňující jeho další průběh.

V daném případě správkyně v průběhu insolvenčního řízení již učinila řadu úkonů poté, co byla usnesením insolvenčního soudu ze dne 18.1.2010 (č.l. A-10) ustanovena do funkce insolvenční správkyně. Zejména předkládala soudu pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení, zpracovala seznam přihlášených pohledávek a přezkoumala je, provedla soupis majetkové podstaty, zpeněžila majetek sloužící zajištění a účastnila se jednání soudu a schůze věřitelů. V probíhajícím řízení, v němž bylo dne 1.3.2010 (č.l. B-5) schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, by proto změna v osobě insolvenční správkyně byla zcela zjevně v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti insolvenčního řízení. Skutečnost, že insolvenční správkyni Mgr. Kateřině Buďveselové bylo pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenční správkyně tedy nebrání tomu, aby dané insolvenční řízení řádně dokončila.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dosavadní správkyně důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se dosavadní správkyně funkce nezprošťuje a že se nová insolvenční správkyně neustanovuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15.března 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová