2 VSPH 298/2014-A-14
KSHK 40 INS 25145/2013 2 VSPH 298/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Rudolfa Svobody, bytem Krajířova 452, Turnov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 25145/2013-A-6 ze dne 5. prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 25145/2013-A-6 ze dne 5. prosince 2013 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením zamítl insolvenční návrh, jímž se Rudolf Svoboda (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že v kolonce 18 insolvenčního návrhu uvedl dlužník toliko závazek vůči jedinému věřiteli Česká spořitelna, a.s, postupník Secapital S.á.r.L. ve výši 59.501,-Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3817245823, přičemž existenci dalšího věřitele netvrdil ani v příloze nedoložil. Cituje ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud zdůraznil, že dlužník neuvedl žádné okolnosti, jež by osvědčovaly mnohost jeho věřitelů, a ozřejmil, že se mnohostí věřitelů rozumí existence nejméně dvou věřitelů s neuhrazenými peněžitými pohledávkami. Z uvedeného dovodil, že dlužník nenaplnil znak mnohosti věřitelů, a bylo proto nadbytečné zkoumat naplnění ostatních znaků úpadku. Za situace, kdy nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, postupoval soud dle ust. § 143 odst. 1 IZ, insolvenční návrh zamítl a návrhem na povolení oddlužení se nezabýval.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník včasné odvolání, jež doplnil podáním ze dne 23.1.2014. Namítal, že je rozhodnutí nesprávné, a požadoval, aby odvolací soud věc přezkoumal a přehodnotil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Vydání rozhodnutí o úpadku i rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu je však vždy podmíněno tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě řádného insolvenčního návrhu.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009), podle nichž je-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

V insolvenčním návrhu tak musí být především tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není uvedením okolností, které úpadek osvědčují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční návrh dlužníka ze dne 26.6.2013 neobsahuje zákonem požadované náležitosti, neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek (popř. hrozící úpadek). V kolonce 6 návrhu na formuláři předepsaném k podání návrhu na povolení oddlužení totiž dlužník vyznačil, že jej podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku, avšak tento požadavek odůvodňoval citací ust. § 3 odst. 1 IZ, již doplnil tvrzeními o své platební neschopnosti s tím, že má pouze jediného (výše označeného) věřitele s jedinou pohledávkou ve výši 59.501,-Kč. Údaj o tom, že má toliko jediného věřitele, vůči němuž má jediný závazek, se pak podává i z výčtu závazků podaného v poli 18 návrhu i z připojeného seznamu závazků ze dne 26.6.2013, jenž dlužník podepsal a výslovně o něm prohlásil, že je správný a úplný.

Existence více věřitelů, kteří mají za dlužníkem peněžité pohledávky, je přitom pojmovým znakem úpadku ve formě platební neschopnosti, jež u dlužníka (který není podnikatelem) přichází v úvahu. V situaci, kdy dlužník v návrhu výslovně tvrdil existenci toliko jediného svého věřitele s peněžitou pohledávkou, tak nemohou jeho skutková tvrzení vyústit v závěr, že je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. Tyto nedostatky insolvenčního návrhu mají za následek jeho neprojednatelnost a brání pokračování v insolvenčním řízení.

Soudu I. stupně je za této situace třeba vytknout, že procesně pochybil, když insolvenční návrh, jenž vykazoval vady bránící pokračování v insolvenčním řízení (spočívající v absenci vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka), zamítl namísto toho, aby ho (bez dalšího) odmítl. Byť se výsledek odmítnutí i zamítnutí insolvenčního návrhu z hlediska insolvenčního navrhovatele může jevit prakticky stejným, z procesního hlediska je mezi těmito rozhodnutími rozdíl-zatímco v prvém případě je obsah návrhu hodnocen toliko z hledisek formálních a procesních, v případě druhém je posuzován meritorně (jde o rozhodnutí ve věci samé).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka odmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 17. února 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková