2 VSPH 296/2011-B-415
MSPH 76 INS 8711/2009 2 VSPH 296/2011-B-415

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka LUPEMI, s.r.o., sídlem Turnovského 263, Praha 10, o odvolání Jiřího Kabourka, trvalým pobytem Praha 3, Havlíčkovo nám. 9/700, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-342 ze dne 23.února 2011,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-342 ze dne 23.února 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Návrh Jiřího Kabourka ze dne 10.března 2011, aby Vrchní soud v Praze uložil Městskému soudu v Praze povinnost ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto rozhodnutí řádně odůvodnit usnesení č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-342 ze dne 23.února 2011, se zamítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném na majetek LUPEMI, s.r.o. (dále jen dlužník) zamítl návrh insolvenčního správce ze dne 11.2.2011 na zrušení konkursu podle ust. § 308 odst. 1 insolvenčního zákona pro předčasnost. Rozhodnutí soud neodůvodnil a v poučení o odvolání uvedl, že proti němu není odvolání přípustné.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolal Jiří Kabourek (dále též jen odvolatel) a požadoval, aby odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby do pěti dnů od doručení rozhodnutí řádně odůvodnil napadené rozhodnutí. V odvolání namítal, že poučení o nepřípustnosti odvolání nemá oporu v zákoně. V ust. § 309 odst. 2 insolvenčního zákona je totiž výslovně uvedeno, že proti rozhodnutí soudu učiněným podle ust. § 308 téhož zákona mohou podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Soud prvního stupně však v rozporu s tímto ustanovením odepřel účastníkům řízení právo odvolat se proti němu. Navíc podle insolvenčního zákona není odvolání přípustné jen proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti. V tomto případě však o dohlédací činnost soudu nejde. Soud prvního stupně byl povinen napadené usnesení odůvodnit, a to, že tak neučinil, nemá oporu v zákoně. Vzhledem k tomu, že v tomto případě, kdy může o zrušení konkursu rozhodnout i bez návrhu, bylo povinností soudu rozhodnout o zrušení konkursu, nemohl posoudit návrh jako předčasný. Odvolací soud se nejdříve zabýval tím, zda je proti napadenému usnesení přípustné odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak je.

Rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná podle ust. § 308 insolvenčního zákona nelze totiž považovat za rozhodnutí učiněná podle ust. § 11 insolvenčního zákona v rámci dohlédací činnosti soudu, jež se týkají průběhu insolvenčního řízení a jejich povaha se blíží povaze usnesení, jimiž se upravuje vedení občanského soudního řízení, jimiž účastníci nemohou být vůbec či vážně poškozeni a jejichž případná nesprávnost se nemůže projevit v nesprávném rozhodnutí ve věci samé. Proto rozhodnutí, jímž soud rozhoduje o zrušení konkursu, není rozhodnutím, jímž by se upravoval průběh insolvenčního řízení, ale jedná se o meritorní rozhodnutí, v jehož důsledku se buď insolvenční řízení skončí, či-bylo-li o návrhu na zrušení konkursu rozhodnuto negativně-v něm bude dále pokračováno. Proto také ust. § 309 odst. 2 insolvenčního zákona výslovně upravuje, kdo je oprávněn podat proti rozhodnutí o zrušení konkursu odvolání. Soud prvního stupně tedy nesprávně poučil účastníky řízení o tom, že proti napadenému usnesení není odvolání přípustné.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud považuje za nutné zmínit, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. To mimo jiné znamená, že i rozhodnutí vydaná v průběhu insolvenčního řízení musí odpovídat požadavkům vyjádřeným v ust. § 157, § 167 a § 169 občanského soudního řádu. Podle ust. § 169 odst. 1 občanského soudního řádu není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

V daném případě je již ze skutečnosti, že soud k výroku, jímž rozhodl o zamítnutí návrhu na zrušení konkursu, nepřipojil žádné odůvodnění, zřejmé, že rezignoval na zjišťování úplného skutkového stavu věci, tj. zjišťování, zda podle ust. § 308 insolvenčního zákona existují důvody pro zrušení konkursu.

Vzhledem ke shora popsaným vadám řízení zmatečnostní povahy vylučujícím posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení, postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud neprodleně rozhodne o návrhu insolvenčního správce na zrušení konkursu ze dne 11.2.2011.

Pokud jde o návrh odvolatele, aby odvolací soud určil soudu prvního stupně lhůtu k doplnění odůvodnění napadeného rozhodnutí, nemohl mu odvolací soud vyhovět. Nejedná se totiž o procesní úkon, jehož neprovedením dochází k průtahům v řízení, jak vyžaduje ust. § 174a zákona č. 6/2002 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11.května 2011

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová