2 VSPH 294/2015-A-15
MSPH 95 INS 26385/2014 2 VSPH 294/2015-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Blanky Pilátové, bytem Za Strahovem 460/11, Praha 6, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 26385/2014-A-10 ze dne 22. ledna 2015

takto: Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 26385/2014-A-10 ze dne 22. ledna 2015 se m ě n í tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 26385/2014-A-10 ze dne 22.1.2015 uložil Blance Pilátové (dále jen dlužnice), jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice podáním ze dne 28.9.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu mimo jiné uvedla, že vlastnila nemovitosti (rodinný dům s pozemky) v k.ú. Nebušice v obci Praha, které převedla kupní smlouvou ze dne 10.11.2006 do vlastnictví své vnučky. Ze smlouvy, již k návrhu připojila, soud zjistil, že z kupní ceny ve výši 5.000.000,-Kč měla částka 2.532.608,-Kč připadnout dlužnici. Protože dlužnice k návrhu nepřipojila řádné seznamy majetku a závazků, vyzval ji soud usnesením ze dne 1.10.2014 (č.d. A-7) k doplnění návrhu mimo jiné o řádné seznamy majetku a závazků a o vysvětlení, jakým způsobem naložila s prostředky získanými podle kupní smlouvy. Zatímco spolu s podáním ze dne 10.10.2015 předložila dlužnice soudu řádné seznamy majetku a závazků a doplnila další požadované údaje, k tomu, jak naložila s prostředky získanými z prodeje nemovitostí, se nevyjádřila. Cituje ust. § 108 odst. 1 až 3 a § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona dovodil soud, že v daném případě nejsou splněny předpoklady podmiňující povolení oddlužení, neboť zjistil okolnosti, z nichž lze učinit závěr, že podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje dlužnice nepoctivý záměr. Tento závěr podle něj vyplývá z toho, že dlužnice převedla nemovitosti do vlastnictví osoby blízké, aniž by vysvětlila, jak naložila s prostředky, jež za prodej obdržela, nebo aniž by je uvedla v seznamu svého majetku, popř. aniž v tomto seznamu uvedla, že má pohledávku z titulu neuhrazené kupní ceny. Z jejích podání přitom nevyplývá ani snaha vymáhat tuto pohledávku a saturovat tím pohledávky svých věřitelů. Dle názoru soudu se tím snaží zastírat rozhodující skutečnosti a popsané skutečnosti dávají důvodný předpoklad, že se nesnaží poctivě se vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Návrh na povolení oddlužení proto soud zamítne a rozhodne o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Majetek dlužnice tvoří pouze movité věci nízké hodnoty, jejichž zpeněžitelnost nelze předvídat, a její příjem tvoří pouze starobní důchod. S přihlédnutím k výši odměny insolvenčního správce v konkursu dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. a s poukazem na to, že zpeněžením majetku dlužnice zjevně nelze získat prostředky nezbytné na úhradu nákladů insolvenčního řízení, rozhodl proto soud, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil, povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jí neuložil a umožnil jí řešit její úpadek oddlužením. V odvolání uvedla, že uloženou zálohu není schopna zaplatit, neboť její příjem tvoří pouze starobní důchod. Pokud jde o závěr soudu ohledně nepoctivého záměru, oponovala, že představa, že by převedla nemovitosti do vlastnictví své devatenáctileté vnučky, která jí za to zaplatila 5 milionů Kč, je lichá. Pokud by totiž vnučka či ona disponovaly takovou částku, nemusely by si brát úvěr na opravu od banky. Kupní smlouvu pro ně vypracoval makléř banky, jíž následně úvěr s úroky zčásti splatily, protože však neměly dostatek prostředků na úhradu celého dluhu, byly nemovitosti za tím účelem prodány v dražbě. Dodatečně si uvědomila, že pokud by s vnučkou uzavřela smlouvu darovací, nevznikla by jí povinnost zaplatit daň z převodu nemovitostí, neboť darovací daň by podle platné právní úpravy neplatila. Poukazovala přitom na to, že tyto skutečnosti popsala podrobně v návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud v daném případě toho názoru, že se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr. Ze spisu totiž odvolací soud ověřil, že v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení dlužnice podrobně popsala, že v roce 2006 převedla nemovitosti do vlastnictví své vnučky, neboť je bylo třeba zrekonstruovat, zejména opravit střechu rodinného domu, potřebnými finančními prostředky nedisponovala a vzhledem k jejímu věku by jí úvěr nebyl poskytnut. Peníze získané hypotečním úvěrem (smlouvu uzavřela s Hypoteční bankou, a.s. dne 6.11.2006 její vnučka Veronika Špinková) ve výši 5 milionů Kč použily na rekonstrukci nemovitostí a zčásti na splácení úvěru. Od roku 2008, kdy o zaměstnání přišla její dcera, nebyla již schopna hradit své závazky včetně dlužné daně z převodu nemovitostí, nemovitosti (jejich obvyklá cena byla odhadnuta na částku 10.500.000,-Kč) proto byly dne 2.6.2011 zpeněženy v nedobrovolné dražbě za 7.450.000,-Kč s tím, že na nich vázne zástavní právo zřízené ve prospěch Hypoteční banky, a.s. a Credit agency, s.r.o. S přihlédnutím k tomu, že dlužnice žádnou z těchto skutečností nezamlčela a k návrhu připojila veškeré dostupné listiny umožňující ověřit pravdivost jejích tvrzení včetně kupní smlouvy, smlouvy o hypotečním úvěru, notářského zápisu o provedení dražby atd., odvolací soud dovodil, že důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 385 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona v daném případě dán není.

Pro rozhodnutí o odvolání je pak podstatné, že z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jejich příloh a doplnění předložených dlužnicí na výzvu soudu prvního stupně plyne, že dlužnice má vůči 2 nezajištěným věřitelům splatné závazky v celkové výši 428.698,60 Kč, její majetek tvoří pouze vybavení domácnosti a věci osobní potřeby v hodnotě cca 4 tisíc Kč a její příjem tvoří starobní důchod ve výši 11.238,-Kč. Z uvedených údajů plyne, že by zabavitelná částka 3.414,-Kč měla postačovat na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši ve výši 65.340,-Kč, bude-li plátcem daně z přidané hodnoty, resp. ve výši 54.000,-Kč, pokud jejím plátcem nebude, i na uspokojení nejméně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, jež představují částku 128.610,-Kč, neboť za 5 let by dlužnice měla ze svého současného příjmu uhradit celkem 204.840,-Kč. Protože žádné důvody vylučující možnost řešení úpadku dlužnice oddlužením odvolací soud neshledal, dovodil z toho, že k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici nebyl důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu proto napadené usnesení změnil a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici neuložil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. prosince 2015 JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková