2 VSPH 289/2012-A-48
KSPH 36 INS 7276/2010 2 VSPH 289/2012-A-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka 2K Building, s.r.o. v likvidaci, se sídlem Kounice 158, zast. advokátem Mgr. Tomášem Lázničkou, se sídlem Jindřicha Plachty 28, Praha 5, zahájené na návrh DIGNE, s.r.o., se sídlem Klášterní 92, Chotěboř, zast. advokátem JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., se sídlem Petrská 12, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 7276/2010-A-40 ze dne 15.září 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 7276/2010-A-40 ze dne 15.září 2011 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 36 INS 7276/2010-A-40 ze dne 15.9.2011 zamítl insolvenční návrh, jímž se DIGNE, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek 2K Building, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), a navrhovateli uložil uhradit dlužníkovi náklady řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se návrhem došlým soudu dne 29.6.2010 navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka. Tento návrh soud usnesením č.j. KSPH 36 INS 7276/2010-A-19 ze dne 13.12.2010 zamítl. Toto usnesení bylo na základě odvolání navrhovatele zrušeno odvolacím soudem usnesením č.j. 1 VSPH 155/2011-A-33 ze dne 10.3.2011.

Navrhovatel v návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávky ze Smlouvy o dílo č. 002/301106 uzavřené dne 30.11.2006 mezi ním jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem v celkové výši 5.692.342,19 Kč déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. První pohledávka přesahující 5 milionů Kč představuje rozdíl mezi zaplacenou cenou a skutečným stavem provedených prací, druhá představuje smluvní pokutu ve výši 0,0002 % ze sjednané ceny díla, tj. z částky 15.757.503,-Kč, za každý den prodlení s předáním díla, v daném případě od 26.8.2007 do 30.5.2009, kdy nabylo účinnosti odstoupení navrhovatele od smlouvy. Navrhovatel tvrdil, že dlužník má vůči více věřitelům závazky, které neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a to vůči Schindler CZ, a.s., Okennímu servisu, s.r.o. a Myronu Krychfalushiymu.

Soud zjistil, že dne 30.11.2006 uzavřeli navrhovatel jako objednatel a dlužník jako zhotovitel smlouvu o dílo č. 002/301106, podle níž se dlužník zavázal provést stavební úpravy bytového domu č.p. 563 v ulici Nad Cihelnou v Praze spočívající v rekonstrukci všech bytových jednotek za cenu 16.243.745,-Kč nejpozději do 25.8.2007. Dne 25.5.2009 vyzval navrhovatel dlužníka k zjednání nápravy jeho prodlení s dokončením díla s tím, že v případě marného uplynutí kteréhokoliv z poskytnutých termínů od smlouvy odstupuje. Dne 25.5.2010 vyzval navrhovatel dlužníka k vrácení dlužných nedodělků v hodnotě 5.202.797,-Kč a ve výzvě uvedl, že na zálohových fakturách, které dlužníkem nebyly řádně vyúčtovány, zaplatil 18.294.470,-Kč a že k ocenění dlužníkem nedokončených prací si nechal vyhotovit znalcem Ing. Pavlem Brousilem znalecký posudek č. 2816/109/09.

Podle soudu nemá tento znalecký posudek náležitosti dle ust. § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. a nelze jej použít pro účely dokazování, neboť jeho závěry jsou nepřezkoumatelné. Znalecký posudek co do své kvality neodpovídá významu a účelu znaleckého posudku jako důkazu.

Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že pohledávku navrhovatele nelze mít za osvědčenou, přičemž povaha řízení o insolvenčním návrhu vylučuje provádění dokazování, které by řešilo spor o existenci takové pohledávky. V daném případě nelze pouze z předložených listin prokázat existenci navrhovatelem tvrzené pohledávky. Pokud dlužník rozporuje skutečnosti tvrzené navrhovatelem, který dokládá existenci pohledávky znaleckým posudkem, k němuž soud nemůže přihlížet pro jeho nepřezkoumatelnost, musí soud na nároky tvrzené navrhovatelem pohlížet jako na sporné. Ke spolehlivému zjištění, že pohledávka skutečně existuje, by bylo potřeba dalšího dokazovaní. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že dlužník je sice po dobu delší čtyř let v procesu likvidace, má však v současné době prokazatelně závazky jen vůči Schindler CZ, a.s., dodavateli osobního výtahu v rámci shora uvedeného projektu. Z toho dle soudu vyplývá, že proces likvidace je důsledkem sporu mezi dlužníkem a navrhovatelem, nikoli odrazem toho, že neplní své závazky vůči věřitelům. Zjištění skutečného stavu věci vyžaduje dle soudu rozsáhlé důkazní řízení spočívající nejen v listinných důkazech, ale především ve svědeckých výpovědích a znaleckých posudcích směřujících k prokázání skutečného stavu provedených prací a okolností, za nichž došlo k přerušení realizace díla, což přesahuje rozsah důkazního řízení v rámci řízení insolvenčního. Z tohoto důvodu soud žádné další důkazy neprováděl a nezabýval se ani otázkou mnohosti věřitelů. Neprokázání tvrzených skutečností (že dílo nebylo předáno včas a kolik činí cena nedokončených prací) s sebou nese i neprokázání existence pohledávky z titulu smluvní pokuty, neboť její výše se váže na to, že navrhovatel prokáže, že dílo nebylo předáno včas. Ani tato skutečnost se však ze shora uvedených důkazů dovodit nedá.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že není zřejmé, jak dospěl soud k závěru, že má znalecký posudek vady. Znalecký posudek podle něj neměl za úkol řešit technické posouzení díla, ale porovnával faktický stupeň rozestavěnosti s pracemi, které byly zaplaceny, a zjistil, že rozdíl mezi vyfakturovanou a zaplacenou cenou činí více než 5 milionů Kč. Navrhovatel proto zastává názor, že zjištěný rozdíl jednoznačně osvědčuje existenci jeho pohledávky za dlužníkem, když dlužníkovi zaplatil v podstatě celou cenu díla. Vzhledem k tomu, že dlužník povinnost dokončit dílo nesplnil, byl navrhovatel nucen od smlouvy odstoupit a za dokončení předmětu díla zaplatil navíc částku přesahující 8 milionů Kč. Soud se vůbec, a to ani k výzvě odvolacího soudu, nezabýval druhou z přihlášených pohledávek. Proti dlužníkovi je dlouhodobě vedeno exekuční řízení bez uspokojivého výsledku a tvrzení dlužníka o jeho schopnosti dostát svým závazkům se podle navrhovatele nemůže zakládat na pravdě. Splatnost vykonatelné pohledávky dalšího věřitele (Schindler CZ, a.s.) uplynula podle rozsudku Krajského soudu v Praze sp.zn. 45 Cm 26/2009 dne 10.6.2008.

Dlužník ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Tvrdil, že navrhovatelem předložený znalecký posudek postrádá zákonem požadované náležitosti, a proto nemůže osvědčit jím tvrzenou pohledávku. Dlužník poukázal na to, že v rámci prvoinstančního řízení navrhoval ke své obraně provést důkazy stavebními deníky za účelem prokázání, že veškeré práce dle projektové dokumentace byly provedeny a vyfakturovány a že byly provedeny i práce, které byly objednány navrhovatelem nad rámec projektové dokumentace, a soupisem prací, které jsou přílohou faktur a které dokládají požadované, provedené a navrhovatelem odsouhlasené práce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Podle ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998 sp.zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, která se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 ze dne 29.4.2010 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-68 ze dne 20.7.2010 i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů.

Odvolací soud ve svém usnesení č.j. 1 VSPH 155/2011-A-33 ze dne 10.3.2011 konstatoval, že se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že by o existenci pohledávky navrhovatele na vrácení neproinvestovaných finančních prostředků bylo třeba provést rozsáhlé dokazování přesahující meze insolvenčního řízení, neboť dlužník ve skutečnosti žádné konkrétní výhrady vůči tomuto nároku navrhovatele nevznášel. Pokud přitom navrhovatel opíral v tomto směru svou aktivní legitimaci o znalecký posudek Ing. Brousila, bylo namístě provést při jednání tímto posudkem důkaz, umožnit dlužníkovi proti němu vlastní, ovšem řádně podloženou, argumentací brojit, a teprve poté by bylo lze kvalifikovaně posoudit, jak si věc stojí, zejména při vědomí toho, že postačí doložení splatné pohledávky jako takové bez toho, že by soud nutně musel znát její výši, neboť to by bylo následně až předmětem přezkumného jednání či incidenčního sporu.

Soud prvního stupně ovšem takto nepostupoval a závěry vyplývající ze znaleckého posudku nerespektoval, přestože z něj vyplývá, že dlužník nedokončil práce podle smlouvy v rozsahu 5.202.797,-Kč. Ke znaleckému posudku je přitom připojena fotodokumentace, která dokumentuje rozsah nedokončených prací. Navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil a listinami dokazoval, že se dlužník smlouvou o dílo č. 0002/301106 ve znění dodatku č. 1 zavázal provést dílo a navrhovatel mu v průběhu plnění smlouvy uhradil 18.294.470,-Kč. Protože dlužník smlouvu nesplnil a práce v hodnotě vyplacené částky neprovedl, tvrdil, že za ním má pohledávku ve výši 5.202.797,-Kč, což dokládal právě znaleckým posudkem. Dále tvrdil, že má za dlužníkem další pohledávku z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o dílo. Místo toho, aby vyšel ze závěrů znaleckého posudku, v němž dospěl znalec k závěru, že práce nebyly provedeny v rozsahu 5.202.797,-Kč, zabýval se sice soud hodnocením posudku, ale k jeho závěrům nepřihlédl přesto, že dlužník v řízení před soudem prvního stupně navrhl za účelem prokázání, že dílo provedl, provedení důkazu stavebním deníkem. Aniž by opětovně vysvětlil, proč pohledávku považuje za nedoloženou, insolvenční soud návrh zamítl. Přestože odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci upozornil soud prvního stupně, že z rozhodnutí není jednoznačně patrné, jak nahlížel na další tvrzenou pohledávku z titulu smluvní pokuty, soud prvního stupně se o ní vůbec nezmínil a nezabýval se tím, zda byla navrhovatelem doložena.

Z těchto důvodů se odvolací soud opětovně neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že provedení důkazů listinami předloženými navrhovatelem (smlouvou o dílo, doklady o zaplacení ceny, předloženým znaleckým posudkem a odstoupením od smlouvy) vyžadovalo provedení rozsáhlého dokazování ohledně vzniku tvrzených pohledávek. Dále považoval odvolací soud za nutné zmínit, že dlužník přes výzvu soudu dosud nepředložil požadované seznamy za účelem vyvrácení domněnky o své neschopnosti platit splatné závazky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona.

Odvolací soud proto shledal odvolání důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva