2 VSPH 287/2016-A-39
MSPH 98 INS 15069/2015 2 VSPH 287/2016-A-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Nguyen Hoan Kiem, bytem Perlitová 1802/16, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Davidem Štrosem, sídlem Národní 32, Praha 1, zahájené na návrh Davida Šindeláře, bytem Zájezdní 90, Mukařov, zast. advokátkou Mgr. Miluší Pospíšilovou, sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 15069/2015-A-34 ze dne 11. ledna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 15069/2015- A-34 ze dne 11. ledna 2016 se p ot v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 15069/2015-A-34 ze dne 11.1.2016 uložil Davidu Šindelářovi (dále jen navrhovatel), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 9.6.2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek Nguyen Hoan Kiem (dále jen dlužník), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem podaným dne 9.6.2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Usnesením ze dne 11.6.2015 (č.d. A-9) vyzval soud dlužníka, aby se písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a aby sdělil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, uložil mu, aby předložil seznamy uvedené v ust. § 104 insolvenčního zákona a připojil listinné důkazy, jichž se bude případně dovolávat; současně ho poučil o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Překlad usnesení společně s insolvenčním návrhem byl doručen zástupci dlužníka dne 13.11.2015. Dlužník reagoval na výzvu sdělením, že je zcela nemajetný a pohledávky uplatněné navrhovatelem popírá; požadované seznamy nepředložil. Soud konstatoval, že za dané situace není schopen posoudit skutečné majetkové poměry dlužníka, a není tedy zřejmé, zda disponuje majetkem, jenž by mohl insolvenční správce použít po svém ustanovení do funkce k zajištění průběhu insolvenčního řízení. Proto navrhovateli uložil uhradit zálohu na náklady isir.justi ce.cz insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, jež zajistí úhradu hotových výdajů insolvenčního správce, jež mu vzniknou v souvislosti s dohledáváním a zajišťováním majetku dlužníka a přezkoumáváním přihlášených pohledávek, a rovněž odměny insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně pochybil, když toleroval obstrukční jednání dlužníka vedené-dle jeho názoru-záměrem získat dostatek času pro zbavení se majetku, přestože na toto podvodné jednání opakovaně upozorňoval v návrzích na nařízení předběžného opatření, jež soud z ryze formálních důvodů odmítl. Dále namítal, že pokud je pravda, že dlužník nemá žádný majetek, pak je to důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, a v takovém případě nelze předpokládat jmenování insolvenčního správce ani vznik nákladů spojených s jeho činností. Z toho dovozoval, že uložení povinnosti ke složení zálohy je za dané situace ryze formálním úkonem, jenž postrádá smysluplné opodstatnění.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť dlouhodobě neplní své splatné závazky vůči němu (navrhovatel má vůči dlužníkovi pohledávku z titulu směnky vlastní ze dne 31.12.2006 ve výši 10.000.000,-Kč) ani vůči dalším věřitelům (konkrétně označil Le Quoc Tien, Mgr. Richarda Vachouška, Finanční úřad pro hlavní město Prahu a Oberbank AG). V návrhu dále tvrdil, že dlužník vlastní nemovité věci zapsané na LV č. 10912 pro k.ú. Krč (zejména rodinný dům č.p. 1802 na pozemku parc. č. 891/44) a peněžité pohledávky vůči CET 21, s.r.o. v celkové výši 354.757,-Kč, k jejichž dobytnosti se nevyjádřil. Dlužník v podání doručeném soudu dne 23.11.2015 (č.d. A-33) uvedl, že je zcela nemajetný.

Soudu prvního stupně je třeba dát za pravdu v tom, že za popsaného stavu není zřejmé, zda dlužník disponuje majetkem, jenž bude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Při absenci jakéhokoliv zjištění o existenci hotových finančních prostředků dlužníka a dobytnosti navrhovatelem tvrzené pohledávky, nelze soudu prvního stupně vytýkat, že navrhovateli uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v zákonem přípustné výši 50.000,-Kč zajišťující úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení a alespoň minimální odměny insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. V souvislosti s tvrzením navrhovatele, že je dlužník vlastníkem nemovitostí v Praze-Krči, dlužno přitom poznamenat, že již v usnesení č.j. 4 VSPH 1688/2015-A-26 ze dne 10.9.2015, jímž potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž odmítl návrh navrhovatele nanařízení předběžného opatření vůči Le Quoc Tien, vyšel odvolací soud ze zjištění, že nemovitosti byly jakožto zástava zpeněženy exekučním prodejem. V této věci pak odvolací soud zjistil, že současné době je v katastru nemovitostí jako jejich vlastník uveden Phung Nguyen Luong, a nikoli dlužník. K argumentu navrhovatele, že v případě absence majetku dlužníka je třeba zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku, nelze než poukázat na to, že takový postup umožňovalo při splnění určitých podmínek ust. § 144 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013. Podle ust. § 144 insolvenčního zákona ve znění, jež je třeba aplikovat v této věci, však nelze zamítnout insolvenční návrh proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. Jinými slovy, podle současné právní úpravy je takový postup vyloučen. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je dle ust. § 168 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou, jíž lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku, nestanoví-li zákon jinak. Jinými slovy, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků, bude z ní složená záloha navrhovateli vrácena. Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková