2 VSPH 283/2015-P461-8
KSPA 56 INS 32350/2012 2 VSPH 283/2015-P461-8

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Plynostav-regulace plynu, a.s., IČO: 47472499, sídlem Nádražní 641, Pardubice, o odvolání TCM FR S.A., sídlem 92200 Neuilly Sur Seine, Rue De L Hotel De Ville 8, Francie, zast. advokátem Mgr. Markem Vojáčkem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 56 INS 32350/2012-P461-3 ze dne 19. prosince 2014,

takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 56 INS 32350/2012-P461-3 ze dne 19. prosince 2014 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky ve výši 981.816.434,64 Kč věřitele TCM FR S.A. n e o d m í t á a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v bodě I. výroku shora označeného usnesení v insolvenčním řízení vedeném na majetek Plynostav-regulace plynu, a.s. (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky P-462 věřitele TCM FR S.A. (dále jen Odvolatel) ve výši 981.816.434,64 Kč (dále jen Pohledávka), a v bodě II. výroku uvědomil Odvolatele o tom, že právní mocí usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí. V odůvodnění usnesení soud předeslal, že usnesením ze dne 30.1.2013 (dále jen Rozhodnutí o úpadku) rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a že dne 24.5.2013 povolil reorganizaci dlužnice, jež byla usnesením ze dne 31.7.2014 změněna v konkurs. Rozvedl, že v Rozhodnutí o úpadku věřitele, kteří dosud nepřihlásili pohledávky do insolvenčního řízení, vyzval, aby tak učinili do 30 dnů ode dne Rozhodnutí o úpadku a současně je poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám nepřihlíží a že takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Jelikož Rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 31.1.2013, lhůta k přihlašování pohledávek skončila dne 4.3.2013. V poměrech této věci vyšel soud z toho, že mu přihláška Pohledávky Odvolatele byla doručena (až) dne 1.10.2014.

Poté-poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 13/2010 ze dne 31.5.2012 uveřejněné pod č. 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 138/2012), z něhož kromě jiného dovodil, že věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka-soud vysvětlil, že Odvolatele o zahájení insolvenčního řízení a o vydání Rozhodnutí o úpadku nevyrozumíval a ani mu nezasílal výzvu k podávání přihlášek pohledávek, neboť z dosavadního obsahu spisu mu Odvolatel jako věřitel dlužnice nebyl znám. Navíc-pokračoval insolvenční soud-Odvolateli bylo (muselo být) známo, že insolvenční řízení týkající se dlužnice bylo zahájeno, že byl zjištěn její úpadek a že věřitelům byla stanovena lhůta pro podávání přihlášek, neboť dne 24.4.2013 uplatnil přihlášku (jiné) pohledávky evidovanou pod P-437 v celkové výši 210.635.458,81 Kč (řízení o žalobě Odvolatele na určení pravosti této pohledávky, jež byla na zvláštním přezkumném jednání popřena, bylo ovšem usnesením ze dne 3.4.2013 pro zpětvzetí žaloby zastaveno). Soud proto dle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) přihlášku Pohledávky jako opožděnou odmítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podal Odvolatel včasné odvolání, v němž namítal, že přihláškou Pohledávky uplatnil nárok na náhradu škody způsobené odmítnutím plnění smluv o vzájemném plnění. Poukazuje na to, že zákonná domněnka odmítnutí plnění dosud nesplněné smlouvy o vzájemném plnění ze strany insolvenčního správce nastala dne 31.8.2014 (30 dnů od prohlášení konkursu na majetek dlužnice) a na to, že mu byl doručen přípis podepsaný správcem a předsedou představenstva dlužnice ze dne 17.9.2014 s informací, že insolvenční správce odmítl plnění smluv o vzájemném plnění, vyjádřil Odvolatel přesvědčení, že Pohledávku přihlásil včas, pokud její přihlášku podal k poštovní přepravě dne 29.9.2014, tj. ve lhůtě 30 dnů poté, co nastala zákonná domněnka odmítnutí plnění dle ust. § 253 odst. 4 IZ. Odvolatel dále namítal, že jako známý věřitel dlužnice se sídlem v jiném státě Evropské unie s výjimkou Dánska má nadále otevřenou lhůtu k podání přihlášek pohledávek, neboť dosud neobdržel výzvu dle ust. § 430 IZ, na čemž nic nemění ani to, že do tohoto insolvenčního řízení již dříve přihlásil jiné pohledávky. Odvolatel nesouhlasil se závěrem soudu, že ve smyslu R 138/2012 nebyl známým věřitelem dlužnice; potud poukazoval na to, že při obvyklém chodu věcí , pokud by dlužník řádně splnil povinnost předložit úplné seznamy věřitelů, by byl z nich nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci bezesporu znám předtím, než uplynula přihlašovací lhůta. Zejména z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška Pohledávky neodmítá a účast Odvolatele v insolvenčním řízení nekončí. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům: Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V rozhodnutí o úpadku byl podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ v rozhodném znění (účinném do 31.12.2013) insolvenční soud povinen vyzvat věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučit je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesměla být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a bylo-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činila tato lhůta 30 dnů. Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že: 1) Rozhodnutím o úpadku ze dne 31.1.2013 (č.d. A-33), jež bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužnice a věřitele vyzval k podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení do 30 dnů ode dne Rozhodnutí o úpadku. 2) Dne 24.4.2013 přihlásil Odvolatel do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 210.635.458,81 Kč (č.d. P437-1), která byla insolvenčním správcem na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 21.8.2013 popřena. 3) Usnesením ze dne 31.7.2014 (č.d. B-129), jež bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne, rozhodl soud prvního stupně o přeměně reorganizace dlužnice v konkurs. 4) Dne 29.9.2014 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška Pohledávky (č.d. P461-1) doplněná podáním došlým soudu dne 1.10.2014 (č.d. P461-2), v níž Odvolatel uvedl, že důvodem jejího vzniku je, že společnost PGNiG (dále jen Společnost) uplatnila podle polského práva jednak nárok na uhrazení paušalizované náhrady škody, resp. smluvní pokuty, jednak nárok na uhrazení úroku z prodlení, proti konsorciu tvořenému dlužnicí, Odvolatelem a dalšími osobami s tím, že členové konsorcia odpovídají Společnosti ve vztahu k uvedeným nárokům společně a nerozdílně. Dále Odvolatel konstatoval, že dlužnice plošně a bez další specifikace odmítla plnění smluv uzavřených s ním ve smyslu ust. § 253 odst. 2 a 4 IZ, a že (zde) uplatňuje nárok na náhradu škody, která mu v budoucnu vznikne za podmínky, že Odvolatel uhradí předmětný nárok Společnosti i v rozsahu, který převyšuje jeho podíl, tj. i za dlužnici, a že mu dlužnice následně neuhradí předmětnou poměrnou část nároku na základě práva regresu nebo obdobného práva jím uplatněného.

K té části odvolací argumentace, jíž Odvolatel namítal, že přihláškou Pohledávky uplatnil nárok na náhradu škody způsobené odmítnutím plnění smluv o vzájemném plnění, je třeba v první řadě uvést, že se problematikou dosud nesplněných smluv o vzájemném plnění (synallagmatických smluv) zabývá úprava zakotvená v ust. § 253 IZ, jež určuje, že nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, může insolvenční správce splnit smlouvu místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění (odstavec 1). Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak (odstavec 2). Je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku (odstavec 3). Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (odstavec 4).

Ačkoli z vylíčení okolnosti důvodu vzniku Pohledávky popsaných shora pod bodem 4) a obsažených v kolonce 6 formuláře přihlášky Pohledávky nelze podle názoru odvolacího soudu bez dalšího dovodit, že se jedná o nárok na náhradu škody způsobené tím, že insolvenční správce odmítl plnění ze smlouvy o vzájemném plnění (Odvolatel např. inkriminovanou smlouvu o vzájemném plnění nespecifikoval), soud prvního stupně pochybil, pokud se touto otázkou nezabýval (neučinil v tomto ohledu odpovídající šetření a závěry). Odvolateli totiž lze dát zapravdu v tom, že v situaci, kdyby se vskutku jednalo o přihlášku Pohledávky dle ust. § 253 odst. 4 IZ, šlo by o přihlášku včasnou, neboť jí doručil do datové schránky insolvenčního soudu, resp. odevzdal k poštovní přepravě dne 29.9.2014, tedy do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění (srovnej ust. § 253 odst. 2 IZ).

Odvolací soud je nadto ve shodě s Odvolatelem i v tom, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud závěr o tom, že nebyl povinen postupovat dle ust. § 430 IZ opřel o pouhé konstatování, že mu Odvolatel z dosavadního obsahu spisu nebyl znám . V R 138/2012 Nejvyšší soud ČR dovodil, že známým věřitelem dlužníka je věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. b) IZ), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Tamtéž zdůraznil, že dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat se na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci) přijde v důsledku jeho nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.

Skutečnost, že v posuzované věci dlužnice nesplnila povinnost řádně a včas předložit soudu seznam závazků je patrná již z odůvodnění Rozhodnutí o úpadku, z něhož plyne, že dlužnice obligatorní seznamy nepředložila, požádala o prodloužení lhůty na 30 dní, neboť se jedná o rozsáhlé údaje a že v zájmu urychlení věci proto insolvenční soud nepovažoval za žádoucí vyčkávat na podání jejího insolvenčního návrhu ani na předložení obligatorních seznamů, které dlužnice podle svého vyjádření není schopna ve stanovené lhůtě předložit . Přitom o tom, že by se soud nebo insolvenční správce dozvěděl (mohl dozvědět) v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení, že Odvolatel je známým věřitelem dlužnice z jiných listin, jež je (byla) dlužnice povinna předložit insolvenčnímu soudu, není v odůvodnění napadeného usnesení ani zmínka.

I pokud by existence Odvolatele nevyplynula z obsahu spisu, byl by závěr soudu prvního stupně o tom, že Odvolatel nebyl známým věřitelem dlužnice, vůči němuž byl povinen postupovat dle ust. § 430 IZ, předčasný v situaci, kdy se v napadeném usnesení nezabýval tím, zda existence Odvolatele nevyplynula z řádně vedeného účetnictví dlužnice, popř. jiných dlužnicí vedených záznamů o stavu jejího majetku a závazků včetně korespondence (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 55/2011 ze dne 26.6.2013).

Okolnost, že Odvolatel dne 24.4.2013 uplatnil přihlášku (jiné) pohledávky, je pro posouzení včasnosti přihlášky Pohledávky, resp. pro posouzení toho, zda se Odvolatel včas dozvěděl o zahájení insolvenční řízení týkajícího se dlužnice, o zjištění jejího úpadku a o stanovení lhůty pro podávání přihlášek, irelevantní v situaci, kdy lhůta k přihlášení pohledávek (podle insolvenčního soudu) uplynula již dne 4.3.2013.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud právní posouzení věci soudem prvního stupně neúplným, a proto nesprávným, a odvolání Odvolatele naopak důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. V Praze dne 28. července 2015 Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná