2 VSPH 278/2011-A-118
MSPH 60 INS 628/2011 2 VSPH 278/2011-A-118

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka SAZKA, a.s., sídlem K Žižkovu 851, Praha 9, zast. advokátem JUDr. Jaromírem Císařem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zahájené na návrh a) Moranda, a.s., sídlem Václavské náměstí 1601/47, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., sídlem tamtéž, a b) KKCG STRUCTURED FINANCE LIMITED, sídlem Christodoulides Building, 8 Alasias Street, CY-3095, Limassol, Kypr, zast. advokátem Mgr. Davidem Koláčkem, LL.M., sídlem Jungmannova 24, Praha 1, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 628/2011-A-59 ze dne 21.února 2011 ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. MSPH 60 INS 628/2011-A-60 z téhož dne,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 628/2011-A-59 ze dne 21. února 2011 ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. MSPH 60 INS 628/2011-A-60 z téhož dne se v bodě I. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením ve znění opravného usnesení z téhož dne v insolvenčním řízení týkajícím se SAZKA, a.s. (dále jen dlužník) na návrh KKCG STRUCTURED FINANCE LIMITED (dále jen věřitel b) ustanovil JUDr. Josefa Cupku předběžným insolvenčním správcem dlužníka (bod I. výroku) a ve zbylé části návrh věřitele b) na nařízení předběžného opatření a na jmenování prozatímního věřitelského výboru zamítl (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud především uvedl, že mu věřitel b) podáním ze dne 15.2.2011 navrhl, aby dlužníkovi ustanovil předběžného insolvenčního správce a aby nařídil předběžné opatření, jímž by dlužníkovi uložil, aby úkony specifikované v návrhu činil pouze s předchozím písemným souhlasem předběžného správce. Poukazoval na to, že dlužník, jak plyne z tiskové konference ze dne 7.2.2011, uzavřel s investiční skupinou Penta a E-INVEST, a.s. (dále jen investoři) dohodu o strategickém partnerství (dále jen Dohoda), v níž deklaroval, že veškerá zásadní rozhodnutí budou podléhat schválení tzv. řídícím výborem, v němž budou mít majoritu zástupci investorů. Vyslovil přesvědčení, že dlužník v nejbližší době zřejmě uskuteční úkony směřující ke změnám majetkové podstaty nad rámec omezení, jež mu při nakládání s majetkovou podstatou stanovuje ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Moranda, a.s. (dále jen věřitel a) v podání ze dne 16.2.2001 uvedla, že sdílí obavy věřitele b), že dlužník v blízké době plánuje rozsáhlé nakládání s majetkem náležejícím do majetkové podstaty, neboť jinak není možné Dohodu realizovat. Upozornil na skutečnost, že dlužník vlastní rozsáhlý majetek včetně majetkových podílů v celé řadě obchodních společností, jejichž prostřednictvím může docházet k transakcím, jež mohou být v rozporu s IZ a jež mohou poškozovat majetkovou podstatu.

Dlužník v podání ze dne 19.2.2010 s návrhy na ustanovení předběžného správce a na nařízení předběžného opatření nesouhlasil především proto, že pokud by jim bylo vyhověno, způsobilo by to významný zásah do jeho dispozičních oprávnění. Uvedl, že si je plně vědom svých zákonných povinností spojených se zahájením insolvenčního řízení, a tvrdil, že nemá v úmyslu porušit je nebo obcházet např. tím, že by zatěžoval majetek podstaty právy třetích osob za účelem zajištění svých závazků. Vysvětlil, že se jednáním s investory snaží překlenout aktuální výpadek likvidity v mezích stanovených IZ. Odkazuje na judikaturu vrchních soudů zdůraznil, že v návrhu věřitele b) absentují konkrétní tvrzení o věcech či plněních, u nichž bezprostředně hrozí, že budou vyvedeny z jeho dispozice, a konkrétní důkazy o reálnosti takových hrozeb.

Soud prvního stupně cituje ust. § 111 odst. 1, § 112 odst. 1 a § 113 IZ a poukazuje na listiny předložené věřitelem b) uvedl, že dlužník zřejmě uvažoval v příkrém rozporu s ust. § 111 IZ o převzetí nových závazků, k jejichž zajištění měl použít majetek náležející do jeho majetkové podstaty. Na druhé straně však podle názoru soudu nutno připustit , že věřitel b) nepředložil žádný důkaz o tom, že by dlužník takové záměry byť zčásti realizoval nebo že by jejich realizace přímo hrozila. Současně soud vyslovil pochybnost nad tím, zda údaje zveřejněné na tiskové konferenci odpovídaly reálným záměrům dlužníka.

Z výše uvedeného soud dovodil, že v daném případě sice nejsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 112 odst. 1 a § 113 IZ, nicméně podmínky pro aplikaci ust. § 112 odst. 2 a 3 téhož zákona jsou dány, jelikož v souvislosti s nejednoznačným chováním dlužníka, jeho mnohdy rozpornými vyjádřeními a z důvodu značného majetku dlužníka objektivně existují skutečnosti odůvodňující jmenování předběžného správce . Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník v rozsahu bodu I. výroku (jímž bylo rozhodnuto o ustanovení předběžného správce) včas odvolal a požadoval, aby je soud prvního stupně postupem dle ust. § 95 IZ nebo odvolací soud zrušil.

V odvolání poukazuje na ust. § 157 odst. 2 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 INS 5317/2008, 3 VSPH 17/2010-B ze dne 8.2.2010 zdůraznil, že rozhodnutí insolvenčního soudu o nařízení předběžného opatření nemůže být závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro jeho uložení, jak to předpokládá ust. § 75c odst. 1 písm. a) OSŘ. Jelikož jde o omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována s výjimkou prohlášení konkursu, nebude zpravidla možné, aby soud vydal předběžné opatření podle ust. § 113 IZ bez slyšení dlužníka, popřípadě bez dokazování. Pak je z povahy věci zřejmé, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud významně zasáhne do oprávnění nakládat s majetkovou podstatou a jež je ve svých důsledcích pravidelně spojeno s omezením vlastnického práva, musí být také náležitě odůvodněno, jak vyžaduje ust. § 157 odst. 2 OSŘ, jehož úprava se přiměřeně užije i na odůvodňování usnesení v insolvenčním řízení. Dlužník vyjádřil pochybnosti o nepodjatosti předběžného správce JUDr. Josefa Cupky s ohledem na to, že jako správce konkursní podstaty byl činný v mediálně sledovaném konkursu politicky angažovaného podnikatele Václava Fischera, v němž mezi největšími věřiteli figurovaly společnosti náležející do skupiny věřitele b). Podle názoru dlužníka důvody pro instalaci předběžného správce v této věci dány nejsou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle ust. § 212 a 212a OSŘ a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 112 IZ ustanoví insolvenční soud předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v ust. § 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 3).

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že v insolvenčním řízení lze ustanovit předběžného správce jen tehdy, a) jestliže bylo nařízeno předběžné opatření omezující dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v ust. § 111, b) jestliže bylo vyhlášeno moratorium, c) pokud to odůvodňuje rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo d) jsou-li proto jiné, stejně závažné důvody.

Podle ust. § 169 odst. 2 OSŘ nemusí vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle ust. § 104a, obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat ani usnesení, jímž bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o ustanovení předběžného správce rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle ust. § 11 IZ. Tímto usnesením soud v souladu s ust. § 10 písm. a) IZ rozhoduje o omezení dlužníka, pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v ust. § 112 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že-s ohledem na povahu věci-nejde o rozhodnutí, jež není nutno odůvodnit.

Z těchto důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o ustanovení předběžného správce dle ust. § 112 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem předepsaným v ust. § 157 odst. 2 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových zjištění a právních závěrů soud při ustanovení předběžného správce vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když se v něm stran posuzování podmínek pro fakultativní ustanovení předběžného správce omezil toliko na obecná tvrzení o nejednoznačném chování a rozporných vyjádřeních dlužníka a na parafrázování slov zákona o potřebě zjistit a zajistit majetek dlužníka z důvodu rozsahu majetkové podstaty, aniž vysvětlil, z čeho tak usoudil, tedy které skutečnosti měl za prokázány, popřípadě osvědčeny, a na základě jakých důkazů.

Ostatně z napadeného usnesení současně vyplývá, že insolvenční soud neshledal důvody pro nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 odst. 1 IZ, tedy pro omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v ust. § 111 IZ; tím spíše proto nebyl důvod ustanovovat dlužníkovi předběžného správce.

Odvolací soud je ve shodě se závěry obsaženými např. v usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 24 INS 5086/2008, 2 VSOL 142/2009-A ze dne 4.6.2009 toho názoru, že důvodem pro ustanovení předběžného správce podle ust. § 112 odst. 2 IZ nemohou být ani obecná tvrzení, že dlužník (zřejmě) uvažoval o převzetí nových závazků a že k jejich zajištění měl použít majetek náležející do majetkové podstaty. Dlužno podotknout, že zájmy věřitelů jsou ze zákona chráněny úpravou obsaženou v ust. § 111 odst. 3 IZ, dle něhož jsou právní úkony dlužníka učiněné v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení vůči věřitelům neúčinné.

K ustanovení předběžného správce podle ust. § 112 odst. 2 IZ je tudíž možné přistoupit jenom na základě zcela konkrétních a doložených skutečností, jež odůvodňují potřebu např. zjistit a zajistit majetkovou podstatu dlužníka. Takové skutečnosti se však z napadeného usnesení-a opakovaně to budiž zdůrazněno-nepodávají.

Z těchto důvodů a se zřetelem k tomu, že pro rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně, odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 18.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová