2 VSPH 277/2014-A-14
KSUL 69 INS 29634/2013 2 VSPH 277/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Stavbařů 2823/2, Ústí nad Labem, zast. advokátem Mgr. Františkem Nesvadbou, sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 29634/2013-A-7 ze dne 30.října 2013

t akt o:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 29634/2013-A-7 ze dne 30.října 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením (jež nesprávně označil č.j. KSUL 69 INS 29634/2013-A-6) odmítl insolvenční návrh, jímž se Jan Vrba (dále jen dlužník) domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud-poukazuje na ust. § 3 a § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-konstatoval, že insolvenční návrh má vady, jež mu brání pokračovat v řízení, neboť neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. Z tvrzení obsažených v návrhu lze sice zjistit, že dlužník má více závazků, jež jsou splatné po dobu delší než 3 měsíce, nicméně bližší identifikace ani výše jednotlivých závazků v návrhu absentuje. Nadto musí být podle názoru soudu věřitelé dle ust. § 103 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) v návrhu identifikováni tak, že fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem, a právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Soud proto podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, aniž by dlužníka vyzval k jeho doplnění, odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání, v němž předeslal, že ačkoli mu živnost zanikla, podal insolvenční návrh jako podnikatel v důsledku předlužení ze své podnikatelské činnosti. Namítal, že návrh obsahuje bližší identifikaci a výši jednotlivých závazků, když jsou v něm identifikovány dluhy vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní správě sociálního zabezpečení a Městským službám Ústí nad Labem. Ačkoli připustil, že je vadou návrhu neuvedení identifikačních čísel věřitelů, zdůraznil, že tato vada není vadou, pro níž by nebylo lze v řízení pokračovat. Z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ust. § 3 odst. 3 IZ určuje, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Judikatura prezentovaná již usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněným pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem (jako tomu bylo v tomto případě), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno např. tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ).

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné uvést, že u dlužníka nelze uvažovat o úpadku formou předlužení, neboť ten může nastat pouze u právnických osob a fyzických osob-podnikatelů. Učinit si úsudek či rozhodnout o úpadku pro předlužení dlužníka, jenž je fyzickou osobou a již není podnikatelem (jeho živnostenské oprávnění zaniklo), a který tudíž nevede účetnictví, není vzhledem k povaze věci možné, lhostejno, zda má závazky z podnikání či nikoli, a dlužník se mýlí, usuzuje-li jinak.

Nicméně v daném případě je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že z údajů obsažených v insolvenčním návrhu, shledá-li je soud pravdivými, lze učinit závěr o tom, že dlužník je v úpadku formou platební neschopnosti. Dlužník totiž v návrhu vedle tvrzení, že kromě věcí osobní potřeby nemá žádný majetek, nejenže dostatečně určitě specifikoval tři své věřitele, nýbrž i výši a splatnost jejich pohledávek, když uvedl, že za měsíce říjen až prosinec 2012 má dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 37.580,-Kč a vůči Okresní správě sociálního zabezpečení ve výši 107.683,-Kč, a za měsíce červen a srpen 2012 má dluh vůči Městským službám Ústí nad Labem ve výši 193.219,-Kč.

Závěr soudu prvního stupně, že dlužník v návrhu neidentifikoval své závazky, je tudíž nesprávný. Úvaha soudu prvního stupně, že věřitelé dlužníka musí být v návrhu identifikováni způsobem specifikovaným v ust. § 103 odst. 1 IZ, pak nemá oporu v IZ, neboť toto ustanovení upravuje jen to, jakým způsobem mají být v insolvenčním návrhu označeni insolvenční navrhovatel a dlužník.

Dlužník tak ve svém insolvenčním návrhu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, nabídl dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 ve spojení s ust. 3 odst. 2 písm. b) IZ ve formě platební neschopnosti. Jeho insolvenční návrh proto nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo dle ust. § 128 odst. 1 IZ namístě odmítnout, a podmínky k vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 3.září 2014

Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová